USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky REALIS-INVEST, s. r. o. se sídlem v Ostravě, Svojsíkova č. 1596/2, IČO 25872478, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 2002/40, proti zástavní dlužnici M. K., zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční č. 551/6, o nařízení soudního prodeje zástavy, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. 30 Co 197/2021-150, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. 30 Co 197/2021, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2023, č. j. 5 Co 118/2023-253, takto:
I. Dovolání zástavní věřitelky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 5 Co 118/2023-253, výrokem I. potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2023, č. j. 30 Co 197/2021-220, jímž tento soud zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. 30 Co 197/2021-150 (výrok I.) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal, stejně jak soud prvního stupně, že by byly naplněny důvody zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy že by v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a v řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci byla postupem soudu zástavní věřitelce odňata možnost jednat před soudem.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání zástavní věřitelka, a to „proti všem jeho výrokům“. V dovolání namítla, že soudy obou stupňů zvolily „velice formalistický, až svévolný výklad práva“, pokud nevyhověly žádostem o odročení a neakceptovaly omluvu jednatele žalobkyně. Má za to, že postup odvolacího soudu je v rozporu s „judikaturou Nejvyššího soudu“, a to s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1414/2000, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1834/2015, a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 2 Afs 5/2005. Navrhla, aby byla obě usnesení zrušena a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
3. Zástavní dlužnice se k dovolání nevyjádřila.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní věřitelky podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté stěžejní otázky, z jakých důvodů lze považovat omluvu účastníka za nedůvodnou) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
8. Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že § 101 odst. 3 o. s. ř. je normou s relativně neurčitou hypotézou, v níž hypotéza právní normy není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle účastníkem tvrzeného důvodu zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. Jelikož zákon přenechává řešení (posouzení důležitosti důvodů omluvy účastníka) na úvaze soudu, pak zdůvodní-li soud řádným způsobem, proč nepovažuje (či naopak považuje) neúčast u jednání za omluvitelnou, zpochybní dovolací soud takovou úvahu učiněnou v nalézacím řízení, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (srov. obdobně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1644/2005, a ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4496/2018, výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1393/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 149/2017).
10. Z recentních rozhodnutí srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 222/2024.
11. V projednávané věci nelze úvahy odvolacího soudu označit za zjevně nepřiměřené. Soudy pečlivě zkoumaly, zda v původním řízení byly splněny podmínky, aby bylo možno (v případě jednání dne 31. 8. 2021 u soudu prvního stupně a v případě jednání dne 9. 5. 2022 u soudu odvolacího) jednat a rozhodnout v nepřítomnosti jednatele zástavní věřitelky a jejího zástupce (z řad advokátů), tedy zda se účastník řádně a včas omluvil, a správně též tyto podmínky zkoumaly v širším kontextu (srov. samotnou dovolatelkou poukazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1834/2015). Odvolací soud přiléhavě zdůvodnil, proč v případě jednání dne 31. 8. 2021 nešlo o omluvu včasnou (omluva byla doručena jeden den před nařízeným jednáním za situace, kdy důvody, které byly použity, svědčily o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu – nešlo o akutní indispozici), a ani důvodnou (z předložených listin nevyplývala nemožnost jednání se zúčastnit), dále proč v případě jednání dne 9. 5. 2022 nešlo o omluvu důvodnou, kdy zcela správně akcentoval, že z obsahu žádné z listin, předložených zástavní věřitelkou, nelze dovodit, že by její jednatel nebyl ze zdravotních důvodů schopen se jednání zúčastnit. Navíc z přípisu zástupce zástavní věřitelky, doručeného soudu 5. 5. 2022, vyplynula omluva jak zástupce, tak i jednatele zástavní věřitelky a souhlas s jednáním v jejich nepřítomnosti; je tak nepochybné, že zástupce zástavní věřitelky považoval za dostačující pro svůj úspěch ve věci argumentaci uvedenou v písemné podobě a svoji účast, jakož i účast klienta, u tohoto jednání za nadbytečnou a nic pro věc nepřinášející. Pakliže tedy následující den zasílá opětovnou omluvu klienta s žádostí o odročení, lze takové jednání posoudit i jako jednání obstrukční (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, nebo ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1393/2023).
12. Přípustnost dovolání tak nemohou založit ani odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž má být usnesení odvolacího soudu podle dovolatelky v rozporu, neboť dílem je (v obecné rovině) se závěry v nich vyjádřenými v souladu a dílem vycházejí z jiného skutkového podkladu, než byl zjištěn v této věci.
13. Dovoláním zástavní věřitelky bylo napadeno usnesení odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení; dovolání proti tomuto výroku není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
14. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní věřitelky podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť zástavní věřitelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a zástavní dlužnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu