Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Michaely Židlické a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti PHL – Sklář s.r.o., IČO: 28162846, se sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 178/2009-90 ze dne 13. 5. 2009 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 4949/2009-141 ze dne 26. 10. 2011, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatelka se před obecnými soudy neúspěšně domáhala určení, že stavební pozemek pod stavbou v jejím vlastnictví je zatížen věcným břemenem spočívajícím v oprávnění vlastníka budovy trvale a bezplatně jej užívat. Své právo odvozovala od hospodářské smlouvy, uzavřené dne 23. 5. 1985 podle ustanovení § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, v platném znění, a ustanovení § 151o odst. 1 ve spojení s ustanovením § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle kterých lze právo odpovídající věcnému břemeni nabýt také výkonem práva (vydržením). Nalézací soud (Okresní soud v Semilech) a odvolací soud neshledaly, že by stěžovatelka byla oprávněnou držitelkou; zjistily nedostatek dobré víry.
3. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že nebyl proveden důkaz výslechem osob oprávněných za držitele jednat, a dále, že obecné soudy rozlišovaly mezi právem osobního užívání pozemků a právem trvalého užívání pozemků, ačkoli by ve vztahu k jejich držitelům mělo být přistupováno stejně.
4. Ústavní soud, vzhledem k tvrzením uvedeným v návrhu, vycházel z listin, které stěžovatelka poskytla, neboť rozhodné okolnosti se souladně podávají z kopií napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. února 2012
Miloslav Výborný v. r. předseda senátu