USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, reg. č. 00408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o provedení exekuce, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 65/2022, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2023, č. j. 5 Co 225/2023-24, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. 10. 2023, č. j. 16 C 65/2022-8, rozhodl, že v řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 4 Co 4/2022-15, se pokračuje (výrok I) a zároveň tuto žalobu pro zmatečnost odmítl (výrok II).
2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 5 Co 225/2023-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání, při jehož podání nebyli zastoupeni advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Dovolacímu soudu je ze své činnosti známo, a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům již dospěl i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobám povinných např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, či ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022.
6. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250 l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
7. Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Ačkoliv tedy soud prvního stupně dovolatele nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatelé si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědomi; byli o ní poučeni již nesčetněkrát v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti.
8. S přihlédnutím k řečenému nezbývá než uzavřít, že povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení, přestože ke splnění této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor. Nejvyšší soud proto řízení o jejich dovolání podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
9. Povinní do dovolání vtělili též návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání bezprostřeně. Navíc v dané věci odložení vykonatelnosti napadeného usnesení nepřipadá v úvahu.
10. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno,
nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu