Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele správce konkurzní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci, Ing. Pavla Bednaříka, Obránců míru 6, Ostrava, právně zastoupeného advokátkou Mgr. Denisou Bělošovičovou, Bohumínská 788/61, Ostrava - Slezská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 14 Cm 126/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2008 sp. zn. 1 Cmo 144/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v souvislosti s projednávaným případem nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 29 Odo 905/2003, podle něhož se paušální odměna za zastupování advokátem v incidenčním sporu určuje podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky. S ohledem na obtížnost incidenčních sporů, nelze paušální odměnu za zastupování účastníka řízení advokátem podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky považovat za přiměřenou.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích obvykle připomíná, a stejně činí i v tomto případě, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Stěžovatel učinil předmětem přezkumu výrok o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud se ve své judikatuře rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces již mnohokrát zabýval. Obecně lze říci, že se k zasahování do této výseče rozhodovací činnosti obecných soudů staví značně zdrženlivě. Opakovaně tak k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV.
ÚS 10/98 , sp. zn. II. ÚS 130/98 , sp. zn. I. ÚS 30/02 , sp. zn. IV. ÚS 303/02 , sp. zn. III. ÚS 255/05 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, jejich nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05 ). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole.
Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98 , sp. zn. II. ÚS 598/2000 , sp. zn. III. ÚS 727/2000 , sp. zn. III. ÚS 619/2000 , sp. zn. I. ÚS 633/05 , či stěžovatelem zmiňovaný nález sp. zn. I. ÚS 1531/07 ); okolnosti těchto případů jsou nicméně od případu přezkoumávaného odlišné. Vzhledem k tomu, že obdobnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, odkazuje se v podrobnostech např. na usnesení sp. zn. I.
ÚS 2489/09
.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu