Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele Mgr. M. Š., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Větrovskou, Štěpánská 630/57, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2008 sp. zn. 1 Co 152/2008 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2008 sp. zn. 34 C 146/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
sp. zn. IV. ÚS 3129/09 ) a jeho ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody. Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem v záhlaví citovaného rozhodnutí bylo rozhodnutí o částce 2.000,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05 , sp. zn. III. ÚS 748/07 , sp. zn. I. ÚS 931/08 , sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Podle přesvědčení Ústavního soudu Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím i Městský soud v Praze rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině.
Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry nelze podle náhledu Ústavního soudu rozhodně označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu