5 Tdo 611/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovoláních, která podali 1. nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a Martina Horta a obvinění 2. Martin Kýzl, bytem Nerudova 399, Teplice, 3. Jindřiška Jarkovská, bytem Bořislav 109, 4. Josef Jarkovský, bytem Bořislav 109, a 5. právnická osoba – obchodní společnost JACER – CZ, a. s., se sídlem náměstí Prokopa Velikého 466/12b, Ústí nad Labem – Předlice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 10/2020, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a právnické osoby – obchodní společnosti JACER – CZ, a. s., odmítají.

II. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a Martina Horta částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, a to v části, kterou byl z podnětu odvolání těchto obviněných podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 2 T 10/2020, ve výrocích o trestech uložených obviněným Martinu Kýzlovi, Jindřišce Jarkovské, Josefu Jarkovskému a Martinu Hortovi a jíž bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto o uložení trestů těmto obviněným.

Ve zbývajícím rozsahu zůstává napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, nezměněn.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 2 T 10/2020, byli obvinění Martin Kýzl, Jindřiška Jarkovská, Josef Jarkovský a Martin Hort uznáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Za tyto zločiny soud prvního stupně uložil obviněným Martinu Kýzlovi a Josefu Jarkovskému shodně podle § 212 odst. 6 a § 43 odst. 1 tr.

zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon je zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněné Jindřišce Jarkovské a obviněnému Martinu Hortovi shodně uložil podle § 212 odst. 6 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon je zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem byly pro stejné trestné činy uznány vinnými též dvě stíhané právnické osoby, jednak obchodní společnost JACER – CZ, a.

s. (dále jen JACER – CZ), a jednak obchodní společnost Dřevovýroba VLK, spol. s r. o. (dále jen Dřevovýroba VLK). Obviněné právnické osobě JACER – CZ za to byl podle § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „t. o. p. o.“), uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 20 000 Kč, tedy celkem ve výměře 10 000 000 Kč, a podle § 22 odst. 1, 2 t. o. p. o. trest zákazu přijímání dotací a subvencí v trvání 5 let.

Soud prvního stupně též uložil všem obviněným podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody částku 15 225 301 Kč poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu, kterou podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Uvedených trestných činů se obvinění podle rozsudku soudu prvního stupně měli dopustit zjednodušeně uvedeno dále popsaným způsobem, přičemž v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na výrok o vině na str. 1 až 11 rozsudku soudu prvního stupně. Obvinění jako členové organizované skupiny neoprávněně získali pro obviněnou obchodní společnost JACER – CZ finanční prostředky z dotace na rozvoj jejího podnikání, která byla v celé výši kryta ze zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj. Obchodní společnost JACER – CZ prostřednictvím Martina Kýzla, jakožto místopředsedy představenstva, a Josefa Jarkovského, jakožto zaměstnance na pozici vedoucího střediska, po dohodě s personálně a ekonomicky propojenou obchodní společností Dřevovýroba VLK jednající prostřednictvím Martina Horta, jakožto jejího jediného společníka a jednatele, připravila výběrové řízení, jehož provedení bylo podmínkou pro poskytnutí dotace, na dodavatele dotovaného strojního zařízení (technologie pro výrobu palet) tak, aby uvedené výběrové řízení vyhrála právě obchodní společnost Dřevovýroba VLK, která byla ovládaná osobami jednajícími za obchodní společnost JACER – CZ a která neměla dostatek finančních prostředků na úhradu tohoto strojního zařízení, proto jí prostředky ve výši ceny strojního zařízení zaslala obchodní společnost JACER – CZ prostřednictvím Jindřišky Jarkovské.

Obchodní společnost JACER – CZ se pak také podílela na vypracování nabídky obchodní společnosti Dřevovýroba VLK. Poté, co byla cenová nabídka ve výši 33 549 000 Kč obchodní společnosti Dřevovýroba VLK tříčlennou hodnotící komisí, jejímiž členy byli mimo jiné i obvinění Josef Jarkovský a Martin Kýzl, vybrána jako vítězná, došlo mezi ní a zadavatelem obchodní společností JACER – CZ k uzavření kupní smlouvy na dodání linky na výrobu palet a dalších strojů za uvedenou cenu, přestože pořizovací cena strojního vybavení činila 25 502 484 Kč. Obvinění tak uměle navýšili poskytnutou dotaci o 8 046 516 Kč, resp. o 4 023 258 Kč, neboť dotace byla vázána na 50% spoluúčast příjemce dotace.

Obvinění poskytovateli dotace přesto doložili listiny nepravdivě prokazující formálně správné provedení výběrového řízení, zamlčeli, že obchodní společnosti Dřevovýroba VLK a JACER – CZ jsou personálně a ekonomicky propojené, neboť pravidla pro poskytnutí dotace takové propojení mezi zadavatelem a dodavatelem neumožňovala. Následně podali žádost o vyplacení takto uměle navýšených dotačních prostředků. Dále poskytovateli dotace nepravdivě uvedli, že dotovaný projekt byl zcela splněn a dokončen v souladu s podmínkami čerpání dotace a v termínu stanoveném poskytovatelem dotace, tedy do 15.

10. 2015, když obviněná obchodní společnost JACER – CZ prostřednictvím Martina Kýzla dne 10. a 13. 10. 2015 podepsala nepravdivé předávací protokoly k dotovanému strojnímu zařízení, stroje zaevidovala v účetnictví jako svůj majetek a deklarovala tak faktické splnění podmínek dotace. Některé stroje však nebyly dodány k uvedenému datu, ale později, jiné nebyly dodány vůbec, obvinění tak dokončení dotovaného projektu ve stanoveném termínu pouze předstírali.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu ohledně všech obviněných a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody tak, že podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněným Martinu Kýzlovi a Josefu Jarkovskému shodný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, obviněným Jindřišce Jarkovské a Martinu Hortovi shodný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a obviněné právnické osobě obchodní společnosti JACER – CZ podle § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 20 000 Kč, tedy celkem ve výměře 2 000 000 Kč, a podle § 22 odst. 1, 2 t. o. p. o. také trest zákazu přijímání dotací a subvencí v trvání 5 let, znovu rozhodl též o uložení trestů obviněným Martinu Hortovi a obchodní společnosti Dřevovýroba VLK.

II. Dovolání obviněných

4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění Martin Kýzl, Josef Jarkovský, Jindřiška Jarkovská a obchodní společnost JACER – CZ.

a) Dovolání obviněného Martina Kýzla

5. Obviněný Martin Kýzl uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

6. Obviněný ve svém dovolání předně namítl, že soudy nižších stupňů neaplikovaly správně zásadu subsidiarity trestní represe. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 469/04, podle kterého se proporcionalita zásahu do základních práv obviněného poměřuje ve vztahu k veřejnému zájmu, který je chráněn příslušným trestným činem. Pro posouzení je podstatné, zda byl naplněn účel, který měl být dosažen poskytnutím dotace. Finanční prostředky pocházely z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který je dále rozdělil do jednotlivých operačních programů (konkrétně Operačního programu Podnikání a inovace). Chráněný veřejný zájem tak vyplývá ze Statutu evropského fondu pro regionální rozvoj a soudy nižších stupňů jej nesprávně vyhodnotily. Globálním cílem fondu totiž je „zvýšení konkurenceschopnosti sektoru průmyslu a služeb a rozvoj podnikání, udržení přitažlivosti České republiky, regionů a měst pro investory, podpora inovací, stimulace poptávky po výsledcích výzkumu a vývoje, podpora podnikatelského ducha a růstu hospodářství založeného na znalostech pomocí kapacit pro zavádění nových technologií a inovovaných výrobků, včetně nových informačních a komunikačních technologií“. Tohoto účelu dotace bylo zcela dosaženo, neboť prokazatelně došlo k rozvoji výroby a navýšení pracovních příležitostí. Obviněný proto nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že byť došlo ke splnění sledovaného účelu, jednání obviněných bylo společensky škodlivé, a proto nelze aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe.

7. Nadto je zájem chráněný ustanovením § 260 tr. zákoníku současně chráněn i normami správního práva, přičemž trestního práva by se v souladu se zásadou ultima ratio mělo použít až při nejzávažnějších poruchách chráněného zájmu. Podle zákona č. 218/200 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, lze uložit odvod za porušení rozpočtové kázně v případě neoprávněného použití finančních prostředků. V nyní projednávaném případě příslušný finanční úřad konstatoval porušení, ale dospěl k závěru, že účel dotace byl zachován a poskytnuté finanční prostředky nebyly navýšeny, proto uložil odvod v rozsahu 1 – 10 % za to, že nebyl splněn termín ukončení realizace akce a odvod v rozsahu 10 – 25 % za zamlčení ekonomické a osobní propojenosti příjemce dotace a vítězného uchazeče. Pokud tedy sám poskytovatel dotace porušení pravidel poskytnutí dotace nespojil se 100% odvodem, považoval porušení za méně závažná, a nikoli za natolik závažná, aby nepostačoval postih prostřednictvím správního práva, ale bylo třeba vyvodit i trestní odpovědnost. Stejně to platí i pro aplikaci § 212 tr. zákoníku.

8. Obviněný dále zpochybnil též možnost jednočinného souběhu trestných činů podle § 260 odst. 1 a § 212 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným. Individuální objekt obou těchto trestných činů je stejný, obě zmíněná ustanovení chrání řádnou dispozici s majetkem pocházejícím z rozpočtů Evropské unie, způsobená škoda tak nevznikla u dvou různých subjektů. Tímto se skutková zjištění učiněná v tomto trestním řízení liší od trestní věci, na jejímž základě Nejvyšší soud přijal sjednocující stanovisko k přípustnosti jednočinného souběhu těchto dvou trestných činů. Veškeré objektivní znaky posuzovaného skutku tak byly vyčerpány pouze jednou skutkovou podstatou, a to podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku.

9. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný Martin Kýzl navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal soudu druhého stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

b) Dovolání obviněných Josefa Jarkovského a Jindřišky Jarkovské

10. Obvinění Josef Jarkovský a Jindřiška Jarkovská podali prostřednictví společného obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

11. Obvinění nejprve namítli, že odvolací soud nesprávně posoudil jejich vztah s obviněným Martinem Hortem jakožto osob blízkých, z čehož nesprávně vyvodil závěr o personální propojenosti obviněných právnických osob JACER – CZ a Dřevovýroba VLK. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že obviněný Martin Hort (jednatel a společník právnické osoby Dřevovýroba VLK) je bratrancem Josefa Jarkovského (zaměstnance právnické osoby JACER – CZ) a synovcem Jindřišky Jarkovské (členky představenstva právnické osoby JACER – CZ), jakož i z jejich téměř každodenního kontaktu na pracovišti a z vedení komunikace v důvěrném tónu.

Tykání mezi příbuznými a komunikace na přátelské úrovni jsou však naprosto přirozené, avšak nelze z toho vyvozovat naplnění znaků ustanovení o osobě blízké podle § 22 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „o. z.“). Při posuzování osob blízkých je podmínkou, aby kvalita a intenzita vzájemných vztahů osob byla taková, že by újma vzniklá jedné z těchto osob byla druhou osobou důvodně pociťována jako její vlastní újma. Naplnění této podmínky záleží na konkrétních okolnostech každého případu, nelze tak činit automaticky pouze na základě příbuzenského vztahu.

Ostatně pokud by si obvinění byli natolik blízcí, zvolili by si společného obhájce. Vzhledem k nesprávnému posouzení Martina Horta jako osoby blízké odvolací soud nesprávně posoudil i otázku jednání ve shodě mezi nimi a obviněným Martinem Hortem, když uplatnil zákonnou domněnku podle § 78 odst. 2 písm. g) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. o. k.), že osobami jednajícími ve shodě jsou mimo jiné osoby blízké. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.

1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3619/2009, je však jednání ve shodě zaměřeno na dispozici s hlasovacími právy, avšak v obchodní společnosti JACER – CZ k žádnému hlasování nedošlo a ani nebylo potřeba, neboť za společnost mohl jednat každý člen představenstva samostatně.

12. Obvinění nesouhlasili ani se závěrem soudů nižších stupňů o ekonomické propojenosti obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK, kterou dovodily ze skutečnosti, že Československá obchodní banka, a. s., tyto obchodní společnosti vedla jako ekonomicky spřízněné subjekty a obviněná Jindřiška Jarkovská měla neomezené dispoziční oprávnění k bankovním účtům obchodní společnosti Dřevovýroba VLK. Obvinění již v předchozích stadiích trestního řízení vysvětlili, že takový postup byl zvolen pouze za účelem dosažení výhodnějších podmínek a zajištění urychlení plateb, šlo tedy o formální stav, nikoli o stav faktický. Obchodní společnost Dřevovýroba VLK měla samostatné účetnictví, samostatné statutární orgány a vykonávala podnikatelskou činnost na vlastní riziko, nebyla tedy ekonomicky podřízena obchodní společnosti JACER – CZ. Navíc otázka ekonomického propojení by se měla posuzovat na základě vzájemné majetkové účasti v obchodních společnostech. Zákon o obchodních korporacích rozlišuje tři typy podnikatelských seskupení, a to vlivnou a ovlivněnou osobu, ovládanou a ovládající osobu a koncern, vztah obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK však nenaplňuje znaky žádného z těchto podnikatelských seskupení. Závěrem k této námitce uvedli, že odvolací soud se nevypořádal s jejich obhajobou, že pojem „ekonomicky spjatá skupina“, resp. „ekonomicky provázaná obchodní společnost“ není právně definován, tudíž lze stěží zamlčet skutečnost, která nemá přesně vymezený obsah.

13. Obviněná Jindřiška Jarkovská dále namítla, že předávací protokol ze dne 13. 10. 2015, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje, vznikl mimo její účinnou kontrolu, neboť spoléhala na tvrzení osob, které byly převzetím komponentů pověřeny. Nemohla tak posoudit pravdivost splnění podmínek pro poskytnutí dotace. Navíc nemohla poznat rozdíl mezi pilou UKS 400 a pilou UKS 850, pokud byl na pile UKS 400 štítek UKS 850, obzvlášť když předání posuzovala pouze z fotografií. Žádost o platbu tedy podepsala v dobré víře, že údaje v ní uvedené jsou správné. Ona sama ani žádost o platbu nezpracovala, ale vypracováním pověřila specializovanou obchodní společnost, obviněná tak žádost pouze podepsala a spoléhala na soulad žádosti s dotačními podmínkami. Obviněná nesouhlasila ani se závěrem soudů nižších stupňů, že v žádosti bylo uvedeno nepravdivě datum dokončení projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace. Manuál Operačního programu Podnikání a inovace umožňoval několik způsobů určení ukončení projektu, proto by bylo zbytečné, aby obviněná v žádosti uvedla nepravdivé datum, když byl projekt alespoň podle jednoho kritéria uvedeného v manuálu ukončen.

14. Obvinění také namítli, že svědci T. K. a Z. K. potvrdili, že zadávací řízení nebylo ovlivněno ve prospěch konkrétního uchazeče, přesto odvolací soud dospěl k opačnému závěru, aniž by odůvodnil, na základě jakých důkazů k němu dospěl.

15. Podle obviněných soudy nižších stupňů nesprávně stanovily i výši způsobené škody. Ve svých rozhodnutích totiž uvedly, že nebýt nepravdivých informací a zatajených podstatných informací, poskytovatel dotace by finanční prostředky nevyplatil. Z obsahu pravidel pro výběr dodavatele však vyplývá, že zadavatel by v případě zadání zakázky osobě blízké či ekonomicky propojené byl povinen vypracovat znalecký posudek a předložit jej spolu s žádostí o platbu poskytovateli dotace. Existence propojení obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK by tak nebránila vyplacení dotace, a proto ani nelze považovat za škodu celou výši vyplacené dotace. Odvolací soud proto měl doplnit dokazování znaleckým posudkem ke zjištění skutečnosti, zda společnost JACER – CZ žádala o vyplacení dotace ve vyšší částce, než která by jí byla poskytnuta na základě údajů, které by byly v souladu s právním řádem a podmínkami dotace. Vzhledem k tomu, že cena nebyla navýšena, došlo by na základě vypracovaného znaleckého posudku k poskytnutí dotace i přes to, že obchodní společnosti JACER – CZ a Dřevovýroba VLK byly propojenými osobami. Navíc došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a vznikem škody, neboť žádost vypracovala specializovaná obchodní společnost (profesionál), a proto se obvinění domnívali, že dotace byla vyplacena oprávněně.

16. Obvinění závěrem namítli, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že všichni obvinění v této trestní věci jednali koordinovaně a plánovaně, tedy že se jednání dopustili jako členové organizované skupiny. Činnost obviněných se totiž nevyznačovala takovou plánovitostí a koordinovaností, aby tím byla zvýšena pravděpodobnost úspěšného provedení činu, neboť k jeho úspěšnému provedení v podstatě stačila činnost dvou osob (jedna osoba jednající za obchodní společnost JACER – CZ, druhá za obchodní společnost Dřevovýroba VLK). Navíc podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 Tdo 914/2015, existence příbuzenských vazeb při páchání trestné činnosti sama o sobě nemůže mít vliv na vznik organizované skupiny.

17. Ze všech shora uvedených důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a zprostil je obžaloby.

c) Dovolání obviněné obchodní společnosti JACER – CZ

18. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání též obviněná obchodní společnost JACER – CZ, která uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

19. Obviněná předně nesouhlasila se závěrem soudů nižších stupňů, že došlo k manipulaci s výběrovým řízením ve prospěch předem známého vítěze obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, která následně navýšila kupní cenu, což mělo vliv na výši poskytnuté dotace. Podle obviněné však pro takový skutkový závěr neexistuje opora v provedeném dokazování. Jediným nepřímým důkazem, kterým soudy nižších stupňů odůvodnily toto skutkové zjištění, bylo to, že s jednotlivými dodavateli částí výrobní linky bylo za obchodní společnost Dřevovýroba VLK komunikováno prostřednictvím osob jednajících za obchodní společnost JACER – CZ. Oslovení možných dodavatelů za účelem monitoringu trhu a stanovení předpokládané hodnoty předmětu výběrového řízení v rámci zadávací dokumentace je však standardním postupem, je dokonce umožněn § 33 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“ nebo též „ZZVZ“), a nemůže sám o sobě vést k závěru, že výběrové řízení bylo od počátku zmanipulováno. Požadavek transparentnosti a rovnosti výběrového řízení tak byl zachován. Odvolací soud se s touto obhajobou nijak nevypořádal, naopak postupoval v rozporu s provedeným důkazem, a sice zprávou o daňové kontrole, podle níž není komunikace dovolatele s dodavateli rozporná s dotační dokumentací.

20. Obviněná dále namítla, že soud druhého stupně neprovedl jí navrhované důkazy znaleckými posudky, které měly prokázat, že výběrové řízení proběhlo řádně a že cena nebyla navýšena, naopak byla o 2 256 099 Kč nižší, než kolik činila průměrná cena nabídek dalších možných dodavatelů. Ve znaleckých posudcích bylo rovněž uvedeno, v čem spočívala přidaná hodnota kupní ceny, jejíž navýšení bylo zcela oprávněné. Tyto důkazy tak rozporovaly skutečnosti, které soudy nižších stupňů označily za prokázané, proto nemohly být nadbytečné.

21. Obviněná považovala za nesprávný i závěr soudů nižších stupňů o ekonomické a personální propojenosti obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK. Definice ekonomického propojení vychází z pravidel pro výběr dodavatelů, proto pouze ekonomické propojení ve smyslu těchto pravidel by mohlo zakládat nemožnost plnění propojeného vítězného uchazeče. Podle bodu 36 pravidel se ekonomicky propojeným podnikem rozumí partnerský nebo propojený podnik ve smyslu definice malého a středního podniku vymezené v příloze č. 1 nařízení komise č. 800/2008. Z provedeného dokazování nevyplynula jediná indicie, která by o tomto vztahu mezi dovolatelem a dodavatelem svědčila. Pokud tedy soudy nižších stupňů vyložily ekonomické propojení bez zřetele k provedenému důkazu v podobě pravidel pro výběr dodavatelů, tak byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zároveň i podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

22. Obviněná namítla i neexistenci personálního propojení, které však nebylo v pravidlech pro výběr dodavatelů definováno. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru o personální propojenosti na základě vztahu osob blízkých. Podle judikatury vyšších soudů však platí, že samotná skutečnost, že dvě právnické osoby mají společnou osobu blízkou, z nich nečiní osoby navzájem si blízké. Navíc nelze považovat dvě právnické osoby za osoby blízké jen na základě personálního substrátu. V této souvislosti obviněná dále uvedla, že podle některých názorů vyjádřených v odborné literatuře, bylo možné za účinnosti staré právní úpravy, kterou se řídila dotační dokumentace, za osobu blízkou považovat pouze fyzickou osobu, nikoli osobu právnickou. Podle obviněné by bylo možné obchodní společnosti JACER – CZ a Dřevovýroba Vlk považovat za personálně propojené, pokud by mohly navzájem za sebe jednat, popř. nakládat s hlasovacími právy. Takové propojení však v nyní projednávané věci nebylo prokázáno, navíc požadavek absence ekonomického a personálního propojení je v rozporu s eurokonformním výkladem týkajícím se pravidel hospodářské soutěže, neboť podle rozsudku soudního dvora Evropské unie ze dne 23. 12. 2009, ve věci C-376/08, platí, že vyloučení vzájemného vztahu znemožňuje zájemcům prokázat nezávislost jejich nabídek a je v rozporu se zájmem na zajištění co největší možné účasti uchazečů v zadávacích řízeních.

23. Podle obviněné obchodní společnosti JACER – CZ soudy nižších stupňů také nesprávně hodnotily fázi ukončení dotačního projektu. Obviněná byla oprávněna si zvolit datum ukončení projektu z několika možností, přičemž si zvolila datum připsání úhrady poslední dlužné částky dodavatelům komponent výrobní linky, kterou byla povinna zaplatit do 15. 10. 2015. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poslední dlužná částka byla dodavateli připsána dne 14. 10. 2015, touto poslední úhradou tak došlo ke splnění časové podmínky pro vyplacení dotace. V žádosti o výplatu dotace proto nebyly uvedeny žádné nepravdivé informace.

24. Obviněná nesouhlasila ani s tím, že by se jednání dopustila jako člen organizované skupiny. Mezi obviněnými osobami nebyl pojat žádný zamýšlený cíl a nebyla přijata ani žádná dohoda (a to ani konkludentně) za účelem neoprávněného získání dotace, nemohlo se proto jednat o koordinovaný postup za účelem páchání trestné činnosti. O takovém postupu obviněných nesvědčí ani provedené důkazy. Podle obviněné tak znaky organizované skupiny nebyly naplněny a soudy nižších stupňů je dovodily pouze z toho, že obvinění měli jednat ve spolupachatelství. Spolupachatelství však nelze ztotožňovat s jednáním v rámci organizované skupiny, navíc soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozsudků ani neuvedly, čím obvinění znaky organizované skupiny naplnili.

25. Závěrem obviněná namítla, že nejednala zaviněně, neboť po celou dobu jednala v souladu s dotačními pravidly, požádala poskytovatele dotace o kontrolu výběrového řízení s odůvodněním, že se chce ujistit o správnosti postupu výběrového řízení a při zjištěných nedostatcích pak vypsané výběrové řízení zrušila a vypsala nové. K administraci dotace využila služby dotační agentury, která žádost o dotaci zajišťovala. Všechny tyto skutečnosti svědčí o závěru, že obviněná nejednala úmyslně, soudy nižších stupňů tak nesprávně hmotněprávně posoudily skutek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

26. Ze všech shora uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a sám obviněnou zprostil obžaloby, případně aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření státního zástupce k dovoláním obviněných a replika obchodní společnosti JACER – CZ

27. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněných, jež následně vypořádal, jak bude níže rozvedeno, avšak žádnou z nich neakceptoval a navrhl dovolání všech obviněných odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

28. Podle státního zástupce námitky obviněných Jindřišky Jarkovské a obchodní společnosti JACER – CZ podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jimiž zpochybňovaly hodnocení provedených důkazů, neodpovídají tomuto dovolacímu důvodu. Stejně tak pod tento dovolací důvod nespadají ani námitky Jindřišky a Josefa Jarkovských a obchodní společnosti JACER – CZ týkající se neprovedení jimi navrhovaných důkazních prostředků znaleckými posudky, neboť nejde o podstatné důkazy ve smyslu tohoto ustanovení. Navíc se lze ztotožnit s důvody, kterými odvolací soud odůvodnil nadbytečnost těchto důkazů.

29. K námitce obviněného Martina Kýzla, kterou zpochybnil správnost právní kvalifikace spočívající v jednočinném souběhu trestných činů podle § 212 a § 260 tr. zákoníku, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1097/2022. Podle něj se má čin právně kvalifikovat podle obou ustanovení, jen má být v rámci § 212 tr. zákoníku pachateli vytýkána celá škoda, zatímco v rámci § 260 tr. zákoníku pak pouze škoda způsobená rozpočtům Evropské unie. To platí obecně i pro případy způsobení škody výlučně na úkor rozpočtů Evropské unie, neboť uvedené trestné činy nejsou ve vzájemném vylučovacím poměru.

Za neopodstatněnou považoval i další námitku tohoto obviněného, že soudy nižších stupňů měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe, neboť každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto je třeba zásadně vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Navíc v nyní projednávané věci jde o případ společensky škodlivý, když obvinění spáchali dva zločiny, jimiž způsobili škodu velkého rozsahu. Podle státního zástupce postup podle § 12 odst. 2 tr.

zákoníku nemůže odůvodnit ani poukaz obviněného na rozdělení porušených povinností poskytovatelem dotace v systému správního práva, neboť skutkové podstaty podle trestního zákoníku nerozlišují mezi méně závažným a závažným porušením podmínek poskytnutí dotace.

30. Státní zástupce se dále vyjádřil k námitkám obviněných Jindřišky a Josefa Jarkovských a obchodní společnosti JACER – CZ proti posouzení jejich jednání jako členů organizované skupiny. Podle něj všichni obvinění naplnili pojmové znaky organizované skupiny, jak z hlediska počtu osob, míry a intenzity spolupráce, tak i významem jejich činnosti pro úspěšné provedení činu, jehož cílem bylo podvodné vylákání finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie. Obviněný Martin Kýzl vedl komunikaci stran administrativy spojené s dotačním řízením s dodavateli dotovaných strojů a v průběhu dotačního řízení též obviněnou právnickou osobu JACER – CZ zastupoval.

Rovněž byl členem hodnotící komise a podepisoval zadávací dokumentaci k výběrovému řízení. Obviněný Josef Jarkovský byl členem hodnotící komise a rovněž komunikoval s dodavateli. Obviněná Jindřiška Jarkovská měla dispoziční právo k bankovním účtům obou obviněných právnických osob, měla i podpisová oprávnění a podepisovala mimo jiné příslušné žádosti týkající se dotačního řízení. Obviněný Martin Hort formálně vystupoval jako statutární orgán obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, tedy vítěze výběrového řízení, čímž zajišťoval, aby dotaci získala personálně a ekonomicky spřízněná obchodní společnost JACER – CZ.

Ani posouzení této trestné součinnosti jako spolupachatelství nevylučuje aplikaci znaku organizované skupiny. Všichni obvinění se dopustili jednání, se kterým byli srozuměni, což vyplynulo především z rozdělení jejich úloh, plánovitosti a koordinovanosti jejich trestné činnosti. Státní zástupce rovněž zdůraznil, že soudy nižších stupňů nevyvodily členství obviněných v organizované skupině jen na základě rodinných vazeb, jak namítali Jindřiška a Josef Jarkovští.

31. Obviněná obchodní společnost JACER – CZ nesouhlasila s posouzením subjektivní stránky zločinů, jimiž byla uznána vinnou, neboť podle ní využívala služeb agentury a postupovala v souladu s pravidly obsaženými v dotační dokumentaci. Státní zástupce k tomu uvedl, že trestní odpovědnost právnických osob je založena na přičitatelnosti jednání fyzické osoby právnické osobě za splnění určitých podmínek. Za obviněnou obchodní společnost JACER – CZ jednali obvinění Martin Kýzl a Jindřiška Jarkovská v postavení statutárního orgánu a obviněný Josef Jarkovský jako vedoucí střediska. Jednalo se tedy o osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) a b) t. o. p. o., přitom jednání těchto obviněných, které naplnilo znaky zločinů podle § 212 a § 260 tr. zákoníku, je přičitatelné i ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Tito obvinění jednali v zájmu obchodní společnosti JACER – CZ a zároveň nebyly shledány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zproštění trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. Na trestní odpovědnost právnické osoby nemá vliv ani zjištění, že docházelo ke kontrole výběrového řízení a že dotační žádost administrovala dotační agentura, neboť bylo zjištěno, že všichni obvinění věděli o nepravdivosti údajů, resp. že vědomě zatajili podstatné údaje, a s tímto vědomím podali žádost o poskytnutí dotace. Podvodné jednání obviněných nijak nezáviselo na tom, zda poskytovatel dotace nebo administrátor žádosti odhalí nepravdivost údajů. V této souvislosti státní zástupce odmítl i námitku Jindřišky Jarkovské, kterou popřela své úmyslné zavinění, když uvedla, že se spoléhala na tvrzení pověřených osob a činnost externí agentury. Obviněná totiž věděla o všech rozhodných skutečnostech, za kterých protiprávně jednala, byla osobou odpovědnou za podepisování některých dotačních dokumentů, disponovala s účty obou obviněných obchodních společností, proto měla přehled o finančních tocích mezi nimi. Pokud přistoupila k podpisu žádosti o platbu, jejíž součástí bylo prohlášení o pravdivosti údajů, svědčí její jednání i o existenci volní složky úmyslného zavinění.

32. Dále se státní zástupce vyjádřil k námitce obviněných Jindřišky a Josefa Jarkovských o správnosti výše stanovené škody. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že poskytovatel dotace by finanční prostředky neposkytl, pokud by věděl o nepravdivosti údajů v žádosti, neboť by nebyly splněny podmínky pro jejich poskytnutí. V takovém případě se za škodu musí považovat celá vyplacená částka.

33. Obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští dále zpochybnili, že obviněné obchodní společnosti jednaly ve shodě. Státní zástupce sice připustil, že v tomto ohledu není závěr odvolacího soudu zcela přiléhavý, neboť pro jednání ve shodě je nutné, aby toto jednání směřovalo k dispozici s hlasovacími právy, k čemuž nebylo v této trestní věci vedeno dokazování. Soudy nižších stupňů však měly pro závěr o podnikatelském seskupení obchodních společností dostatečné důkazy. Bylo totiž prokázáno, že obchodní společnost JACER – CZ měla prostřednictvím obviněných Martina Kýzla, Josefa a Jindřišky Jarkovských faktický vliv na řízení obchodní společnost Dřevovýroba VLK, mohlo se tak jednat o faktický koncern ve smyslu § 79 z. o. k., případně o ovlivnění ve smyslu § 71 odst. 1 z. o. k.

34. Obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští a obchodní společnost JACER – CZ nesouhlasili ani s výkladem pojmu osoby blízké ze strany soudů nižších stupňů. Státní zástupce k tomu uvedl, že soudy nižších stupňů nedovodily personální vazby mezi obviněnými obchodními společnostmi jen na základě příbuzenských vazeb, ale k prokázání této skutečnosti učinily řadu dalších důkazů, zejména výslechy svědků a listinné důkazy. Dále uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, je možné považovat fyzickou a právnickou osobu za osoby blízké. Pro posouzení objektivní stránky je však podstatné, že obvinění předstírali neexistenci personální propojenosti, což neodpovídalo skutečnosti.

35. Státní zástupce nesouhlasil ani s obranou obviněné obchodní společnosti JACER – CZ, že komunikovala s možnými dodavateli pouze za účelem monitoringu trhu a stanovení předpokládané ceny, což připouští § 33 ZZVZ. Předně je citované ustanovení součástí právního řádu a účinné až od 1. 10. 2016, tedy až po spáchání činu obviněnými. Je sice možné připustit, že konzultace takového charakteru nebyly výslovně zakázány ani před účinností daného ustanovení, avšak komunikace obviněné s obchodní společností Dřevovýroba VLK povahu předběžných tržních konzultací neměla. I podle nyní účinné právní úpravy by dokonce šlo o nepřípustné sjednání přednosti, pokud by měl jeden ze soutěžitelů k dispozici projektovou dokumentaci dříve než ostatní soutěžitelé, resp. o nepřípustné zjednání výhody, pokud by do ní mohl zasahovat a přizpůsobovat vlastním potřebám kvalifikační kritéria.

36. Obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští a obchodní společnost JACER – CZ rovněž namítali, že soudy nižších stupňů měly použít výklad malého a středního podniku ve smyslu nařízení Komise 800/2008 ze dne 6. 8. 2008. Podle státního zástupce použití tohoto nařízení nepřicházelo v úvahu, neboť projekt Rozvoj výroby JACER – CZ nenaplňoval ekonomickou neoddělitelnost projektů definovanou tímto nařízením, protože žádný další subjekt jiný projekt v této věci nepředložil. Za nepřípadný označil také odkaz obchodní společnosti JACER – CZ na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 23. 12. 2009 ve věci C-376/08, neboť v nyní projednávané věci nešlo o konkurující si nabídky podnikatelského seskupení a veřejná zakázka neměla přeshraniční význam.

37. Závěrem označil námitky obviněných Jindřišky a Josefa Jarkovských a obchodní společnosti JACER – CZ týkající se hodnocení nepravdivosti údajů ohledně data dokončení projektu za skutkové a v podrobnostech odkázal na body 283. až 289. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

38. Ze všech shora rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Zároveň vyslovil souhlas, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

39. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněným, kteří podali dovolání. Vyjádřila se pouze obviněná obchodní společnost JACER – CZ, která nesouhlasila s tvrzením, že její námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ve svém dovolání zcela konkrétně vyjádřila zjevný nesoulad mezi popisem skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně ohledně tvrzeného koordinovaného, plánovaného a cíleného postupu obviněných před zahájením zadávacího řízení na dodavatele linky na výrobu palet a provedenými důkazy, a to zjištěnou komunikací s (možnými) dodavateli jednotlivých komponent výrobní linky a zprávou o daňové kontrole provedené Finančním úřadem pro Ústecký kraj. Znalecké posudky, jejichž provedení soudy nižších stupňů zamítly, byly opomenuty, neboť byly způsobilé prokázat, že obvyklá cena výrobní linky byla vyšší než cena vysoutěžená, navíc dokládaly i přidanou hodnotu u následného prodeje. Prokazovaly tak, že výběrové řízení nebylo zmanipulované. Jednání s dodavateli komponent výrobní linky nebylo v rozporu se zákonem ani se zadávací dokumentací. Nesouhlasila ani s vypořádáním námitek proti posouzení činu jako jednání členy organizované skupiny, podle ní státní zástupce dovodil naplnění tohoto pojmu z nesprávně zjištěného skutkového stavu, z rodinných vazeb obviněných, výkonu jejich podnikání a přípravy, resp. průběhu výběrového řízení pro přiznání dotace. Obviněná nesouhlasila ani s tvrzením, že bylo nepodstatné, že požádala poskytovatele dotace o kontrolu výběrového řízení a využívala služeb dotační agentury. Pokud by věděla o svém podvodném jednání, nežádala by o kontrolu, aby neriskovala trestní postih. K posouzení ekonomické a personální propojenosti se měla k důkazu provést Pravidla pro výběr dodavatelů obsahující definici ekonomicky propojených podniků. Neprovedení důkazu nelze překlenout úvahami státního zástupce, uznal-li, že dokazování k této otázce nebylo vedeno. Nesouhlasila ani s tím, že by rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-376/08 nedopadal na nyní projednávanou věc. Je v něm posouzeno předložení prohlášení účastníka řízení o zadání veřejné zakázky, podle kterého neoznámení ovládání nebo propojení automaticky neznamená vyloučení z řízení z důvodu rozporu se zásadou transparentnosti, proporcionality a rovného zacházení. Konečně zopakovala, že splnila všechny předpoklady pro vyplacení dotace.

IV. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření obviněných Josefa Jarkovského, Jindřišky Jarkovské a obchodní společnosti JACER – CZ k dovolání nejvyššího státního zástupce

40. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání též nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a Martina Horta, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

41. Podle nejvyššího státního zástupce totiž nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uvedeným obviněným tak byl tento trest uložen mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně v § 212 odst. 6 tr. zákoníku, podle nějž byl obviněným ukládán trest. Nejvyšší státní zástupce nejprve shrnul důvody, pro které odvolací soud obviněným snížil výměry trestů odnětí svobody. Soud druhého stupně dospěl k závěru, že zjištěné okolnosti a poměry obviněných se vymykají typově podobným případům, proto by byl postih v zákonem stanovené trestní sazbě nepřiměřený společenské škodlivosti trestných činů, která byla oslabena časovým odstupem od jejich spáchání. Další důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody shledal v tom, že obvinění byli poněkud naivní v přístupu k dotačnímu řízení a že dlouhodobý nepodmíněný trest odnětí svobody by pro ně měl likvidační následky.

42. Nejvyšší státní zástupce však namítl, že z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, uveřejněném pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr., vyplývá, že § 58 odst. 1 tr. zákoníku má být užit především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Dále zdůraznil, že již ze samotného názvu předmětného ustanovení („mimořádné snížení trestu odnětí svobody“) je zřejmé, že se má jednat o ojedinělý postup soudů, který musí být pečlivě odůvodněn, a okolnosti, které tento postup odůvodňují, musí být natolik neobvyklé a výjimečné, že ani trest vyměřený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby by nebyl způsobilý vyjádřit jejich význam. Aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku je možná pouze v případě, že jsou kumulativně splněny tři podmínky, a to že okolnosti případu nebo poměry pachatele by použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody představovaly nepřiměřeně přísný trest a je možné dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Za takové okolnosti případu nebo poměry pachatele lze podle judikatury považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku významných přitěžujících okolností, vážnou nemoc pachatele, závislost rodiny na výdělku pachatele, stav snížené příčetnosti, péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, a dále skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, byl spáchán v afektu, který po spáchání trestného činu pominul.

43. Podle nejvyššího státního zástupce však tyto podmínky v nyní projednávaném případě naplněny nebyly. Obvinění Martin Kýzl, Josef Jarkovský, Jindřiška Jarkovská a Martin Hort jednali jako členové organizované skupiny, svým jednáním způsobili škodu velkého rozsahu a jejich jednání bylo sofistikované a koordinované, proto není možné dospět k závěru, že naplnili zákonné znaky spáchaných zločinů neobvykle nízkou intenzitou a že byla výrazně snížena společenská škodlivost celého případu. Na straně obviněných byla shledána jediná polehčující okolnost spočívající ve vedení předchozího řádného života, která však není natolik významná, aby mohla odůvodnit postup podle § 58 odst.1 tr. zákoníku. Tento závěr vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1772/2016. Tito obvinění navíc měli v obchodních společnostech řídící funkce, pro jejichž výkon se bezúhonnost předpokládá. Dále připomněl, že případnou aplikací § 58 odst. 1 tr. zákoníku se zabýval již soud prvního stupně, který ji však vyloučil, neboť žádný ze zákonných znaků spáchaných trestných činů nebyl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a způsob provedení činu a míra koordinace obviněných vyloučila úvahu o snížení společenské škodlivosti. Soud prvního stupně dále shledal dvě přitěžující okolnosti spočívající ve spáchání činu po předchozím uvážení a ve zneužití zaměstnání, postavení či funkce obviněných. Nejvyšší státní zástupce doplnil, že by bylo možné zohlednit též přitěžující okolnost spočívající ve spáchání více trestných činů.

44. Nejvyšší státní zástupce se dále zabýval i celkovou délkou trestního řízení, kterou odvolací soud též odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno usnesením policejního orgánu dne 30. 11. 2018, obžaloba byla na obviněné podána 22. 12. 2020, pravomocný rozsudek pak byl vyhlášen dne 11. 10. 2023. Podle státního zástupce nelze dospět k závěru, že by celková délka trestního řízení byla nepřiměřená a měla by tak odůvodňovat použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se jednalo o skutkově i právně složitou věc s větším počtem obviněných, ve které se provádělo velké množství časově náročných procesních úkonů. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 3 Tdo 463/2017, podle kterého samotná délka řízení způsobená složitostí věci, která souvisí s tím, že to byl obviněný, jenž vymyslel a realizoval takový způsob páchání trestné činnosti, který kladl ze strany orgánů činných v trestním řízení zvýšené nároky na objasnění věci, neodůvodňuje použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na okolnosti případu, pokud nebudou současně zjištěny neodůvodněné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení.

45. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani se závěrem soudu druhého stupně o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody v rámci zákonem stanovené trestní sazby a možnosti dosažení nápravy pachatele uložením trestu kratšího trvání. Při těchto úvahách totiž musí být hodnocen zejména přístup pachatele k jím spáchanému trestnému činu. Sebereflexe a snaha o odstranění způsobeného poruchového následku by měly být jedním ze základních východisek pro závěr, že nápravy pachatele lze dosáhnout trestem kratšího trvání. Podle nejvyššího státního zástupce však v nyní projednávané věci obvinění neprojevili v průběhu trestního řízení dostatečnou sebereflexi ani snahu o odstranění způsobené škody.

46. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech uložených uvedeným obviněným, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí.

47. Dovolání státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obviněným, z nichž tohoto práva využili obvinění Josef Jarkovský, Jindřiška Jarkovská a obchodní společnost JACER – CZ.

48. Obvinění Josef Jarkovský a Jindřiška Jarkovská se nejprve vymezili proti hodnocení polehčující okolnosti nejvyšším státním zástupcem, který podle obviněných nesprávně zaměnil pojem „vedení řádného života“ za pojem „bezúhonnost“. Pojem vedení řádného života je totiž pojmem širším a zahrnuje v sobě nejen dodržování právního řádu, ale též plnění povinností vůči státu a společnosti, nezneužívání svých práv proti spoluobčanům, nenarušování občanského soužití v bydlišti a v zaměstnání, nedopouštění se přestupků či jiných deliktů. Pro uznání této polehčující okolnosti proto nestačí, že pachatel nebyl dosud soudně trestán. Obvinění nesouhlasili ani se závěrem, že vedení řádného života je jedinou polehčující okolností. Výčet polehčujících okolností v trestním zákoníku je pouze demonstrativní, proto jí může být i skutečnost, že pachatel vedl řádný život i po spáchání trestného činu, jestliže od něj uplynula delší doba, může za ní být považována i pohnutka spočívající ve společensky užitečném jednání. Při některých formách součinnosti může polehčovat poskytnutí takové součinnosti osobě blízké jako pachateli. Přitom všechny tyto polehčující okolnosti v nyní projednávaném případě byly dány. Soudy nižších stupňů totiž dospěly k závěru, že se jednalo o osoby blízké, dále odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněný Josef Jarkovský v současnosti řádně podniká a obvinění se trestným činem nesnažili obohatit, ale zmodernizovali a zautomatizovali výrobní procesy v obchodní společnosti JACER – CZ, čímž zajistili navýšení pracovních míst v této obchodní společnosti. Podle obviněných by bylo možné uvažovat i o právním omylu jako polehčující okolnosti, jak uvedli ve svém dovolání.

49. Obviněná Jindřiška Jarkovská uvedla, že jí nelze přičíst přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu po předchozím uvážení. K administraci dotace využili služeb profesionála, proto měla za to, že podmínky pro vyplacení dotace byly splněny.

50. Obvinění Josef Jarkovský a Jindřiška Jarkovská nesouhlasili ani se závěrem nejvyššího státního zástupce, že nemohlo dojít k nápravě obviněných uložením trestu kratšího trvání, neboť obvinění neprojevili žádnou sebereflexi. Obviněným totiž nelze klást k tíži přesvědčení o jejich nevině. Navíc i kdyby prohlásili svoji vinu, nemělo by se jednat o okolnost, která by měla mít vliv na mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

51. Vzhledem k těmto uvedeným důvodům navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl.

52. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřila také obviněná obchodní společnost JACER – CZ, přestože dovolání státního zástupce proti výroku o trestu směřovalo pouze proti obviněným fyzickým osobám (nikoli tedy proti výroku o trestu uloženého obviněné obchodní společnosti JACER – CZ).

53. Obviněná obchodní společnost JACER – CZ vyjádřila nesouhlas se závěrem nejvyššího státního zástupce, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1183/2013, podle kterého se zásada subsidiarity trestní represe uplatní též při ukládání sankcí za spáchané trestné činy, tudíž lze tuto zásadu uplatnit i prostřednictvím mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejčastěji se takto uplatní v případě, když společenská škodlivost jednání pachatele nebude natolik nízká, aby soud zprostil obžalovaného obžaloby, ale bude dostatečně nízká, aby odůvodňovala uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Navíc judikatura Nejvyššího soudu počítá i se zohledněním ukládané povinnosti k náhradě škody, která doplňuje nebo nahrazuje trestní represi, a která byla také obviněným uložena. Podle obviněné obchodní společnosti pak byly finanční prostředky z dotace využity k rozšíření a modernizaci výroby, tudíž obvinění nejednali se snahou o vlastní obohacení. Nelze pominout ani skutečnost, že od posuzovaného jednání uplynulo již téměř 10 let a po celou tuto dobu byla dotčená zařízení využívána k podnikání. Byly tak naplněny podmínky § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

54. Ze všech těchto důvodů obviněná obchodní společnost JACER – CZ navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl. In eventum navrhla, aby jej dovolací soud zamítl.

V. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

55. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

56. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

57. Obvinění Martin Kýzl, Jindřiška a Josef Jarkovští a obchodní společnost JACER – CZ uplatnili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

58. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších

stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele.

Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

59. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.

60. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.

61. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že dovolací soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání založené na námitkách, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

b) K námitkám obviněných Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a obviněné obchodní společnosti JACER – CZ

62. Nejvyšší soud se předně vyjádří k dovoláním proti rozsudku soudu druhého stupně, která podali obvinění Martin Kýzl, Jindřiška a Josef Jarkovští a obchodní společnost JACER – CZ. Již na úvod lze konstatovat, že Nejvyšší soud námitky těchto obviněných neakceptoval a považoval ty z nich, které odpovídaly jimi uplatněným dovolacím důvodům, za zjevně neopodstatněné. Předem lze též uvést, že mnohé námitky obviněných Jindřišky a Josefa Jarkovských, kteří podali dovolání prostřednictvím společného obhájce, byly obsahově shodné s námitkami uplatněnými obviněnou obchodní společností JACER – CZ (kterou ostatně rodina Jarkovských dlouhodobě ovládá), proto vypořádal námitky těchto obviněných Nejvyšší soud společně.

63. Dále je třeba na úvod konstatovat, že obvinění ve svých dovoláních v zásadě uplatňují svou dosavadní obranu uplatněnou již dříve v této trestní věci, s níž se předtím již správně a jasně vypořádaly soudy nižších stupňů, a to jen s výjimkou posouzení osoby blízké, jak bude rozvedeno dále v odůvodnění tohoto usnesení. Proto je také možno (až na uvedenou výjimku) plně odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, jde-li o vypořádání argumentace obviněných, kterou předložili ve svých dovoláních (jíž jedinou se mohl dovolací soud zabývat). Je možné odkázat i na vyjádření státního zástupce, s nímž dovolací soud též souhlasí. Proto se k námitkám obviněných může Nejvyšší soud vyjádřit níže jen velmi stručně. Přitom je třeba upozornit, že Nejvyšší soud zásadně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, námitky obviněných proti nim neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, jak bylo naznačeno shora. Stejně tak dovolacím důvodům neodpovídají námitky založené na požadavku právního posouzení jiné skutkové verze, kterou ovšem soudy nižších stupňů neakceptovaly.

64. Obvinění ve svých dovoláních zčásti brojili proti nesprávnosti skutkových zjištění, přičemž předkládali vlastní verzi skutkového děje, vyjadřovali nesouhlas s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů, namítali, že došlo k opomenutí navrhovaných důkazů. To vše jsou námitky, které zásadně nemohou naplnit žádný dovolací důvod, ani jimi uplatněný důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo uvedeno shora, neboť jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, jaký skutkový stav byl v řízení provedeném před nimi prokázán, jaké závěry lze z provedených důkazů vyvodit, či jaký měl být rozsah dokazování.

Pokud jsou totiž rozhodnutí soudů nižších stupňů založena na rozhodných skutkových zjištěních vycházejících z jedné skupiny důkazů podporujících tvrzení veřejné žaloby, zatímco nevyhověly verzi obhajoby opřené o jinou skupinu důkazů, resp. zpochybňující důkazně podloženou verzi veřejné žaloby, nemůže jít o deklarovaný tzv. zjevný (extrémní) rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů a obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, jak ostatně vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

V takovém případě jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, které dokazování v potřebném rozsahu provedly, důkazy hodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, zároveň sdělily důvody, proč tak učinily, takže jejich postup nevykazuje prvky libovůle. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., jak bylo vysvětleno shora.

65. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu.

Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora.

66. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces, ani práva na obhajobu. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.) a Listinou základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4.

3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu].

V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nímž souhlasil i odvolací soud.

67. Nejvyšší soud se proto jen stručně a nad rámec své přezkumné povinnosti (tzv. obiter dictum) vyjádří k těmto námitkám obviněných, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Obvinění nesouhlasili se závěry soudů nižších stupňů, že by předstírali formálně správně provedené výběrové řízení, které bylo nezbytnou podmínkou pro získání dotace, přitom však zadávací dokumentace byla formulována tak, aby na základě formálně provedeného výběrového řízení byla vybrána jako vítězná nabídka obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, na jejímž vypracování se navíc aktivně podíleli sami pracovníci zadavatele, tedy obchodní společnosti JACER – CZ. Obviněná obchodní společnost JACER – CZ k tomu namítla, že k uvedenému závěru soudy nižších stupňů dospěly pouze na základě skutečnosti, že s jednotlivými dodavateli částí výrobní linky komunikovali za obchodní společnost Dřevovýroba VLK osoby, které jinak jednaly za obchodí společnost JACER – CZ. Podle obviněné je však oslovení možných dodavatelů za účelem průzkumu a monitoringu trhu v rámci zadávacích řízení zcela běžné, neboť zadavatel tím zjišťuje aktuální možnosti trhu, které poté může promítnout do zadávací dokumentace. Takový postup je navíc umožněn v § 33 zákona o zadávání veřejných zakázek. Nadto odvolací soud měl podle obviněných pominout provedený důkaz v podobě zprávy o daňové kontrole provedené Finančním úřadem pro Ústecký kraj, ve které je uvedeno, že komunikace zadavatele obchodní společnosti JACER – CZ s dodavateli částí výrobní linky není v rozporu s dotační dokumentací a neměla dopad na rovnost a transparentnost výběrového řízení. Obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští pak doplnili, že svědci Tomáš Karásek a Zdeněk Karásek vyloučili, že by zadávací řízení bylo ovlivněno ve prospěch obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, přesto soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že byl porušen požadavek na provedení transparentního a nediskriminačního výběrového řízení. Podle obviněných tak z odůvodnění rozhodnutí soudů nižních stupňů není zřejmé, na základě jakých důkazů tento závěr učinily.

68. S těmito námitkami však Nejvyšší soud nemůže souhlasit, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že obviněná obchodní společnost JACER – CZ připravila zadávací dokumentaci na dílčí plnění č. 4 (linka na výrobu palet) tak, aby obchodní společnost Dřevovýroba VLK vzešla z výběrového řízení jako vítězná a zároveň spolupracovala na vytvoření nabídky obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, jak k tomu dospěly soudy nižších stupňů.

69. Předně je třeba vyloučit, že by komunikace zadavatele obchodní společnosti JACER – CZ s jednotlivými dodavateli byla pouhým průzkumem trhu za účelem zjištění aktuálních možností, jak připouští současné ustanovení § 33 ZZVZ. Nejprve je třeba uvést, že institut předběžných tržních konzultacích byl zaveden až zákonem o zadávání veřejných zakázek, uvedené ustanovení tak nabylo účinnosti až dne 1. 10. 2016, tedy až po provedení výběrového řízení v projednávané věci. Určitá komunikace zadavatele s dodavateli sice nebyla výslovně zakázána ani předchozím zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, avšak komunikace zadavatele s dodavateli rozhodně nemohla mít charakter dojednávání zadávacích podmínek ku prospěchu některého z potenciálních dodavatelů.

I kdyby bylo možno uvažovat o retroaktivitě § 33 ZZVZ, nebyly by v daném případě splněny striktně stanovené podmínky takových předběžných konzultací, a to již jen proto, že nebyly nijak zadokumentovány a nebyly transparentní, rozhodně nelze uvést, že by jimi nebyla narušována hospodářská soutěž. V daném případě však zcela naopak byl skrýván obviněnými vzájemný vztah zadavatele (JACER – CZ) a dodavatele (Dřevovýroba VLK), který byl fakticky ovládán rodinou Jarkovských, s níž úzce spolupracoval obviněný Martin Kýzl, který se také později stal jediným jednatelem i společníkem dodavatele (tedy jej ovládl).

Nadto pokud by se skutečně jednalo o předběžné tržní konzultace, jak tvrdí obvinění, nebyl by důvod pro to, aby obviněný Josef Jarkovský, jakožto vedoucí střediska obchodní společnosti JACER – CZ při komunikaci s jednotlivými dodavateli vystupoval jménem obchodní společnosti Dřevovýroba VLK. Obvinění však nedodržovali ani další podmínky stanovené pro předběžné tržní konzultace, a to zejména požadavek na nenarušení hospodářské soutěže, zachování zásady nediskriminace, rovného zacházení a transparentnosti, a dále také požadavek dokumentace komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, jak vyžaduje § 211 odst. 3 ZZVZ, na nějž § 33 ZZVZ odkazuje.

Na jednání obviněných se tehdy uplatnily podobné požadavky plynoucí z § 148 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy účinném znění. Obvinění Martin Kýzl a Josef Jarkovský komunikovali s jednotlivými dodavateli strojů, jejichž kupujícím byla (formálně) obchodní společnost Dřevovýroba VLK, oni vlastně namísto tohoto dodavatele (či za něj) zařizovali nákup strojů. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že uvedená komunikace byla na daleko hlubší úrovni, než by byl pouhý monitoring trhu, neboť obvinění jinak jednající za obchodní společnost JACER – CZ s jednotlivými dodavateli vyjednávali již smluvní podmínky na jednotlivé stroje, v některých případech dokonce žádali o přípravu návrhu kupní smlouvy ještě před samotným oznámením o zahájení výběrového řízení.

Následně byly tyto předem vyjednané stroje prostřednictvím obchodní společnosti Dřevovýroba VLK obchodní společnosti JACER – CZ skutečně dodány. Touto komunikací se soud prvního stupně velmi podrobně zabýval v bodech 225. až 239.

odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku, ve kterých zreprodukoval komunikaci dodavatelů s obviněnými Josefem Jarkovským a Martinem Kýzlem. Na tyto pasáže může Nejvyšší soud plně odkázat. Obvinění tak vlastně jen budili zdání, že proběhla veřejná soutěž o veřejnou zakázku, která ale reálně vůbec neproběhla, obchod si dohodli pracovníci zadavatele jen formálně vyhlášené veřejné soutěže, ve které zvítězil jimi ovládaný a předem známý vítěz, obchodní společnost Dřevovýroba VLK, kterou zadavatel veřejné zakázky ovládal nejen ekonomicky, ale i fakticky. Tento vítěz na splnění vítězné zakázky ani neměl kapitál, který získal od zadavatele (JACER – CZ), oba subjekty přitom fakticky ovládala rodina Jarkovských.

70. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že podle zprávy o daňové kontrole, kterou provedl Finanční úřad pro Ústecký kraj, nebylo při komunikaci obviněných s jednotlivými dodavateli strojů zjištěno žádné pochybení. V daňovém řízení totiž nebylo provedeno tak rozsáhlé dokazování jako v tomto trestním řízení, a proto finanční úřad neodhalil ani další aspekty protiprávního jednání obviněných, kterými poskytovatele dotace klamali, když shledal porušení dotačních podmínek pouze v zatajení ekonomické a personální propojenosti těchto obchodních společností a nedodržení data ukončení projektu.

Ve skutečnosti ovšem rozsah klamání a nepoctivosti obviněných při čerpání dotace byl mnohem větší, jak vyplývá ze závěrů soudů nižších stupňů (provedení nákupu prostřednictvím skrytě ovládané obchodní společnosti s výrazným navýšením ceny dodávaných strojů oproti zadavatelem dojednané kupní ceně od prodávajících, klamání ohledně doby dodání strojů a jejich uvedení do provozu, podvodné jednání týkající se skutečně dodaného zaplaceného stroje UKS 400 přeznačeného na dražší model UKS 850 jen pro účely navýšení dotace, deklarace o uvedení paletovací linky do provozu, ač tomu tak reálně nebylo apod.).

Dovolací soud pak souhlasí i se závěrem soudů nižších stupňů, že obchodní společnost JACER – CZ se podílela na vypracování nabídky obchodní společnosti Dřevovýroba VLK podané ve výběrovém řízení, když tato nabídka obsahovala tytéž stroje, o jejichž koupi obvinění Josef Jarkovský a Martin Kýzl jednali s jednotlivými dodavateli a zároveň bylo prokázáno, že s těmito dodavateli nejednal nikdo z osob oprávněných jednat za obchodní společnost Dřevovýroba VLK.

71. Soudy nižších stupňů pak také dostatečně vysvětlily, proč považovaly za prokázané, že zadávací dokumentace byla obchodní společností JACER – CZ vytvořena tak, aby v zadávacím řízení na dílčí plnění č. 4 zvítězila obchodní společnost Dřevovýroba VLK. Zadávací dokumentace totiž rozdělovala předmět zakázky na čtyři dílčí plnění, a to dílčí plnění č. 1 – vysokozdvižný vozík, dílčí plnění č. 2 – vysokozdvižný vozík terénní pro manipulaci na nezpevněných plochách, dílčí plnění č. 3 – nakladač s možností nasazení paletovacích vidlí, nakládací lžíce nebo kleští pro manipulaci kulatiny na nezpevněných plochách, a dílčí plnění č. 4 – linka na výrobu palet.

Dílčí plnění č. 4 – linka na výrobu palet bylo definováno jako soubor strojů a zařízení tvořících jednotlivé uzly linky na výrobu dřevěných palet s kapacitní a logistickou návazností, přitom během procesu výroby se nepřipouští tvorba jakýchkoliv zásob u jednotlivých uzlů a vše musí probíhat v režimu „just in time“. Následně byly v zadávací dokumentaci konkretizovány jednotlivé stroje tvořící tuto linku na výrobu palet. Dílčí plnění č. 4 bylo záměrně naformulováno tak, aby jediný dodavatel dodal všechny jednotlivé stroje (deset druhů) tvořící linku na výrobu palet, které měly tvořit soubor strojů na sebe navazujících a současně provozovaných jako jeden funkční celek.

Na základě provedeného dokazování před soudy nižších stupňů však vyplynulo, že tyto stroje netvoří v souhrnu jakýkoliv výjimečný soubor a každý stroj (s výjimkou drtiče dřevního odpadu, automatického kotle na dřevní palivo a zásobníku dřevního paliva) může být provozován samostatně a také takto samostatně provozovány byly. O tom svědčí již jen skutečnost, že tyto stroje byly poptávány samostatně (formálně obchodní společností Dřevovýroba VLK, reálně zadavatelem – JACER – CZ). Z učiněných skutkových zjištění lze dále zmínit, že jednotlivé stroje ani nebyly zprovozněny ve stejný okamžik, některé z vyjmenovaných strojů se při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků, tedy více než 2,5 roku po dni, k němuž bylo dodání strojů poskytovateli dotace deklarováno, v areálu obchodní společnosti JACER – CZ vůbec nenacházely, popř. nebyly zprovozněny, některé stroje byly nefunkční a odstaveny z provozu, navíc jednotlivé stroje údajně tvořící funkční (nedílný) celek byly rozmístěny ve třech různých prostorách areálu obviněné obchodní společnosti JACER – CZ.

Požadavek na dodání strojů jako jednoho celku tak byl vytvořen pouze za účelem snížení počtu možných uchazečů, aby mohla zvítězit obchodní společnost Dřevovýroba VLK, neboť požadovat dodání strojů jedním dodavatelem nemělo žádné opodstatnění a jednotlivé stroje mohly být poptávány samostatně. V podrobnostech lze opět odkázat na body 249. – 254. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž se funkčností strojů jako jednoho celku detailně zabýval.

72. Důvodem pro dosazení obchodní společnosti Dřevovýroba VLK jako dodavatele dílčího plnění č. 4 tak bylo navýšení dotačních prostředků. Obchodní společnost Dřevovýroba VLK totiž jednotlivé stroje tvořící paletovací linku pouze formálně objednala (ačkoliv komunikaci s jednotlivými dodavateli zajistili obvinění Josef Jarkovský a Martin Kýzl, jak bylo uvedeno shora). Z výpisů z účtů obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK pak vyplynulo, že obchodní společnost Dřevovýroba VLK nebyla schopna v podstatném rozsahu kupní ceny jednotlivých strojů sama uhradit, proto jí byly obchodní společností JACER – CZ zasílány finanční prostředky ve výši (téměř) odpovídající cenám těchto strojů tak, aby je obchodní společnost Dřevovýroba VLK byla schopna uhradit. Tyto stroje tak fakticky uhradila obchodní společnost JACER – CZ, přitom poskytovatele dotace žádala o poskytnutí dotace ve vyšší výši, než činila skutečná cena těchto jednotlivých strojů. Navýšení dotačních prostředků pak odůvodnila údajnou přidanou hodnotou z přeprodeje těchto strojů z obchodní společnosti Dřevovýroba VLK na obchodní společnost JACER – CZ, ke kterému však reálně vůbec nedošlo.

73. Z uvedeného je tak zřejmé, že celé výběrové řízení probíhalo zcela v rozporu s § 6 odst. 2 ZZVZ, jakož i s pravidly pro výběr dodavatelů, které stanovovaly postup příjemce dotace při výběru dodavatele a které rovněž vyžadovaly transparentní, nediskriminační a rovný přístup při výběru dodavatelů. Pokud však zadavatel připravil zadávací dokumentaci záměrně tak, aby z výběrového řízení vzešel jako vítězný předem určený dodavatel, na jehož nabídce se zadavatel rovněž podílel, přitom smluvní podmínky ohledně koupě některých strojů již byly rozjednány ještě před samotným oznámením o zahájení výběrového řízení, pak nelze o jakékoli férové soutěži vůbec hovořit, neboť reálně žádná veřejná soutěž neproběhla (šlo ve skutečnosti o zadání zakázky předem určenému dodavateli, který vůbec nevzešel ze soutěžení více dodavatelů). V tomto případě byla soutěž jen fingována, aby postup zadavatele budil zdání postupu podle pravidel pro výběr dodavatelů, což bylo současně jednou z podmínek pro poskytnutí dotačních prostředků. Vybrán byl přitom takový dodavatel, který byl nikoli oficiálně, ale toliko skrytě ovládán zadavatelem, resp. rodinou Jarkovských fakticky ovládající (spolu s obviněným Martinem Kýzlem) zadavatele. K tomu ostatně soud prvního stupně vedl též podrobné dokazování, aby na jeho základě mohl učinit uvedený skutkový závěr, který opřel mimo jiné též o zjištění, že ve skutečnosti o nákupu obchodního podílu v obchodní společnosti Dřevovýroba VLK rozhodoval Josef Jarkovský starší, který jej též financoval, že všichni zaměstnanci či pracovníci této obchodní společnosti brali jeho syna, obviněného Josefa Jarkovského mladšího, jako vedoucího, jehož pokyny musí uposlechnout.

74. Obvinění Jindřiška Jarkovská, Josef Jarkovský a obchodní společnost JACER – CZ v této souvislosti také namítli, že soudy nižších stupňů nedůvodně zamítly jimi navržené důkazy znaleckými posudky, které měly svědčit o řádném průběhu výběrového řízení, jakož i o tom, že zadavatelem stanovená předpokládaná hodnota strojů byla o 2 256 099 Kč nižší, než kolik činila jejich průměrná cena. Znaleckými posudky byla oceněna i přidaná hodnota ke kupní ceně, kterou proto obvinění považovali za oprávněné navýšení. Podle obviněných by provedení těchto důkazů mělo přímý vliv na popis skutku, jeho právní kvalifikaci i na výši způsobené škody, proto nelze souhlasit se soudy nižších stupňů, že se jednalo o nadbytečné důkazní prostředky.

75. Ani těmto námitkám obviněných však nelze přisvědčit. Předně je třeba uvést, že dokazování se provádí především před soudem prvního stupně, případně může být doplněno soudem odvolacím, jak bylo uvedeno shora. Tyto soudy určují rozsah prováděného dokazování, nemusí přitom vyhovět jakémukoliv návrhu stran, neprovedou-li navrhovaný důkaz, musí o zamítnutí návrhu na doplnění dokazování rozhodnout a logicky a ústavně konformním způsobem své rozhodnutí zdůvodnit, což soudy též učinily. Již jen proto nemůže jít o důkaz opomenutý ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oproti námitkám obviněných může Nejvyšší soud, který jinak dokazování neprovádí a ani nepřezkoumává jeho správnost, souhlasit se soudy nižších stupňů, neboť jak soud prvního stupně (bod 169. na str. 45 odůvodnění jeho rozsudku), tak odvolací soud (body 98. až 104. na str. 24 a 25 odůvodnění jeho rozsudku) dostatečně a logicky vysvětlily, proč nevyhověly návrhům obviněných na doplnění dokazování. Nejvyšší soud s předloženou argumentací soudů nižších stupňů plně souhlasí a na odůvodnění jejich rozhodnutí v tomto směru odkazuje. Rozhodně tak nejde o důkazy opomenuté, jak se domnívali obvinění. Z bohaté judikatury Ústavního soudu navazující na Ústavou zaručenou nezávislost soudů k této otázce též vyplývá, že soud není povinen provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl, naopak je povinen a současně oprávněn odpovědně zvážit, které důkazy je třeba provést a zda je potřebné stav dokazování doplnit, tedy posoudit důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, uveřejněný pod č. 224/2005 ve svazku č. 39 na str. 369 Sb. nál. a usn.). Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že se návrhy obviněných na doplnění dokazování vážně zabývaly a neshledaly je potřebné vzhledem ke skutkovému ději, který je obviněným kladen za vinu.

76. Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí – z mnoha nálezů Ústavního soudu viz např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný pod č. 10/1995 ve svazku č. 3 na str. 51 Sb. nál. a usn., nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, publikovaný pod č. 76/1997 ve svazku č. 8 na str.

231 Sb. nál. a usn., nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, publikovaný pod č. 127/2002 ve svazku č. 28 na str. 95 Sb. nál. a usn. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.

Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Kromě shora uvedených viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, publikovaný pod č. 26/2004 ve svazku č. 32 na str.

239 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, publikovaný pod č. 91/2004 ve svazku č. 33 na str. 377 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172/2004 ve svazku č. 35 na str. 315 Sb. nál. a usn.

77. V dané věci se obvinění dožadovali provedení důkazních prostředků, které měly prokázat, že hodnota plnění v zadávací dokumentaci byla nižší, než kolik činila obvyklá cena zjištěná v rámci předběžných tržních konzultací, že kupní cena strojů nebyla uměle navýšena a že zadávací řízení nebylo ovlivněno ve prospěch konkrétního uchazeče. Soudy nižších stupňů však považovaly tyto návrhy za nadbytečné, neboť skutkový děj byl podle nich dostatečně prokázán doposud provedeným dokazováním. Skutečná kupní cena jednotlivých dodaných strojů byla zjištěna z obsahu faktur, dodacích listů a zpráv dodavatelů, kteří jednotlivé stroje dodali obviněné obchodní společnosti Dřevovýroba VLK. Zároveň soudy nižších stupňů nerozporovaly, že takto zjištěné ceny byly zároveň i cenami obvyklými. Jde o závěry objektivně podložené. K umělému navýšení ceny došlo až následně při „přeprodeji“ jednotlivých strojů obchodní společností Dřevovýroba VLK obchodní společnosti JACER – CZ, což bylo prokázáno fakturami obchodní společnosti Dřevovýroba VLK vystavenými obviněné obchodní společnosti JACER – CZ, když celková cena stojů byla o 8 046 516 Kč vyšší než cena, za kterou tyto stroje nakoupila obchodní společnost Dřevovýroba VLK od jednotlivých dodavatelů. Již shora bylo přitom vysvětleno, že prakticky veškerá aktivita spojená s dojednáním nákupu strojů vycházela od zadavatele veřejné zakázky, tj. obchodní společnosti JACER – CZ, která navíc tento nákup i prakticky přímo financovala, jen bylo vytvořeno zdání zaplacení kupní ceny z účtů dodavatele – Dřevovýroby VLK (reálně se ale o peněžní toky starala rodina Jarkovských). Odvolací soud pak doplnil, že zjištění obvyklé ceny strojů navíc není ani relevantní, neboť i kdyby bylo prokázáno, že takto navýšena cena kupních strojů byla stále nižší než cena obvyklá, neměnilo by to nic na trestní odpovědnosti obviněných, neboť ti se stále dopustili protiprávního jednání spočívajícího v umělém navýšení kupní ceny. Soudy nižších stupňů pak také řádně odůvodnily, z jakých důkazů vyplývá ovlivnění výběrového řízení ve prospěch uchazeče obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, jak bylo uvedeno shora. Soudy nižších stupňů se tak důkazními návrhy obviněných dostatečně zabývaly, vysvětlily, proč navržené důkazní prostředky neprovedly, nemůže tak jít o důkazy opomenuté ve shora naznačeném smyslu.

78. Za skutkové lze označit také námitky obviněných Jindřišky a Josefa Jarkovských a obchodní společnosti JACER – CZ, že projekt dokončili do data stanoveného poskytovatelem dotace, tedy do 15. 10. 2015. Podle obviněných podmínky pro poskytnutí dotace dávaly na výběr několik možností, ke kterým se vázalo ukončení projektu, přičemž jako parametr ukončení projektu zvolili připsání úhrady poslední dlužné částky dodavatelům, kterou zaplatili dne 14. 10. 2015, tedy ještě před termínem ukončení projektu, čímž došlo ke splnění všech nutných předpokladů pro vyplacení dotace.

79. Také s touto námitkou se soudy nižších stupňů již dostatečně vypořádaly v odůvodnění svých rozsudků (soud prvního stupně v zejména v bodech 283. až 295., odvolací soud pak v bodech 91. až 93.), proto na ně Nejvyšší soud může odkázat. Pro úplnost lze zopakovat, že v dotační dokumentaci bylo stanoveno, že příjemce dotace je povinen ukončit projekt nejpozději v den plánovaného ukončení projektu (15. 10. 2015) a k tomuto datu je povinen splnit závazný ukazatel a zajistit, aby toto splnění mohlo být zkontrolováno poskytovatelem dotace. Závazný ukazatel byl vymezen počtem instalovaných technologií (strojů). Za skutečné ukončení projektu pak dotační dokumentace dala na výběr z několika možností s tím, že příjemce dotace byl povinen jednu z nich vybrat s přihlédnutím k charakteru konkrétního plnění a označit ji v žádosti o platbu. Pokud pak dotovaný projekt spočíval v pořízení strojního vybavení, přičemž závazný ukazatel byl stanoven počtem instalovaných technologií, pak je zřejmé, že jediný možný způsob stanovení skutečného ukončení projektu bylo datum uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání podle zákona č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Obvinění pak v žádosti o platbu, v níž nejpozději bylo možné zvolit jednu z možností skutečného ukončení projektu, ani v jejich přílohách volbu ukončení projektu neuvedli, to učinili až 12 dnů po podání žádosti o platbu. Přitom v těchto povinných přílohách poskytovateli dotace nepravdivě deklarovali dodání těchto strojů, když v závěrečné technické zprávě a vyhodnocení splnění závazného ukazatele uvedli, že technologie byly dodány po výběrovém řízení, které se uskutečnilo během dubna 2015, dále doložili dodací listy a předávací protokoly a upravené fotografie, které měly v rozporu s realitou (nepravdivě) prokázat dodání uvedených strojů. Ve zprávě z realizace projektu ze dne 9. 12. 2015 pak obvinění opět nepravdivě tvrdili, že stroje byly dodány a že pořízené investice zajistily velmi efektivně plně automatickou výrobu dřevěných palet s kapacitou 2 000 ks palet za směnu. Přitom z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 26. 6. 2018, z komunikace s dodavateli, jakož i dalších důkazů bylo zjištěno, že zkracovací pila UKS 850 nebyla vůbec nikdy dodána, že v areálu se nenacházelo ani centrální odsávání, že paletovací linka byla plně zprovozněna až v roce 2018, jakož i že další stroje byly dodány výrazně později, než bylo obviněnými deklarováno v žádosti o platbu a jejích přílohách.

80. Obviněná Jindřiška Jarkovská a obviněná obchodní společnost JACER – CZ pak také nesouhlasily s tím, že by obvinění jednali v přímém úmyslu. Obviněná Jindřiška Jarkovská zpochybňovala svou vědomost o nepravdivosti údajů deklarovaných v žádosti o dotaci, resp. o její proplacení, dovolávala se spoléhání se na správnost postupu zaměstnanců, resp. zprostředkovatele žádosti o dotaci, specializovaného odborného poradce etc. Podobné námitky uplatnila i obviněná obchodní společnost JACER – CZ. Obvinění také namítli, že se nyní posuzovaného jednání nedopustili jako členové organizované skupiny.

81. K tomu je možno uvést, že obvinění tyto výhrady sice částečně formulovali jako námitky proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, avšak zpochybňovali jimi zejména skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a žádali právně posoudit vlastní verzi skutkového děje, která ovšem nebyla v řízení před soudy nižších stupňů prokázána. Takto koncipované námitky ale neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v části odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud totiž nemá pochybnosti o tom, že obviněná Jindřiška Jarkovská věděla o manipulaci s výběrovým řízením, jakož i o následném protiprávním jednání všech obviněných, na kterém se rovněž podílela, a to za účelem neoprávněného získání dotačních prostředků od poskytovatele dotace pro obviněnou obchodní společnost JACER – CZ. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, obviněná v obchodní společnosti JACER – CZ neměla žádnou zástupnou vedlejší funkci, naopak byla členkou představenstva (společně s Josefem Jarkovským starším a Martinem Kýzlem), měla přístup a dispoziční oprávnění k bankovním účtům nejen obchodní společnosti JACER – CZ, ale i obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, aktivně se podílela na vedení obchodní společnosti JACER – CZ, účastnila se schůzí vedení a valných hromad, byla zároveň ekonomickou ředitelkou obchodní společnosti JACER – CZ a rovněž ekonomkou a účetní dotovaného projektu.

Obviněná také komunikovala s dotační agenturou PPCentrum, s. r. o., tudíž věděla, co je předmětem dotace a jak dotační řízení probíhá. Pokud jde o námitku, že obviněná z fotografií nemohla poznat rozdíl mezi pilami Störi Mantel UKS 400 a UKS 850, pak z provedeného dokazování vyplynulo, že nešlo o nějaký omyl či nedorozumění při předávání těchto pil, jak obviněná naznačovala ve svém dovolání, ale o záměrné klamání poskytovatele dotace. Kupní smlouva uzavřená mezi obchodními společnostmi Störi Mantel, s.

r. o., a Dřevovýroba VLK totiž byla sjednána na koupi tří kusů pil UKS 400, zatímco obvinění pak poskytovateli dotace deklarovali dodání dvou pil UKS 400 a jedné pily 850. To dále vyplývá i z dokumentace obchodní společnosti JACER – CZ, na které byly připojeny ručně psané poznámky „krátící pila – přijde 400, potřebujeme 850, předělat štítek“ (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 104.), kdy pak poskytovateli dotace zaslali fotografii, na které byla zachycena krátící pila UKS 400, avšak s polepem a štítkem pily UKS 850.

Nadto obviněná Jindřiška Jarkovská byla uznána vinnou zejména za to, že podepsala čestné prohlášení zadavatele, kterým nepravdivě prohlašovala formálně správně provedené výběrové řízení, a žádost o platbu, která obsahovala nepravdivé údaje o dokončení dotovaného projektu v souladu s podmínkami čerpání dotace a v termínu stanoveném poskytovatelem dotace, přičemž jednotlivé stroje byly dodány výrazně později nebo (v případě zkracovací pily UKS 850) nebyly dodány vůbec.

Obviněná

Jindřiška Jarkovská však musela vědět o tom, že výběrové řízení bylo připraveno tak, aby vyhrála nabídka obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, také se na jeho protiprávním provedení podílela, když obchodní společnosti Dřevovýroba VLK zasílala prostředky (téměř) ve výši kupních cen jednotlivých strojů, neboť obchodní společnost Dřevovýroba VLK sama neměla prostředky na jejich úhradu. Zároveň musela vědět také o tom, že tvrzení o dokončení dotovaného projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace, tedy do 15. 10. 2015, je nepravdivé, když se k tomuto datu jednotlivé stroje v areálu obchodní společnosti JACER – CZ nenacházely.

82. Také obviněná obchodní společnost JACER – CZ zpochybnila naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, neboť podle ní v průběhu dotačního řízení postupovala v souladu s pravidly pro poskytnutí dotace, poskytovatele dotace žádala o kontrolu průběhu výběrového řízení a vypracováním dotační dokumentace pověřila specializovanou agenturu.

83. K tomu lze (ve shodě se státním zástupcem) uvést jen stručně následující. Trestní odpovědnost právnických osob je upravena v zákoně č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů („t. o. p. o.“), který vychází z principu přičitatelnosti jednání fyzické osoby jednající za právnickou osobu této právnické osobě (viz zejména § 8 t. o. p. o.). Vychází se v zásadě z principu, že právnická osoba sama nejedná, tedy ani sama nepáchá trestný čin, neboť nemá vlastní vůli, ale že se jí pouze přičítá za zákonem stanovených podmínek protiprávní čin spáchaný některou ze zákonem označených fyzických osob jednajících v zájmu této právnické osoby či v rámci její činnosti – srov. zejména § 8 odst. 1 a 2 t. o. p. o. Jde-li o formu zavinění, ta se u právnické osoby odvozuje od zavinění fyzické osoby, jejíž jednání je v souladu s pravidly podle § 8 t. o. p. o. právnické osobě přičítáno, jak vyplývá z ustálené judikatury – k tomu srov. zejména usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015, které bylo uveřejněno pod č. 23/2016-II. Sb. rozh. tr.

84. V nyní řešeném případě byly splněny všechny podmínky pro dovození trestní odpovědnosti obchodní společnosti JACER – CZ, jak správně uzavřely soudy nižších stupňů. Trestných činů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie se dopustili obvinění Jindřiška Jarkovská a Martin Kýzl jako členové statutárního orgánu obviněné obchodní společnosti JACER – CZ a dále též obviněný Josef Jarkovský jako zaměstnanec této obchodní společnosti na pozici vedoucího střediska. Jedná se tedy o fyzické osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a), resp. b) t.

o. p. o., jejichž jednání je právnické osobě též přičítáno podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Trestné činy pak byly spáchány v zájmu této obchodní společnosti, neboť vylákané dotační prostředky sloužily k modernizaci jejího strojního vybavení, zároveň byly spáchány také v rámci její činnosti. Uvedené protiprávní jednání pak obchodní společnosti JACER – CZ lze přičíst, neboť byly spáchány jednak jednáním Jindřišky Jarkovské a Martina Kýzla, jakožto členů statutárního orgánu, a jednak vedoucím zaměstnancem Josefem Jarkovským, tedy osobou ve vedoucím postavení, která vykonává řídící nebo kontrolní činnost.

U těchto fyzických osob pak Nejvyšší soud nemá jakýchkoliv pochyb o tom, že svým jednáním naplnily všechny znaky skutkových podstat uvedených trestných činů, ostatně podstatou protiprávního jednání obviněných se dovolací soud již částečně shora zabýval v souvislosti s námitkami týkajícími se výběrového řízení a data ukončení dotovaného projektu. Všichni uvedení obvinění věděli o nepravdivosti údajů, které v žádosti o poskytnutí dotace a jejích přílohách uvedli, zároveň podstatné údaje také zamlčeli a současně si byli též vědomi, že dotační prostředky v celé výši pochází z rozpočtů Evropské unie.

Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že poskytovatel dotace a specializovaná dotační agentura nepravdivost údajů a zamlčení podstatných informací obviněnými neodhalili. Zároveň nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by měly vést ke zproštění trestní odpovědnosti obchodní společnosti JACER – CZ podle § 8 odst. 5 t. o. p. o.

85. Ani námitkám obviněných proti závěru, že jednali jako členové organizované skupiny, nemůže Nejvyšší soud vyhovět. V obecné rovině lze připomenout, že organizovanou skupinou se podle ustáleného výkladu v odborné literatuře i judikatuře rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost.

Srov. k tomu za všechny např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 858; Jelínek, J. a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 9. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 86; z judikatury zejména rozhodnutí pod č. 53/1976-II, č. 45/1986, č. 36/1995 a č. 33/2023 Sb. rozh. tr. Organizovaná skupina přitom nemusí mít trvalejší charakter, tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se ani výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel.

Není přitom žádána vnitřní hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, stejně tak není třeba její zaměření na soustavné páchání trestné činnosti, což jsou znaky kvalitativně závažnější zločinecké organizované skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku, kterou je třeba odlišovat od organizované skupiny, jež není přímo trestním zákoníkem definována (srov. k tomu též důsledky při naplnění obou znaků při trestání v § 107 odst. 2 tr. zákoníku; k rozdílům srov. rozhodnutí č. 33/2023 Sb. rozh.

tr.). Existence organizované skupiny není podmíněna ani tím, že by všichni její členové museli být současně spolupachateli trestného činu, členy organizované skupiny totiž mohou být také účastníci podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku anebo i blíže neztotožněné osoby, které mají podíl na trestném činu, avšak pouze za předpokladu, že trestně stíhané osoby o takové osobě vědí (srov. k tomu rozhodnutí č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr.).

86. Jednání všech obviněných zcela naplňovalo veškeré znaky spáchání činů jako členů organizované skupiny. Obvinění si byli dobře vědomi kooperace nejméně tří osob. Všichni obvinění spolu při páchání trestné činnosti spolupracovali, měli rozdělené úkoly, které na sebe navazovaly a vzájemně se doplňovaly, což vedlo k provedení jejich záměru neoprávněně vylákat od poskytovatele dotace finanční prostředky a uměle navýšit jejich výši. Všichni obvinění plánovitě a koordinovaně postupovali již při přípravě zadávacího řízení na dodavatele dílčího plnění č. 4 (linky na výrobu palet), jehož řádné provedení bylo jednou z podmínek pro poskytnutí dotace.

Obvinění Martin Kýzl a Josef Jarkovský připravili za obchodní společnost JACER – CZ zadávací dokumentaci, která byla záměrně formulována tak, aby z výběrového řízení vzešla jako vítězná obchodní společnost Dřevovýroba VLK fakticky ovládaná obchodní společností JACER – CZ a aby tak obvinění mohli navýšit kupní cenu strojního zařízení. Obvinění Martin Kýzl a Josef Jarkovský pak v průběhu zadávacího řízení nebo v některých případech ještě před oznámením o jeho zahájení komunikovali s dodavateli strojních zařízení a vyjednávali smluvní podmínky, za kterých obchodní společnost Dřevovýroba VLK jednotlivé stroje koupí, přitom Martin Hort jednatel a jediný společník obchodní společnosti Dřevovýroba VLK s žádnými dodavateli nekomunikoval a sjednávání smluvních podmínek přenechal Martinu Kýzlovi a Josefu Jarkovskému.

Zároveň tito obvinění společně s obviněným Martinem Hortem připravili nabídku obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, ve které podle plánu navýšili kupní cenu dodávaného strojního zařízení, kterou pak obviněný Martin Hort za obchodí společnost Dřevovýroba VLK podal a kterou tříčlenná hodnotící komise, jejímiž členy byli také obvinění Martin Kýzl a Josef Jarkovský, vybrala jako vítěznou. Obviněná Jindřiška Jarkovská zasílala obchodní společnosti Dřevovýroba VLK finanční prostředky na úhradu strojního zařízení, neboť tato obchodní společnost nebyla schopna tyto částky z vlastních prostředků uhradit.

Všichni tito obvinění pak způsobem uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedli v žádosti o dotaci nebo jejích povinných přílohách nepravdivé údaje, které potvrzovaly zejména správně provedené výběrové řízení, nestrannost Martina Kýzla a Josefa Jarkovského při zadávacím řízení, ukončení dotovaného projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace a dále zamlčeli podstatné údaje, že obchodní společnosti JACER – CZ a Dřevovýroba VLK jsou ekonomicky propojené, neboť takové propojení dotační dokumentace nepřipouštěla.

Od počátku tak zde byl záměr všech obviněných neoprávněně získat pro obchodní společnost JACER – CZ dotační prostředky.

Jednání obviněných proto bylo třeba kvalifikovat jako jednání členů organizované skupiny, neboť mezi nejméně 3 existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a k tomu odpovídající koordinace úloh jednotlivých účastníků, že to zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, což se v konkrétním případě projevilo neoprávněným vyplacením dotace poskytovatelem v obviněnými požadované výši.

87. Soudy nižších stupňů pak členství v organizované skupině nedovodily jen na základě rodinných vazeb, jak ve svém dovolání namítali obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 Tdo 914/2015, ani pouze na základě toho, že obvinění byli zároveň i spolupachatelé. Jak již bylo uvedeno shora, tento znak podmiňující použití vyšší trestní sazby shledaly na základě jejich společného záměru, a to neoprávněného získání dotačních prostředků v navýšené výši od poskytovatele dotace pro obchodní společnost JACER – CZ, a rozdělení jejich rolí při tomto protiprávním jednání, přitom tímto plánovitým a koordinovaným postupem tohoto společného cíle dosáhli. Dělba úkolů obviněných a koordinovanost jejich postupu pak vyplývá již ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a jeho odůvodnění, ve kterém je detailně popsáno, jakým způsobem a jakou měrou se jednotliví obvinění na trestné činnosti podíleli, stejně tak z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v bodech 120. a 121.

88. Obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští a obchodní společnost JACER – CZ dále namítli, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o personální a ekonomické propojenosti obchodních společností Dřevovýroba VLK a JACER – CZ. Především zpochybnili, že by byli ve vztahu k obviněnému Martinu Hortovi, jedinému jednateli a společníku obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, osobou blízkou ve smyslu § 22 o. z., dále zpochybnili, že jednali ve shodě ve smyslu § 78 odst. 2 písm. g) z. o. k., stejně tak zpochybnili i ekonomickou propojenost. Obviněná obchodní společnost JACER – CZ kromě jiného žádala aplikovat definice malého a středního podniku podle přílohy č. 1 nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. 8. 2008.

89. Soudy nižších stupňů uznaly obviněné vinnými mimo jiné také tím, že poskytovateli dotace zamlčeli podstatné údaje spočívající v ekonomické a personální propojenosti obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK. Podle dotační dokumentace totiž měli členové hodnotící komise, kteří vybírali nejvhodnější nabídku v rámci zadávacího řízení, podepsat čestné prohlášení o nepodjatosti a mlčenlivosti. Tímto svým podpisem mimo jiné stvrdili, že se nepodíleli na zpracování žádné z nabídek a že zde není propojení personálního nebo ekonomického rázu s žádným ze zpracovatelů nabídek.

Uvedené čestné prohlášení podepsali obvinění Martin Kýzl a Josef Jarkovský. Podobná povinnost platila i pro zadavatele (JACER – CZ), který měl čestně prohlásit, že není ekonomicky či obdobně propojen s vítězným uchazečem podle bodu 36 pravidel pro výběr dodavatelů, které za obchodní společnost JACER – CZ podepsala obviněná Jindřiška Jarkovská. Ekonomickým či obdobným propojením se podle bodu 36 Pravidel pro výběr dodavatelů rozumělo zadání zakázky osobě blízké podle § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.

12. 2013 (dále jen obč. zák.), ekonomicky propojené osobě, kterou se rozuměl partnerský nebo propojený podnik podle definice malého a středního podniku vymezené v příloze č. 1 nařízení komise (ES) č. 800/2008 či osobě naplňující znaky podle ustanovení § 66b (jednání ve shodě) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“). Soudy nižších stupňů pak dospěly k závěru o propojenosti obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK na základě faktického propojení těchto obchodních společností, jak bude rozvedeno dále, a vztahu osob blízkých.

90. Předně je třeba odmítnout námitku obviněné obchodní společnosti JACER – CZ, že požadavek absence personálního a ekonomického propojení mezi zadavatelem a uchazečem zadávacího řízení je v rozporu s judikaturou Soudního dvora (Evropské unie), a to rozsudkem ze dne 23. 12. 2009, sp. zn. C-376/08, a rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. C-425/14, neboť uvedená rozhodnutí na nyní projednávaný případ nedopadají. V těchto rozsudcích Soudní dvůr dospěl k závěru, že požadavek, aby uchazeč zadávacího řízení nebyl ve vztahu ovládání nebo propojení (právním či faktickém) s ostatními uchazeči zadávacího řízení, je v rozporu se zásadou proporcionality.

Automatické vyloučení uchazečů, kteří jsou v takovém vztahu, totiž zakládá domněnku vzájemného působení těchto uchazečů při podávání nabídek a znemožňuje jim prokázat, že jejich nabídky byly vypracovány samostatně. Takový požadavek zadavatele proto porušuje zásadu rovného zacházení a transparentnosti. Z uvedeného je zřejmé, že tato rozhodnutí se týkají vztahu ovládání či propojení mezi jednotlivými uchazeči zadávacího řízení, nikoli vztahu mezi uchazečem a zadavatelem, popř. členem hodnotící komise a zpracovatelem nabídky, jak tomu bylo v nyní projednávaném případě.

Kromě toho ovšem obvinění ani náznakem propojenost nedeklarovali a nedomáhali se zrušení této podmínky jako diskriminační, naopak předstírali, že tyto dvě právnické osoby nemají nic společného, že jde o zcela rozdílné a na sobě nezávislé subjekty práva, což vlastně obvinění činili i v celém průběhu trestního řízení.