Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., t. č. Vazební věznice Litoměřice, zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2024 č. j. 10 To 38/2024-224 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2024 č. j. Nt 207/2023-196, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel chce zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené jak v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tak v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaných soudních spisů plyne následující. Stěžovatel spáchal dva trestné činy: loupež (§ 173 trestního zákoníku) a vydírání (§ 175 téhož zákona). Pro nynější věc má význam první trestný čin, který stěžovatel spáchal tak, že v březnu 2017 přepadl řidiče obchodní společnosti X, bodl jej kuchyňským nožem do břicha a odcizil mu 34 tis. Kč. Sám stěžovatel byl řidičem téže obchodní společnosti. Trestní soudy proto stěžovatele odsoudily k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let.
3. V květnu 2023 se stěžovatel obrátil na Městský soud v Praze s návrhem na obnovu trestního řízení, a to ohledně prvního trestného činu. Městský soud návrh napadeným usnesením zamítl. Stěžovatelem předložené důkazy nepřinášejí nic nového, co by mohlo odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Svědci neuvedli nic nového. Totéž platí pro fotografie zachycující stěžovatele, dodatek k odbornému vyjádření z oboru genetiky a výpisy z účtů. Nejobsáhleji se městský soud vyjádřil k důkazu tzv. detektorem lži (polygraf). Přestože důkazem může být vše, co může přispět k objasnění věci, jejich důkazní hodnota se může případ od případu lišit. Městský soud uvedl několik okolností, které zeslabují spolehlivost a přesvědčivost výsledků detektoru lži. Zaprvé, detektor lži má svůj význam na počátku trestního řízení, neboť obviněný nemá zpravidla dost času na přípravu. V této věci však byl stěžovatel již tři roky pravomocně odsouzen. Zadruhé, americká Národní akademie věd označila výsledky testů z detektoru lži za nespolehlivé, nevědecké a neobjektivní. Zatřetí, zpracovatel testu není osobou zapsanou ve veřejném seznamu znalců. Začtvrté, výsledky nehodnotil, resp. nepotvrdil žádný psycholog. Důkazní prostředek není s to být věrohodným zdrojem informací, městský soud jej proto neprovedl.
4. Stěžovatel následně podal stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, který ji zamítl. Vrchní soud zdůraznil, že řízení o obnově řízení není pokračováním odvolacího řízení ani jeho alternativou. Trestní soud musí v tomto typu soudního řízení zaměřit pozornost na nové důkazy či skutečnosti. Stěžovatel však své argumenty vymezil tak, jako by šlo o řízení odvolací. Vrchní soud důrazně odmítl snahu stavět trestní soudy v tomto řízení do postavení jakéhosi alternativního odvolacího soudu. To plyne ze stěžovatelovy kritiky, v níž různě napadá dřívější hodnocení důkazů (chybějící stanovisko trestních soudů k nim či jejich neprovedení) a předkládá vlastní skutkový děj. Jakkoli se stěžovatel pokouší napadat závěry městského soudu ve věci obnovy řízení, činí tak zevrubnou kritikou původních pravomocných rozhodnutí. Vrchní soud následně rozebírá vybrané body stížnosti, které svědčí o nepochopení institutu obnovy řízení.
5. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti nejprve uvedl, že nesouhlasí se skutkovým stavem, jak byl v původním trestním řízení zjištěn. V původním řízení trestní soudy opřely odsuzující výrok o čtyři důkazy: výpověď poškozeného; listinné důkazy (o předávání a půjčování vozů); možnost stěžovatele sledovat pohyb vozů a smíšený DNA profil na kuchyňském noži. Proti nim staví vlastní argumenty a důkazy. Svědci potvrdili, že nože různého druhu byly při nakládání zboží do auta u nakládací rampy všude; kdokoli si tedy mohl nůž vzít. Svědci dále potvrdili, že zaměstnanci užívali vozidla pro soukromé účely bez nutnosti tuto skutečnost jakkoli hlásit či oznamovat. Každý zaměstnanec přepravující zboží měl přístup do vnitřního systému a mohl vidět, kdo se kde nachází a kolik u sebe má peněz. Podle dodatku k odbornému vyjádření minoritní složka profilu DNA není vhodná ke zkoumání, není proto ani vhodná pro ztotožnění pachatele trestného činu. A právě posledně uvedené trestní soudy zamlčely. Tento nový důkaz společně s dalšími důkazy zpochybňují výrok o vině, resp. že pachatelem prvního trestného činu je právě stěžovatel. Trestní soudy jej v podstatě ponechaly stranou, byť závěry z dodatku k odbornému vyjádření významně oslabují dosavadní usvědčující důkazy. Toto pochybení se propsalo do odůvodnění napadených rozhodnutí, zejména usnesení městského soudu, které je kusovité a strohé. Trestní soudy proto nesprávně uzavřely, že nové důkazy nepřinesly do nynější věci nic nového.
6. Stěžovatel též namítá porušení revizního principu. Stěžovatel nesouhlasí, že východiskem pro řízení o obnově je bezbřehý respekt k pravomocnému rozsudku. Pokud by stěžovatel nemohl zpochybňovat jeho správnost či zákonnost, obnova řízení by postrádala smysl.
7. A konečně stěžovatel namítá, že trestní soudy opomenuly důkaz. Jmenovitě se nedotázaly obchodní společnosti X, zda se stěžovatel a poškozený zaměstnanec zúčastnili školení a co bylo jeho obsahem.
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
9. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí, dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení. Tím toto řízení z důvodu snahy o co největší soulad obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [takto např. nález ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 1414/16
(N 138/82 SbNU 215), bod 22].
10. Již proto musí k tomuto řízení trestní soudy přistupovat obezřetně. Ne vše, co trestní soud dříve neznal a později vyšlo najevo, odůvodňuje obnovu trestního řízení. Nestačí jen hypotetické či zjevně pochybné důkazy či skutečnosti, musí jít o takové důkazy či skutečnosti, díky kterým je změna původního pravomocného trestního rozhodnutí vysoce pravděpodobná. Dříve neznámé skutečnosti či důkazy bez dalšího nezahrnují skutečnosti, které trestní soudy nezjišťovaly, resp. k nim neprovedly důkazy a neučinily z nich skutkový závěr [stanovisko pléna ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (ST 50/99 SbNU 542), body 37, 38 a 40].
11. Rozhodování o povolení obnovy řízení má jasně stanovená pravidla. Trestní soudy nepřezkoumávají zákonnost, případně odůvodněnost původního rozhodnutí. Svou pozornost soustředí jen na otázku, zda nové důkazy a skutečnosti, ať už samy nebo ve spojení s dříve známými skutečnostmi a důkazy, mohou pro odsouzeného přivodit příznivé rozhodnutí.
12. Stěžovatel na svoji podporu předložil několik důkazů. Trestní soudy je buď neprovedly pro nadbytečnost, anebo provedly, ale vyhodnotily, že obnovu řízení neodůvodňují. Například svědecké výpovědi toliko uvádějí, že se nože různého druhu volně nacházely v prostorech pro nakládku zboží, používání přepravních vozidel pro soukromé účely nepodléhalo žádnému oznámení či ohlášení a všichni zaměstnanci měli volný přístup k vnitřnímu systému obchodní společnosti X. Stěžovatel z toho vyvozuje, že pachatelem mohl být prakticky kdokoli. Podle trestních soudů však takové důkazy nutně nevyvolávají vysokou pravděpodobnost změny pravomocného rozhodnutí. Na právě uvedeném není nic neústavního.
13. Pozornost si nicméně zaslouží dodatek k odbornému vyjádření k profilu DNA na rukojeti kuchyňského nože. Ústavní soud v minulosti zdůraznil, že nové důkazy se musí hodnotit v širších souvislostech; nelze je hodnotit odtrženě [nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08
(N 34/52 SbNU 343), bod 39]. Ústavní soud si proto ověřil původní text odborného vyjádření (č. l. 527 až 528 původního trestního spisu), opatření městského soudu k vypracování dodatku a samotný dodatek (č. l. 172 a č. l. 175 až 176 spisu k nynějšímu návrhu o obnově řízení). Odborné vyjádření uzavřelo, že majoritní složka DNA na rukojeti kuchyňského nože se shodovala s DNA stěžovatele. Dodatek se již týkal minoritní složky DNA, která se nehodí ke ztotožnění pachatelů trestné činnosti. Dodatek neřekl, že pro tyto účely je nevhodná majoritní složka DNA. Ostatně ani stěžovatel tímto směrem nijak neargumentuje. Ani dodatek tak nevzbuzuje vysokou pravděpodobnost pro změnu odsuzujícího rozsudku.
14. Stěžovatelem předložené důkazy, ať už jednotlivě nebo v jejich souhrnu, nepřekonaly podle obecných soudů hranici nezbytnou pro nařízení obnovy řízení (vysoký stupeň pravděpodobnosti změny rozhodnutí). Na těchto závěrech není nic neústavního.
15. K námitce opomenutého důkazu Ústavní soud uvádí, že judikatura k opomenutým důkazům přirozeně má místo i v řízení o obnově řízení [nález ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 1135/17
(N 200/87 SbNU 259), body 23, 25 26 a 27]. Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu, že městský soud výslovně neodůvodnil, proč neprovedl dotaz na obchodní společnost X, zda se stěžovatel a poškozený společně účastnili školení (byť městský soud tuto skutečnost zahrnul do tzv. narativní části rozhodnutí v bodě 5). Nicméně uspokojivé vysvětlení k tomu poskytl vrchní soud, který vysvětlil, že tento navržený důkaz byl jen součástí stěžovatelovy strategie napadat původní trestní rozhodnutí ve věci samé, nikoli podávat návrhy důkazů, které by odpovídaly povaze řízení o povolení obnovy řízení (více např. body 52 a 53 napadeného usnesení vrchního soudu).
16. Trestní soudy se tak dostatečným způsobem vypořádaly se všemi klíčovými důkazními návrhy (srov. podrobné odůvodnění k výsledkům detektoru lži v bodě 16 usnesení městského soudu). Podoba odůvodnění zejména vrchního soudu je jistě dána též tím, že stěžovatel opakovaně uplatňoval argumenty, které překračovaly rámec řízení o povolení obnovy řízení.
17. Konečně revizní princip, kterým stěžovatel argumentuje, se na řízení o obnově řízení neuplatní [takto již rozhodnutí NS ČSSR ze dne 26. 10. 1965 sp. zn. 10 To 11/65, č. 20/1966 Sb. rozh. tr.; shodně Šámal, P. - Musil, J. - Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 877, marg. č. 2999].
18. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu