Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1518/2024-41 ze dne 10. června 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 225/2023-24 ze dne 11. prosince 2023 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 65/2022-8 ze dne 5. října 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Apston Capital Ltd., sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelů, označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů. Stěžovatelé rovněž uvedli, že odmítají "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu").
3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelé se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byli zastoupeni advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
5. Stěžovatelé sice podali ústavní stížnost "s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad k [jejich] včasné i důvodné žádosti ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem". Avšak není zřejmé, zda se stěžovatelé v této věci na Českou advokátní komoru skutečně obrátili, kdy a s jakým výsledkem. Tato, či takřka totožná věta se objevuje v podáních stěžovatelů opakovaně, ale bez jakéhokoli vyústění.
6. Na nedostatky byli stěžovatelé opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (první stěžovatel např. ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 29/08
a
III. ÚS 557/08
, druhý stěžovatel např. ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 1230/12
,
I. ÚS 44/15
či
I. ÚS 1053/15
). To, že vady, kterými jejich ústavní stížnost trpí, jsou důvodem k jejímu odmítnutí, je stěžovatelům známo i z řady rozhodnutí Ústavního soudu, a to i z poslední doby, např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 1496/24
ze dne 6. června 2024 nebo
sp. zn. I. ÚS 1905/24
ze dne 10. července 2024.
7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
8. K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelé uplatňují vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelé by ostatně měli zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o jeho ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejich tvrzeným právům.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 7. října 2024
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka