Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. E., zastoupeného Mgr. Ondřejem Švárou, advokátem, sídlem 17. listopadu 1230/8a, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. července 2024 č. j. 70 Nt 38/2024-993, usnesení Policie České republiky ze dne 26. dubna 2024 č. j. KRPB-25524-317/TČ-2021-060273 a s ní spojeným návrhem na zrušení § 36b odst. 3, § 41 odst. 5, § 62 odst. 2, § 141, § 165 odst. 1, 3 a 4 a § 196 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily řadu jeho ústavně zaručených práv a současně navrhuje zrušit početnou řadu ustanovení trestního řádu.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších připojených listin plyne, že stěžovatel je trestně stíhán za spáchání zločinu a několika přečinů. Orgány činné v trestním řízení se opakovaně snažily stěžovatele předvolat k výslechu, který stěžovatel sám navrhl. Původní termín výslechu (3. 4. 2024) se musel změnit, neboť stěžovatel měl nově ustanovenou obhájkyni. Nový termín výslechu byl tedy stanoven na 18. 4. 2024. Na něj se stěžovatel bez řádné omluvy nedostavil. Dne 17. 4. 2024 těsně před půlnocí zaslal policejnímu orgánu plnou moc, kterou udělil novému obhájci. Nový obhájce však o konání výslechu nevěděl, výslech tak opět neproběhl. Policejní orgán za to uložil napadeným usnesením stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10 tis. Kč (§ 66 odst. 1 trestního řádu). Stěžovatel poté podal stížnost, kterou Městský soud v Brně napadeným usnesením zamítl.
3. Ústavní stížnost nejprve stěžovatel podal sám, advokát poté požádal, aby takto podaná ústavní stížnost byla uznána za sepsanou advokátem. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele prostřednictvím advokáta, aby v souladu se zákonem předložil nikoli laickou ústavní stížnost, ale ústavní stížnost sepsanou vskutku advokátem. To stěžovatel ve lhůtě učinil (podáním ze dne 8. 10. 2024 na č. l. 75). V ústavní stížnosti popisuje různé procesní peripetie trestního řízení. Líčí, jak byl nespokojený s předchozí obhájkyní. Samotné pořádkové pokutě stěžovatel věnoval pozornost jen v jednom odstavci (s. 15, část V, bod 10 ústavní stížnosti). V závěru stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil, případně aby "zvážil" zrušení celé řady ustanovení trestního řádu vyjmenovaných shora v záhlaví.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Stěžovatel, byť zastoupen advokátem, předkládá Ústavnímu soudu mnoho nepříliš srozumitelných úvah, které se míjí s předmětem ústavní stížnosti. O tom, že tyto úvahy nemají nic společného s ústavněprávní argumentací, ani nemluvě. Jediná část, která se přímo týká nyní napadených rozhodnutí, nesnáší vůbec žádnou argumentaci a toliko reprodukuje, co se dle stěžovatele v souvislosti s uložením pořádkové pokuty stalo. Odkaz na předchozí (podobně nesrozumitelná) laická podání stěžovatele nelze akceptovat, protože Ústavní soud již stěžovatele poučil, aby podal ústavní stížnost sepsanou advokátem [k požadavku ústavní stížnosti sepsané advokátem srov. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04 nebo usnesení ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. II. ÚS 632/06
(U 12/43 SbNU 639), nověji např. usnesení ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 3060/18 ]. Lze proto jen stručně dodat, že není nic neústavního na závěru městského soudu, podle něhož byla pořádková pokuta uložena stěžovateli za to, že se včas a řádně neomluvil z výslechu, ač o něm byl vyrozuměn a výslech sám navrhl (obecně k přípustnosti prostředků k zajištění řádného průběhu trestního řízení rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 9. 2016 Ibrahim a ostatní proti Spojenému království, stížnosti č. 50541/08, 50571/08, 50573/08 a 40351/09, § 269).
6. Co se týče návrhu na zrušení velké řady ustanovení trestního řádu, není vůbec patrné, jak tato ustanovení souvisí s nynější věcí. Jeví se spíše, že stěžovatel podrobil trestní řád jakémusi "preventivnímu přezkumu", opět bez ohledu na předmět nynějšího řízení.
7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stejný osud sdílí jako akcesorický návrh stěžovatelův návrh na zrušení některých ustanovení trestního řádu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu