Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Davida Uhlíře ve věci ústavních stížností stěžovatele Karla Kutila, zastoupeného JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem Hodkovická 767/7, Praha 4, a stěžovatelů Ivo Vojtěcha a Ing. Jany Vojtěchové, obou zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, o spojení ústavních stížností vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2550/15 a sp. zn. II. ÚS 2568/15 , takto:
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2550/15 a sp. zn. II. ÚS 2568/15 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2550/15
.
1. Ústavní soud obdržel dne 20. 8. 2015 a 21. 8. 2015 ústavní stížnosti výše označených stěžovatelů, jimiž se shodně domáhají zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 4. 2013, č. j. 7 C 398/2008-505, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2014, č. j. 29 Co 416/2013-573, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 22 Cdo 4109/2014-643, neboť soudí, že závažně zasáhly do jejich práv zaručených Listinou základních práv a svobod.
2. Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. V případě uvedených ústavních stížnosti se jedná o rozhodnutí vydaná v rámci jednoho řízení se stejnými účastníky, která se týkají téže věci, a stěžovatelé tak napadají shodná rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení dle výše uvedených zákonných ustanovení tyto věci spojil ke společnému řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2015
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelé polemizují s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20.
6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá, než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str.
41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy, posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu.
Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení, případně že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Pokud stěžovatelé namítají, že obecné soudy neprovedly všechny jimi navržené důkazy, je třeba konstatovat, že z hlediska spravedlivého procesu je podstatné především to, zda a případně jakým způsobem se s tímto svým postupem obecné soudy vypořádaly.
Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je zřejmé, že výslech svědkyně JUDr. Havelkové, Ing. Devanové, jakož i účastnické výslechy Ivo Vojtěcha, Ing. Jany Vojtěchové, jakož i Mgr. Kateřiny Kracíkové, byly zamítnuty, neboť nemají vztah k podstatným skutečnostem majícím vliv na výsledek řízení. Soud blíže uvedl, že provedení těchto důkazů nijak nesouvisí s uzavřením kupní smlouvy.
Z provedeného dokazování vyplývá, že se obecné soudy zaměřily především na zjištění pravosti podpisu zůstavitele na sporné kupní smlouvě. Ve své činnosti vyšly ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Pavlem Kokišem, znalcem z oboru písmoznalectví - ruční písmo, který podpisy označil za pravé. Ke shodným závěrům pak dospěl jak Mgr. Jan Kropáč, znalec z oboru písmoznalectví - zkoumání ručního písma, tak i posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, vypracovaný Kriminalistickým ústavem Praha Policie ČR - tomuto znaleckému posudku pak obvodní soud přiložil nejvyšší důkazní hodnotu.
Stěžovatelé oproti tomu předložili vlastní znalecký posudek, obsahující odlišné závěry stran pravosti podpisu Ing. Vojtěcha. Ten však nalézací soud hodnotil jen jako běžný listinný důkaz, neboť k němu nebyla připojena tzv. znalecká doložka, osvědčující vědomost znalce o následcích nepravdivého znaleckého posudku. Stejně tak nalézací soud uvedl, proč považoval tzv. odborný posudek Ing. Zuzany Dobiášové ve vztahu k prokazovaným skutečnostem za bezcenný. Poukazují-li stěžovatelé na případ prodeje nemovitosti v Horní Blatné, nutno uvést, že se skutkově jedná o odlišný případ a dovozování souvislostí s prodejem domu na Zbraslavi je zavádějící.
Obecným soudům nelze vytknout ani to, že by se v souvislosti s projednávaným případem dostatečně nevěnovaly společenským a rodinným vztahům, jež se dotýkaly zůstavitele. Je zcela zřejmé, že rodinné vazby byly narušeny a Ing. Vojtěch lpěl na tom, aby jeho dispozice s majetkem zůstaly ve vztahu ke členům rodiny utajeny. Namítají-li stěžovatele, že v řízení před obecnými soudy nebylo prokázáno, zda došlo k úhradě kupní ceny, nutno uvést, že z hlediska platnosti kupní smlouvy je tato otázka podružná (v případě jejího neuhrazení bylo lze využít institutu odstoupení od smlouvy). Z porovnání ústavní stížnosti a odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že stěžovatelé ve své podstatě jen opakují námitky, s nimiž se obecné soudy již vypořádaly, zejména pak soud nalézací. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu