Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Štěpská 380, Vizovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. července 2024 č. j. 71 To 17/2024-29, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
3. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 6. 2024 č. j. 0 Nt 1301/2024-13 bylo rozhodnuto dle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť trvají důvody vazby dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu, a dle § 71a trestního řádu, že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá.
4. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 7. 2024 č. j. 71 To 17/2024-29 bylo usnesení okresního soudu zrušeno a bylo nově rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu.
5. Stěžovatel má za to, že krajský soud měl rozhodovat ve veřejném zasedání. Slyšení před soudem prvého stupně nelze považovat za dostatečné, neboť u něj probíhalo dokazování a výslech pouze k ponechání ve vazbě koluzní.
6. Dále stěžovatel namítá, že se krajský soud opomněl zabývat písemným slibem stěžovatele a nabídnutou zárukou důvěryhodných osob, a též příslibem bydlení a zaměstnání, a to v situaci, kdy okresní soud tyto skutečnosti neměl za relevantní, když dovodil existenci koluzní vazby.
7. Dle stěžovatele by bylo bývalo vhodnější, aby krajský soud věc vrátil okresnímu soudu k novému posouzení. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně při výkonu dohledu shledalo postup krajského soudu rozporným s § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu pouhé správnosti použití podústavních předpisů, nýbrž zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může toliko, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
10. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví (čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Vazbě, jakožto legitimní ústavní výjimce z obecného pravidla nepřípustnosti zásahu do osobní svobody jednotlivce (čl. 8 odst. 5 Listiny), však je v judikatuře Ústavního soudu věnována mimořádná pozornost. Vazba představuje významný zásah do života obviněného, neboť jej izoluje od rodinného a sociálního prostředí a nezřídka jej stigmatizuje, což má pro něj závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, spočívající v pozbytí možnosti pracovat a tím i zdroje příjmů. Výjimečnost tohoto zajišťujícího institutu je dána především tím, že zbavuje svobody a vystavuje popsaným negativním dopadům osobu presumovaně nevinnou před definitivním vyslovením její viny [srov. nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08
(N 139/50 SbNU 235); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
11. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat, u tzv. vazby koluzní že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a v případě tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak.
Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu.
12. Při přezkumu ústavnosti je klíčové naplnění požadavku vyplývajícího z čl. 36 Listiny a z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, aby byla rozhodnutí soudu, na jejichž základě došlo ke zbavení osobní svobody, náležitě odůvodněna. To znamená, že z nich musí být seznatelné důvody, pro které soudy považovaly za splněné podmínky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11
(N 6/72 Sb NU 83), ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3441/11
(N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1834/10
(N 231/59 SbNU 357)]. Argumenty použité soudy musí jasně odůvodňovat reálnost rizik a obav vyžadujících držení ve vazbě. Jen tak je možné ověřit, zda byly dodrženy uvedené ústavněprávní požadavky. Výklad podústavních norem přitom nesmí být svévolný či nerozumný, nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů [např. nálezy ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1796/11
(N 178/63 SbNU 69), ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17) nebo ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2654/10
(N 94/61 SbNU 453)].
13. V posuzované věci stěžovatel nepředložil jakékoliv zásadní námitky, které by důvodnost vazby zpochybňovaly. Co se týče absence osobního slyšení před krajským soudem, Ústavní soud má za to, že ani z Listiny, ani z judikatury Ústavního soudu, nevyplývá povinnost vytvořit prostor pro slyšení před soudem ve dvou stupních (obdobně např. usnesení ze dne 16. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 327/06 , ze dne 15. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3008/12 , ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3958/13 či ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. II. ÚS 1599/15 ).
14. Okresní soud se po shledání důvodů pro koluzní vazbu zabýval i důvody pro vazbu útěkovou a předstižnou, a zárukami a dalšími tvrzeními stěžovatele. Okresní soud také výslovně konstatoval, že i pokud by koluzní vazba nebyla dána, stěžovatelem nabízené instituty jako je nabízená záruka důvěryhodné osoby, by nemohly postačovat. Svůj závěr řádně odůvodnil (viz str. 2 usnesení okresního soudu). Stěžovatel proto nebyl nijak zkrácen v možnosti bránit se těmto důvodům cestou opravných prostředků. Ze závěrů okresního soudu pak vyšel i soud krajský (bod 8 napadeného usnesení), přičemž na jeho zjištěních nic neústavního není. Ostatně žádné konkrétní výhrady nezaznívají vůči těmto zjištěním ani v ústavní stížnosti.
15. Pokud stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti uvedl, že Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně při výkonu dohledu shledalo postup krajského soudu rozporným s § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu, přípis státního zastupitelství, který stěžovatel přikládá, říká něco odlišného. Státní zastupitelství v rámci dohledu řeší pouze následný postup podřízeného státního zástupce, a to z hlediska opětovného posouzení slibu a nabízených záruk. To se však nedotýká zákonnosti či ústavnosti napadeného rozhodnutí, v němž přijetí slibu a záruk bylo posouzeno prvotně. Státní zastupitelství nevyslovuje, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení trestního řádu, natož k porušení spojenému se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatele.
16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu