Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti J., zastoupené JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025 č. j. 5 Tdo 611/2024-3274, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023 č. j. 5 To 3/2023-3131 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2022 č. j. 2 T 10/2020-2558, za účasti Nevyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně navrhla odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), shledal stěžovatelku, společně s dalšími osobami (členové statutárního orgánu a zaměstnanec stěžovatelky a právnická osoba a její jednatel), vinnou ze zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a ze zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku. Stěžovatelce byl uložen peněžitý trest ve výši 10 000 000 Kč a trest zákazu přijímání dotací a subvencí v trvání 5 let. Krajský soud rovněž stěžovatelce uložil nahradit majetkovou škodu v částce 15 225 301 Kč poškozené České republice, a to společně a nerozdílně s dalšími obžalovanými.
3. Stěžovatelka byla, stručně řečeno, odsouzena za to, že v organizované skupině s cílem navýšit částku dotace připravila po dohodě s ekonomicky a personálně propojenou obchodní společností D. (dále jen "D. ") výběrové řízení na dodavatele strojů pro výrobu palet, jehož provedení bylo podmínkou pro udělení dotace. Nabídka, kterou podala D. do výběrového řízení, byla vypracována ve shodě se stěžovatelkou, tak aby D. mohla výběrové řízení vyhrát a navýšit cenu pořizovaného strojního vybavení a tím získat dotaci ve větším rozsahu než je 50 % skutečné kupní ceny. Na zaplacení peněz dodavatelům poskytla společnosti D. stěžovatelka potřebné finanční prostředky, neboť ta neměla v době pořízení těchto strojů finanční prostředky na jejich zaplacení. Stěžovatelka zároveň poskytovateli dotace tvrdila, že projekt byl zcela splněn a dokončen v souladu s podmínkami čerpání dotace a v termínu stanoveném poskytovatelem dotace, přestože část strojů nebyla k deklarovanému dni dodána do místa plnění. Stěžovatelka dodání určitých strojů pouze předstírala, přičemž některé stroje byly fakticky dodány a zprovozněny výrazně později, případně nebyly dodány vůbec, přičemž stěžovatelka k nim ani do 15. 10. 2015 nenabyla vlastnické právo.
4. Napadeným rozsudkem Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu ohledně všech obžalovaných a znovu, při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody, rozhodl tak, že stěžovatelku odsoudil k peněžitému trestu ve výši 2 000 000 Kč a k trestu zákazu přijímání dotací a subvencí v trvání 5 let.
5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky a obžalovaných fyzických osob a na základě dovolání nejvyššího státního zástupce částečně zrušil rozsudek vrchního soudu v části, která se týkala trestů obžalovaných fyzických osob.
6. Stěžovatelka namítá, že zcela řádným, nediskriminačním a transparentním způsobem provedla výběrové řízení na dodání strojů. Zadávací dokumentace nevykazovala žádné prvky diskriminace, naopak reflektovala její oprávněné logistické požadavky i s ohledem na provedený monitoring trhu. Nabídka vítězné obchodní společnosti byla zcela samostatná, nebyla účelově nadhodnocena a stěžovatelka se na ní nepodílela. Mezi stěžovatelkou a společností D. neexistuje ekonomické a personální propojení ve smyslu dotační dokumentace. Veškerá strojní zařízení byla zcela řádně dodána a poskytnuta. Závazný ukazatel projektu byl splněn a projekt byl řádně dokončen v termínu a prošel řadou kontrol. Obecné soudy nadto bagatelizovaly postavení dotační agentury, která během dotačního řízení vystupovala vůči stěžovatelce jako profesionál.
7. Skutková zjištění obecných soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a obecné soudy u některých důkazů nevzaly v potaz plynutí času. Řízení je rovněž zatíženo vadou opomenutých důkazů - znaleckých posudků, které prokazovaly, že "vysoutěžená" cena byla nižší než cena obvyklá a vysvětlovaly, v čem spočívá přidaná hodnota kupní ceny. Jejich závěry navíc korespondovaly se závěry jednotlivých zpráv o kontrole Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Obecné soudy odborné posouzení nahradily svým vlastním posouzením.
8. Podle stěžovatelky ani nejsou naplněny objektivní a subjektivní stránky trestných činů ani znaky organizované skupiny. Jednočinný souběh trestných činů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie navíc není možný. Uložený trest ve spojení s výrokem o náhradě škody je nadto nepřiměřeně přísný, až likvidační. Ve věci je rovněž dána překážka ne bis in idem a měla být uplatněna subsidiarita trestní represe.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání, s níže uvedenou výjimkou, příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní soud není příslušný k projednání části ústavní stížnosti, kterou je napadáno rozhodnutí krajského soudu v části zrušené rozsudkem vrchního soudu, neboť není povolán rušit, co již bylo zrušeno.
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu obecných soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu je podstatné pouze to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu.
11. Existují tři druhy pochybení v průběhu dokazování před obecnými soudy, které nabývají takové intenzity, že je nezbytný kasační zásah Ústavního soudu. První skupinu vad tvoří nepřípustné důkazy. Druhou skupinu vad při dokazování tvoří tzv. opomenuté důkazy. Jde o důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez náležitého odůvodnění nezabýval. Třetí skupinu vad důkazního řízení, významných z ústavněprávního hlediska, tvoří situace, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [např. nález ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315)]. Stěžovatelka shledává pochybení v souvislosti s druhou a třetí skupinou vad při dokazování.
12. Ústavní soud konstatuje, že závěry obecných soudů o vině stěžovatelky jsou podloženy celou řadou důkazů (podrobně popsaných zejména v napadeném rozsudku krajského soudu) a obecné soudy přesvědčivě vysvětlily naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů. Ústavní stížnost stěžovatelky je postavena na její verzi skutkového děje, z čehož následně dovozuje pochybení obecných soudů. Stěžovatelka se ale v ústavní stížnosti vůbec nevypořádává s řadou důkazů provedených soudy a z toho dovozenými skutkovými zjištěními a nevysvětluje, s čím jsou v extrémním rozporu. Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že mu zásadně nepřísluší přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy a zasahovat tím do volného hodnocení důkazů obecných soudů. Byl by tak oprávněn učinit pouze tehdy, kdyby obecné soudy hranice dané zásadou volného hodnocení důkazů překročily. To se v posuzované věci nestalo.
13. Co se týče zadávacích podmínek, stěžovatelka trvá na tom, že výrobní linku nebylo možné rozložit do více výběrových řízení kvůli logistické návaznosti. Obecné soudy však vysvětlily, že jednotlivé stroje byly poptávány samostatně, nebyly ani zprovozněny ve stejný okamžik a některé se ani při prohlídce prostor více než 2,5 roku po dni, k němuž bylo dodání strojů poskytovateli dotace deklarováno, v areálu stěžovatelky vůbec nenacházely, popř. nebyly zprovozněny, byly nefunkční a odstaveny z provozu. Požadovat dodání strojů jedním dodavatelem tak bylo účelové.
14. Obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, že důvodem pro dosazení společnosti D. jako dodavatele bylo navýšení dotačních prostředků. D. stroje pouze formálně objednala, ačkoliv komunikaci s dodavateli zajistili zástupci stěžovatelky. Pokud by šlo pouze o předběžné tržní konzultace, jak tvrdila stěžovatelka, nebyl by důvod pro to, aby obžalovaný vedoucí střediska stěžovatelky při komunikaci s jednotlivými dodavateli vystupoval jménem společnosti D. Komunikace zaměstnance a člena statutárního orgánu stěžovatelky s dodavateli strojů navíc probíhaly na daleko hlubší úrovni než za co lze považovat monitoring trhu. Obžalovaní s dodavateli vyjednávali smluvní podmínky na jednotlivé stroje, v některých případech dokonce žádali o přípravu návrhu kupní smlouvy ještě před samotným oznámením o zahájení výběrového řízení. Tyto předem vyjednané stroje pak byly následně prostřednictvím společnosti D. skutečně dodány stěžovatelce. S těmito dodavateli nejednal nikdo z osob oprávněných jednat za obchodní společnost D. Bylo tak jednoznačné, že cenovou nabídku, s níž D. vyhrála výběrové řízení, připravily osoby působící u stěžovatelky. Ke kontrole finančního úřadu nezbývá než ve shodě s obecnými soudy zopakovat, že v daném řízení nebylo provedeno tak rozsáhlé dokazování jako v trestním řízení.
15. Z výpisů z bankovních účtů stěžovatelky a společnosti D. navíc vyplynulo, že D. nebyla schopna v podstatném rozsahu kupní ceny jednotlivých strojů sama uhradit, proto jí byly stěžovatelkou zasílány finanční prostředky ve výši, která téměř odpovídala cenám těchto strojů. Navýšení dotačních prostředků pak D. odůvodnila údajnou přidanou hodnotou z přeprodeje těchto strojů stěžovatelce, ke kterému však reálně vůbec nedošlo.
16. Co se týče ekonomického a personálního propojení, obecné soudy přesvědčivě vysvětlily, že zde propojení mezi stěžovatelkou a společností D. bylo. Řada svědků je vnímala jako jeden subjekt či alespoň jako společnosti navzájem propojené druhem a místem podnikání, zaměstnanci i vedením. Manželé J. (formálně patřící ke stěžovatelce) navíc měli dispoziční oprávnění k účtům společnosti D. Stěžovatelce byly zasílány i výpisy z účtů D. a obě obchodní společnosti byly u banky vedeny jako ekonomicky spřízněné subjekty. Obžalovaný M. K. jako místopředseda představenstva stěžovatelky pobíral každý měsíc od 23. 4. 2015 nejméně do června 2016 od D. částku 60 500 Kč. Tato skutková zjištění přitom odpovídala časovému období do konce roku 2015.
17. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že stěžovatelkou citovaná rozhodnutí Soudního dvora se týkají vztahu ovládání či propojení mezi jednotlivými uchazeči, nadto obvinění propojenost nedeklarovali, naopak celou dobu tvrdili, že stěžovatelka a D. nemají nic společného a jde o zcela rozdílné a na sobě nezávislé subjekty práva. Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že propojenost obchodních společností nebyla vyvozena pouze na základě nepřesného výkladu pojmu osob blízkých. Podřízenost společnosti X vyplývá už jen z jednání ohledně převodu obchodního podílu obchodní společnosti D. O prodeji jednali jen zástupci stěžovatelky, přestože podíl byl převáděn na společnost D. Jednatel společnosti D. vykonával činnost pro stěžovatelku, přestože k ní neměl žádné formální vazby. Několik svědků bylo zaměstnaných u obou obchodních společností a i ti vypověděli, že je vnímali jako propojené.
18. K dokončení projektu lze rovněž poukázat na odůvodnění obecných soudů, z něhož vyplývá, že dotační dokumentace stanovila, že příjemce dotace je povinen ukončit projekt nejpozději v den plánovaného ukončení projektu (15. 10. 2015) a k tomuto datu je povinen splnit i závazný ukazatel. Závazný ukazatel byl vymezen počtem instalovaných strojů. Obecné soudy přihlédly k tomu, že za skutečné ukončení projektu považovala dotační dokumentace několik možností. Zároveň však vysvětlily, že příjemce dotace měl jednu zvolit s ohledem na charakter konkrétního plnění. Pokud tedy dotovaný projekt spočíval v pořízení strojů a závazný ukazatel byl stanoven počtem instalovaných technologií, pak je zřejmé, že jediný možný způsob skutečného ukončení projektu bylo data uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání podle zákona č. 563/1991 Sb.
19. Obecné soudy poukázaly na to, že obžalovaní v žádosti o platbu ani volbu ukončení projektu neuvedli a učinili tak až 12 dní po podání žádosti. V povinných přílohách žádosti o platbu nadto nepravdivě deklarovali dodání strojů po výběrovém řízení, které se uskutečnilo během dubna 2015, doložili dodací listy a předávací protokoly a upravené fotografie, které měly v rozporu s realitou nepravdivě prokázat dodání strojů. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 26. 6. 2018, z komunikace s dodavateli a z dalších důkazů přitom vyplynulo, že mnohé stroje byly dodány výrazně později a některé z nich vůbec (dodáním strojů a k tomu provedenými důkazy se podrobně zabýval krajský soud v bodech 255 až 268 napadeného rozsudku). Tvrzení o dokončení dotovaného projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace tak bylo nepravdivé, když se k tomuto datu jednotlivé stroje u stěžovatelky nenacházely.
20. Krajský soud nadto zdůraznil, že podle kupní smlouvy mezi stěžovatelkou a společností D. stěžovatelka nabyla vlastnické právo k dodanému zboží po jeho převzetí a jeho uvedení do provozu a po provedení úhrady vystaveného daňového dokladu. Stěžovatelka tedy ani nebyla k datu, k němuž nabytí vlastnictví těchto strojů vykázala poskytovateli dotace, jejich vlastníkem. Na těchto skutkových zjištěních nemůže nic změnit tvrzení stěžovatelky, že podle zprávy o kontrole ze dne 9. 10. 2019 se veškerá strojní zařízení v místě výkonu činnosti stěžovatelky nacházejí a byla uvedena do provozu. Dané tvrzení totiž nijak nevyvrací závěr, že v době, kdy stěžovatelka žádala o vyplacení dotace, deklarovala poskytovateli dotace nepravdivé informace.
21. Obecné soudy se dostatečně vypořádaly i s navrhovanými důkazy - znaleckými posudky. Lze zdůraznit, že už vrchní soud vysvětlil, že zjištění obvyklé ceny strojů není relevantní, neboť i kdyby bylo prokázáno, že navýšená cena kupních strojů byla nižší než cena obvyklá, neměnilo by to nic na trestní odpovědnosti obžalovaných, neboť ti se stále dopustili protiprávního jednání spočívajícího v umělém navýšení kupní ceny. Skutečná kupní cena byla zjištěna z obsahu faktur, dodacích listů a zpráv dodavatelů, přičemž ta byla navýšena o obchodní přirážku společnosti D. při přeprodeji stěžovatelce. Obecné soudy přitom vysvětlily, že nákupy dojednaly osoby působící u stěžovatelky. Ta nákupy i financovala. Obchodní přirážka tak nebyla opodstatněná. V tomto ohledu pak nelze přisvědčit ani argumentaci stěžovatelky, že soudy svými závěry nahradily odborné posouzení. Jednak obvyklá cena strojů nebyla pro posuzovanou věc relevantní, jednak další závěry odborné posouzení ani nevyžadovaly. Napadená rozhodnutí tak nejsou zatížena ani vadou opomenutých důkazů.
22. Co se týče role dotační agentury, obecné soudy dostatečně prokázaly naplnění subjektivní stránky trestných činů u členů statutárního orgánu stěžovatelky a zaměstnance stěžovatelky - byli si vědomi, že v dotačním řízení uvádějí nepravdivé informace a že zamlčují podstatné údaje. Skutečnost, že dotační agentura nepravdivost údajů a zamlčení podstatných informací neodhalila, neznamená, že obžalovaní nejsou trestně odpovědní. Krajský soud a vrchní soud se dostatečně vypořádaly s tvrzeným porušením zásady ne bis in idem (body 324 až 326 a body 123 až 129 napadených rozsudků). Nejvyšší soud se pak uspokojivě vypořádal i s námitkami ohledně existence organizované skupiny (body 85 až 87 napadeného usnesení) a jednočinného souběhu trestných činů poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu (bod 99 napadeného usnesení).
23. Co se týče přiměřenosti a likvidační povahy uloženého trestu, z odůvodnění napadeného usnesení vyplynulo, že stěžovatelka má základní kapitál 10 milionů Kč a disponuje majetkem okolo půl miliardy Kč a byla postižena peněžitým trestem ve výši 2 milionů Kč a vedle toho solidární povinností k náhradě škody ve výši 15 225 301 Kč. Zákaz přijímání dotací a subvencí byl uložen v první čtvrtině trestní sazby. O likvidační povaze trestu či jeho nepřiměřenosti tak v posuzované věci skutečně hovořit nelze.
24. Ústavní soud neshledal žádný exces či jiný nepřípustný odklon od zákonných zásad trestního řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, jež by odůvodňovaly jeho případný zásah. Nezjistil tak namítané porušení základních práv stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jednak jako návrh, k jehož projednání není příslušný, jednak jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu