Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jiřího Musila, sídlem Zakšínská 615/17, Praha 9 - Střížkov, advokáta, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. 24 Cdo 2217/2025-6323 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2025 č. j. 54 Co 178/2025-6263, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Z. N., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že jimi civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne následující. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. 3. 2025 č. j. 32 P 17/2019-6137 udělil souhlas za nezletilého s odmítnutím dědictví po zůstaviteli, s výhradou povinného dílu, který za nezletilého v pozůstalostním řízení učinil jeho otec. Obvodní soud naopak neudělil za nezletilého souhlas s odmítnutím dědictví po zůstaviteli, který za něj v pozůstalostním řízení učinila jeho matka (vedlejší účastnice). V řízení před obvodním soudem zastupoval vedlejší účastnici stěžovatel jako advokát. Vedlejší účastnice proti rozsudku podala bez zastoupení odvolání. Poté s odkazem na trvající zdravotní důvody opakovaně žádala o odklad nařízeného jednání před odvolacím soudem a trvala na své osobní účasti.
3. Městský soud proto napadeným usnesením ustanovil vedlejší účastnici podle § 29 odst. 3 a 4 občanského soudního řádu opatrovníka (stěžovatele). Učinil tak proto, že onemocnění brání vedlejší účastnici se plnohodnotně účastnit řízení, není zastoupena advokátem a zvolit si jej nechce. Přesto ale trvá na tom, aby bylo jednáno v její přítomnosti. Její pracovní neschopnost trvá bezmála jeden rok, ošetřující lékařka není schopna určit její délku a z lékařských zpráv vyplývá, že není schopna účasti při soudním jednání, kterého se účastní otec a jeho právní zástupce.
Jsou proto dány důvody pro ustanovení procesního opatrovníka. Jako opatrovníka městský soud ustanovil stěžovatele, který vedlejší účastnici opakovaně zastupoval, a to i v řízení před obvodním soudem, a který je s věcí seznámen a může tudíž nejlépe zastupovat její zájmy. Proti usnesení městského soudu podali stěžovatel a vedlejší účastnice "odvolání" (byť byli poučeni, že odvolání ani dovolání není přípustné). Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení o "odvoláních" kvůli nedostatku funkční příslušnosti kteréhokoli soudu zastavil.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že podle § 19 odst. 1 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nesmí poskytovat vedlejší účastnici právní služby. Uzavřel s ní totiž smlouvu o spolupráci. Na jejím základě by se v případě výkonu funkce opatrovníka vedlejší účastnice ocitl ve střetu zájmu. Je to v rozporu se zákonem o advokacii a stavovskými předpisy. Hrozí mu za to velmi závažná sankce, což mu potvrdila i Česká advokátní komora. Civilní soudy ho pod hrozbou pořádkových pokut nutí postupovat protiprávně a nutí ho též k nucené práci, proti čemuž se nemůže jakkoli bránit. Brzy bude jednání odvolacího soudu a hrozí mu závažná újma, žádá proto o přednostní projednání.
5. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem. Byla podána včas, a to i proti usnesení městského soudu (proti němuž nebylo odvolání ani dovolání přípustné, o čemž městský soud stěžovatele poučil). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná.
6. Předně třeba zdůraznit, že stěžovatel nijak nevysvětluje, v čem je neústavní usnesení Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud stěžovateli v napadeném usnesení jasně vysvětlil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
7. Co se týče napadeného usnesení městského soudu, stěžovatel v obecné rovině namítá, že s vedlejší účastnicí uzavřel smlouvu o spolupráci, což bez dalšího znamená, že je ve střetu zájmu. Stěžovatel však nijak nevysvětlil, proč je ve střetu zájmu a úkolem Ústavního soudu není si za něj domýšlet argumentaci. Nic takového ostatně nevyplývá ani z předloženého e-mailu České advokátní komory.
8. Městský soud srozumitelně odůvodnil, že vedlejší účastnice není dlouhodobě (cca rok) schopna se osobně účastnit jednání, ale zároveň se nechce nechat zastoupit. Jsou proto naplněny všechny podmínky pro jmenování procesního opatrovníka. V řízení je třeba kvůli jeho předmětu a dalším navazujícím řízením rychle rozhodnout, vedlejší účastnice postupuje obstrukčně a její přístup k řízení je vnitřně rozporný (jednání se chce účastnit, ale tvrdí, že to má lékaři zakázáno). Městský soud jmenoval opatrovníkem stěžovatele, který vedlejší účastnici opakovaně zastupoval. Věc zná a vedlejší účastnice má k němu důvěru (body 9 až 16 usnesení městského soudu). Na těchto závěrech není nic neústavního. Nemůže ani jít o nucenou práci či službu [srov. čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny].
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud o návrhu na přednostní projednání samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu