Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Jiřího Zemánka a Daniely Zemanové ve věcech ústavní stížnosti M. H., zastoupeného Mgr. Robertem Pavlů, advokátem, sídlem Karolinská 707/7, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2023 č. j. 55 Co 149/2023-873 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. února 2023 č. j. 0 P 100/2020-787, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2534/23
, a ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. Robertem Pavlů, advokátem, sídlem Karolinská 707/7, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2023 č. j. 55 Co 149/2023-873 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. února 2023 č. j. 0 P 100/2020-787, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2535/23
, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. B. a nezletilých L. H. a B. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2534/23
a
IV. ÚS 2535/23
se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod
sp. zn. IV. ÚS 2534/23
.
Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
V záhlaví uvedené ústavní stížnosti tyto požadavky splňují, neboť směřují proti stejným rozhodnutím. Oba stěžovatelé jsou zároveň zastoupeni stejným advokátem, uplatňují shodnou argumentaci a spojení věcí sami navrhli.
Ústavní stížnosti se v souladu s § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2023 č. Org. 1/23 spojují k řízení o první ze spojovaných věcí, tedy k řízení vedenému pod
sp. zn. IV. ÚS 2534/23
. Soudce Josef Baxa, kterému byla tato v pořadí první ústavní stížnost v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu přidělena jako soudci zpravodaji, zůstává soudcem zpravodajem i po spojení věcí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2023
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
8. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí ve výrocích o zvýšení výživného s tím, že dluh na výživném je již uhrazen. Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu. Uvedl, že ke změně poměrů došlo u dětí v důsledku prostého plynutí času, a to po třech letech od posledního rozhodnutí o výživném. Neztotožnil se s argumentací otce, že změna poměrů u dětí nastala dříve, a poukázal na to, že matka plnila vyživovací povinnost "významně i nad rámec výživného, včetně formy naturálního plnění". Tyto platby a plnění znamenají, že již dříve bylo placeno výživné ve vyšší částce, což je třeba při rozhodování zohlednit. Městský soud nepřijal ani argumentaci otce, že mezi potřeby dětí patří například náklady na pojištění domu či na automobil. Podle městského soudu jde o osobní náklady otce a výživné nemá sloužit k jejich snižování. Za odůvodněné potřeby dětí městský soud označil zejména náklady na ošacení, jídlo, školní docházku a dle možností rodičů i na mimoškolní aktivity. Jde-li o zvýšení výživného pro prvního stěžovatele, městský soud uvedl, že matka mu poskytla částku 20 000 Kč na zubní ošetření a že v řízení bylo prokázáno, že jí za ni nepoděkoval. Podle městského soudu "při takovémto chování dospělého syna, tento ztrácí nárok na vyšší příspěvek ze strany povinného rodiče, neboť on je rovněž tak povinen dodržovat základy chování [plynoucí z § 857 odst. 1 občanského zákoníku]. Pokud dospělé (případně i téměř dospělé) dítě svého rodiče zcela ignoruje, porušuje toto ustanovení zákona se všemi důsledky z toho vyplývajícími".
II.
Argumentace stěžovatelů
9. V ústavních stížnostech stěžovatelé shodně uvádějí, že soudkyně obvodního soudu se v průběhu řízení dopouštěla vůči druhému stěžovateli nevhodných výroků. Stížnost na jednání této soudkyně, kterou podal druhý stěžovatel, byla místopředsedou městského soudu vyhodnocena jako částečně důvodná. Podle stěžovatelů z toho plyne, že u obvodního soudu ve věci nerozhodoval nestranný soudce. Tato vada stěžovatelům znemožnila účinně využít opravného prostředku. Odvolací soud se totiž nemůže věcí zabývat tak důkladně jako soud prvního stupně. Obvodní soud navíc rozhodl ve věci až po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních.
10. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelů nejsou ani řádně odůvodněna. Obvodní soud totiž nevyložil, co považuje za odůvodněné potřeby dětí. Městský soud se tuto vadu pokusil zhojit, ale i jeho úvahy o potřebách dětí jsou jen velmi obecné. Skutečnými výdaji na děti, včetně společných nákladů otce a dětí, se městský soud nezabýval. Obecné soudy se nedostatečně zabývaly též životní úrovní matky. Nezohlednily příjem jejího nového přítele, volnočasové aktivity matky a její dovolené, a dokonce opomněly i příjem matky za vedení kurzů sebeobrany. Tím, že obecné soudy nepřihlédly k životní úrovni matky v domácnosti tvořené s jejím novým přítelem, a tím, že se nezabývaly ani argumentací o potenciálních příjmech matky, rozhodly v rozporu s principy plynoucími z judikatury Ústavního soudu. Obecné soudy ani nevysvětlily, proč jednorázová mimořádná plnění ze strany matky, která jsou nenároková, mají mít vliv na její dlouhodobou vyživovací povinnost.
11. Podle stěžovatelů neobstojí ani závěr městského soudu, že prvnímu stěžovateli nepřísluší vyšší výživné, neboť nepoděkoval matce za příspěvek 20 000 Kč na zubní ošetření. Závěr, že první stěžovatel matce nepoděkoval, učinil městský soud jen na základě výpovědi matky, prvního stěžovatele nevyslechnul a druhý stěžovatel tento závěr rozporoval. Nadto, i když obecné soudy mohou při stanovování výše výživného uplatňovat korektiv dobrých mravů, není jeho užití namístě kvůli jednotlivému a izolovanému případu nevhodného chování. Ústavní soud navíc ve své judikatuře akceptoval, že chladné chování dítěte k rodiči vyvolané předchozím jednáním tohoto rodiče nemůže být důvodem pro uplatnění korektivu dobrých mravů. Chladný vztah prvního stěžovatele k matce je přitom zapříčiněný jejím dřívějším chováním, ani k této otázce však první stěžovatel nebyl vyslechnut.
12. Konečně podle stěžovatelů obecné soudy nerespektovaly hledisko nejlepšího zájmu dítěte. Z napadených rozhodnutí není zřejmé, zda a jak byl nejlepší zájem dětí zohledněn. Není v nich uvedeno, zda stanovené výživné umožní dětem plně participovat na školních a dalších zájmových aktivitách. Závěr, že ke změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného došlo až 1. 1. 2023, se opírá toliko o konstatování, že v ten okamžik uplynuly tři roky od posledního rozhodování o výživném, a tedy nezohledňuje nejlepší zájem dětí. Obecné soudy navíc nerespektovaly participační práva dětí. Obecný soud sice dvě nezletilé vedlejší účastnice vyslechl, jak ale sám uvádí, učinil tak primárně pro účely rozhodnutí o styku. Je tedy spíše důsledkem náhody, že s nimi proběhl pohovor. Výstupy pohovoru navíc nebyly obecnými soudy vzaty dostatečně v potaz, děti ani nebyly dostatečně tázány na své potřeby a obecné soudy ani nevzaly v úvahu časový odstup jednoho roku mezi pohovorem a okamžikem, kdy obvodní soud ve věci rozhodl. První stěžovatel navíc nebyl vyslechnut vůbec, ačkoli byl v době pohovorů se svými sourozenci rovněž nezletilý. Bylo s ním tak předčasně jednáno jako s dospělým a jeho participační práva nebyla respektována vůbec.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. První stěžovatel je ovšem oprávněn brojit proti napadeným rozhodnutím pouze v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o jeho právu na výživné; nemůže se svou ústavní stížností domáhat ochrany základních práv jiných osob (svého otce či svých nezletilých sester). V rozsahu, v němž ústavní stížnost prvního stěžovatele brojí proti rozhodnutím o výživném pro druhou a třetí vedlejší účastnici, jde tedy o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Druhý stěžovatel (otec) je oprávněn brojit proti napadeným rozhodnutím v plném rozsahu, a to včetně výroků o výživném pro prvního stěžovatele. Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 1. 2018
sp. zn. II. ÚS 438/17
(N 9/88 SbNU 123) vyšel z toho, že rodič, který podal návrh na zvýšení výživného pro své tehdy nezletilé dítě, je oprávněn napadnout ústavní stížností rozhodnutí o tomto výživném, ačkoli dítě nabylo v řízení před obecnými soudy zletilosti. V posuzované věci není důvod se od tohoto přístupu odchýlit.
14. Dále Ústavní soud konstatuje, že je k projednání ústavních stížností příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatelé před jejich podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nelze Ústavní soud považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
16. Ústavní soud zastává obecně zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v případech extrémních. Je na obecných soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každé věci a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o výši výživného; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
17. Jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, která nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a poskytne-li pro tyto závěry přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn.
II. ÚS 1740/19).
18. V posuzované věci neshledal Ústavní soud žádné pochybení, které by svědčilo o porušení základních práv, jichž se stěžovatelé dovolávají.
19. Námitku, že soudkyně obvodního soudu vzhledem ke svým výrokům nebyla nestranná, stěžovatelé neuplatnili v řízení před obecnými soudy. Ani v ústavní stížnosti stěžovatelé netvrdí, že by tak učinili. Za vznesení této námitky nelze považovat podání stížnosti podle § 164 a násl. zákona č. 3/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), o které se stěžovatelé zmiňují. O této stížnosti se totiž nerozhoduje v soudním řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, nýbrž o ní rozhoduje orgán státní správy soudu, který navíc není oprávněn přezkoumávat, zda ve věci rozhodoval nestranný soudce, a může se zabývat toliko jeho případným nevhodným chováním.
20. Námitka, která nebyla uplatněna v řízení před obecnými soudy, ačkoli mohla být, je v řízení o ústavní stížnosti materiálně nepřípustná, neboť ohledně ní nebyly vyčerpány procesní prostředky k ochraně práv. Ústavní soud se takovou námitkou nemůže věcně zabývat (viz např. nález ze dne 2. 8. 2022
sp. zn. III. ÚS 377/20
, body 22-23). Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že řízení před obecnými soudy je třeba hodnotit jako celek. Případný nedostatek nestrannosti soudkyně obvodního soudu byl zhojen v odvolacím řízení před městským soudem, který mohl přezkoumat všechna skutková zjištění i právní závěry obvodního soudu. Nestrannost soudců a soudkyně městského soudu, kteří ve věci rozhodli, přitom stěžovatelé nezpochybnili (k možnosti zhojit nedostatek nestrannosti v dalším řízení viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 1. 2013 ve věci Oleksandr Volkov proti Ukrajině, stížnost č. 21722/11, § 123 a tam citovaná rozhodnutí).
21. Ústavní soud se nyní nemůže zabývat námitkou stěžovatelů, že obvodní soud nerozhodl ve věci v přiměřené (zákonné) lhůtě. Případné porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů musí být nejprve posouzeno obecnými soudy v řízení týkající se odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Teprve výsledek tohoto posouzení může být případně napadán před Ústavním soudem.
22. Dále stěžovatelé namítají, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, neboť se nedostatečně zabývají životní úrovní matky a jejími skutečnými a potenciálními příjmy. Obecné soudy ovšem v posuzované věci nerozhodovaly o výživném poprvé; předmětem řízení bylo zvýšení výživného z důvodu změny poměrů (§ 923 odst. 1 občanského zákoníku). V tomto řízení tedy bylo klíčovou otázkou, zda od posledního rozhodnutí o výživném vůbec došlo ke změně poměrů [nález ze dne 2. 6. 2020
sp. zn. IV. ÚS 797/20
(N 117/100 SbNU 311), bod 30]. Obecné soudy vyložily, že matka žila s novým přítelem již v době předchozího rozhodování o výživném a zachovala si z toho plynoucí životní úroveň, takže v těchto okolnostech nelze spatřovat změnu poměrů. Totéž platí pro zaměstnání matky, které nedoznalo změny, a tudíž nebyl důvod nyní nově vycházet namísto z jejích skutečných příjmů z potenciálních příjmů, kterých by mohla dosáhnout při změně zaměstnání, jak se domáhali stěžovatelé.
23. K výši příjmů matky provedly obecné soudy dokazování. Do zjištěné výše průměrného měsíčního výdělku promítly i příjmy za vedení kurzů sebeobrany. Námitka stěžovatelů, že tyto příjmy obecné soudy opomněly zohlednit, se nezakládá na pravdě
a je v přímém rozporu s odůvodněním napadených rozhodnutí (body 23, 37 a 41 rozsudku obvodního soudu a bod 34 rozsudku městského soudu). Obecné soudy také vysvětlily, proč příjmem matky nejsou splátky jejího podílu z vypořádaného společného jmění manželů, které jí nyní hradí druhý stěžovatel. Těmito splátkami není navyšován její majetek, pouze je jí nahrazována hodnota majetku, který zůstal ve vlastnictví druhého stěžovatele.
24. Obecné soudy rozhodly o zvýšení výživného až od 1. 1. 2023 především proto, že matka již před tímto datem hradila z vlastní vůle vyšší výživné a poskytovala dětem i různá naturální plnění. Tato zjištění ostatně stěžovatelé nezpochybňují. Úvaha, že tato dobrovolná plnění je třeba započítat a zvýšit výživné až od 1. 1. 2023, tedy nebyla projevem libovůle ani svévole a v posuzované věci z ústavního hlediska obstojí.
25. Stěžovatelé rovněž brojí proti závěru, že prvnímu stěžovateli kvůli jeho chování k matce nenáleží část navýšení výživného, na kterou by měl jinak nárok. Ústavní soud ovšem ve své judikatuře vyložil, že obecné soudy mohou do úvah o výši výživného promítnout i chování dítěte vůči rodiči a "mohou - zvláště u zletilých dětí - přistoupit například ke snížení výživného, nechová-li se dítě k rodiči, o jehož vyživovací povinnosti se rozhoduje, přijatelným způsobem" (usnesení ze dne 27. 10. 2020 sp. zn.
IV. ÚS 2848/20 či obdobně usnesení ze dne 6. 9. 2016
sp. zn. II. ÚS 2730/15
).
26. V posuzované věci se závěr, že prvnímu stěžovateli nenáleží výraznější zvýšení výživného, opírá o zjištění městského soudu, že první stěžovatel svou matku "zcela ignoruje" a že jí ani nepoděkoval za 20 000 Kč na zubní ošetření. Městský soud tedy nezaložil svou úvahu na jednorázovém incidentu, ale na dlouhodobém chování prvního stěžovatele ve spojení s konkrétním případem nevhodného chování. Zjištění, že první stěžovatel své matce za 20 000 Kč nepoděkoval, se opírá jednak o výpověď matky, jednak o reakci obecného zmocněnce prvního stěžovatele. Jak plyne ze záznamu jednání před městským soudem, obecný zmocněnec matce tlumočil poděkování. Obecný zmocněnec tedy nezpochybnil výpověď matky, že první stěžovatel jí osobně za poskytnutou částku nepoděkoval. Za těchto okolností toto zjištění z ústavního hlediska obstojí. V řízení před městským soudem měl rovněž první stěžovatel dostatečnou možnost namítat, že jeho postoj k matce je vyvolaný jejím předchozím chováním. Tento prostor však stěžovatel, respektive jeho obecný zmocněnec nevyužil.
27. Obecné soudy nepochybily ani tím, že by nezohlednily nejlepší zájem dítěte. Rozhodování o zvýšení výživného bylo vedeno jejich zájmy jako předním hlediskem. Pokud jde o participační práva dětí, jak připouští i stěžovatelé, obě nezletilé vedlejší účastnice byly v řízení vyslechnuty. V kontextu posuzované věci Ústavní soud neshledává, že by bylo nutné jim dát příležitost k dalšímu či podrobnějšímu vyjádření k předmětu řízení.
28. Jde-li o participační práva prvního stěžovatele a skutečnost, že soudem prvního stupně nebyl vyslechnut, nezbývá než zopakovat, že řízení před obecnými soudy je třeba hodnotit jako celek. První stěžovatel nabyl během řízení zletilosti, po celou dobu řízení před městským soudem měl tedy plnou procesní způsobilost, řízení se mohl osobně zúčastnit a vykonávat svá procesní práva v plné míře. Bylo jeho rozhodnutím, že se nechal zastoupit obecným zmocněncem a jednání u městského soudu se osobně nezúčastnil. Jakékoli případné předchozí omezení participačních práv prvního stěžovatele bylo vzhledem k uvedenému zhojeno.
29. Ústavní soud z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost prvního stěžovatele zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; ústavní stížnost druhého stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu