Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného Mgr. Z.B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1998, sp.zn. 9 To 252/98, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 29. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 1998, sp.zn. 9 To 252/98. Uvedeným rozhodnutím byla podle § 148 odst. 1 tr. řádu zamítnuta stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 1998, č.j. 7 Nt 3522/98-5, jímž bylo rozhodnuto, že u stěžovatele (obviněného) nadále trvají vazební důvody dle § 67 písm. b) tr. řádu, a podle § 71 odst. 2 tr. řádu byla prodloužena lhůta trvání vazby do 26. dubna 1998.
Stěžovatel je přesvědčen, že zejména předcházejícím postupem policejních orgánů, vyšetřovatele, státního zástupce a městského soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody uvedená v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), neboť byl zbaven svobody za situace, kdy nebyla dodržena zákonná lhůta 24 hodin od omezení osobní svobody do odevzdání soudu. Uvedl, že stejného porušení základních práv a svobod se dopustil i krajský soud, když jeho vzetí do vazby prohlásil za zákonně provedené, i když tomu tak podle jeho názoru nebylo.
Navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým bude napadené rozhodnutí, včetně všech rozhodnutí časově a věcně na ně navazujících, zrušeno. V doplnění odůvodnění ústavní stížnosti uvedl opatření, jež učinil ve vztahu ke společnosti S., a skutečnosti, jež dle jeho názoru prokazují, že důvody vazby nejsou dány. Současně požádal o přednostní projednání ústavní stížnosti, neboť je toho názoru, že vazba je vážným zásahem do občanských práv a svobod zaručených ústavou.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že zamítl stížnost stěžovatele (obviněného) proti usnesení městského soudu, když neshledal pochybení v postupu i konečném rozhodnutí tohoto soudu, a odkázal na odůvodnění rozhodnutí. Podle jeho názoru stížnost směřuje spíše proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 1997, sp. zn. 9 To 394/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti rozhodnutí o uvalení vazby.
Ústavní soud sdílí názor krajského soudu, že ústavní stížnost fakticky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 1997, sp. zn. 9 To 394/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti rozhodnutí o uvalení vazby. V tomto směru se však zjevně jedná o návrh opožděný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Pokud je napadáno rozhodnutí krajského soudu ze dne 1. 4. 1998 a je argumentováno vlastně jen tím, že k pochybení došlo již uvalení vazby, pak by přijetí takové argumentace v podstatě znamenalo přijmout obcházení lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Kromě toho považuje Ústavní soud za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak.
Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh odmítl jako návrh podaný opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj