Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Unicow s.r.o., sídlem Čučice 98, zastoupené Mgr. Ondřejem Hamplem, advokátem, sídlem Na Florenci 2139/2, Praha 1 - Nové Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím ve vyrozumění Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025 č. j. 77 Cm 56/2025-83, že nebude přihlížet k návrhu stěžovatelky na určení neplatnosti usnesení valné hromady, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož se měl dopustit Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") svým postupem spočívajícím v tom, že nepřihlédl k návrhu stěžovatelky na určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti Presto 2 GP s.r.o.
2. Stěžovatelka je jedním ze společníků obchodní společnosti Presto 2 GP s.r.o. Na valné hromadě obchodní společnosti Presto 2 GP s.r.o., svolané stěžovatelkou, která se konala dne 11. 4. 2025, byl z funkce jejího jednatele odvolán Přemysl Rubeš. Usnesení valné hromady napadli návrhem na určení neplatnosti její jednatel a společník Přemysl Rubeš a další ze společníků obchodní společnost gridlock s.r.o. Stěžovatelka s rozhodnutím valné hromady o odvolání jednatele Přemysla Rubeše souhlasila, nicméně s vědomím, že nemá k dispozici jiný právní prostředek k prokázání platnosti rozhodnutí valné hromady, podala formální návrh na určení neplatnosti.
3. Městský soud vyrozuměním ze dne 26. 8. 2025 č. j. 77 Cm 56/2025-83 stěžovatelce sdělil, že k jejímu návrhu nebude přihlížet, neboť podle jeho obsahu je zjevné, že nesměřuje k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nýbrž je jím sledován odlišný účel, a to argumentace ve prospěch platnosti přijatých usnesení. Vzhledem k tomu, že účelem stěžovatelčina návrhu je obcházení zákona, jde o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.
4. Stěžovatelka v postupu městského soudu, který nepřihlédl k jejímu návrhu, spatřuje jiný zásah orgánu veřejné moci. Uvádí, že by obecné soudy měly k nepřihlédnutí k úkonům účastníka přistupovat zcela výjimečně. Domníval-li se městský soud, že mezi žalobním návrhem a žalobním tvrzením existuje rozpor, měl stěžovatelku vyzvat k odstranění vad. Její návrh nepředstavuje zneužití práva, pouze se snaží předložit všechny relevantní skutkové okolnosti a důkazní prostředky ve prospěch závěru o platnosti usnesení valné hromady, které by jinak bez podání návrhu nemohla prezentovat. Stěžovatelka současně požádala o přednostní projednání věci před Ústavním soudem.
5. Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V dané věci Ústavní soud konstatuje, že věcný přezkum stěžovatelkou tvrzeného zásahu orgánů veřejné moci je vyloučen.
6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. I když zmíněné zákonné ustanovení hovoří o podmínce účastenství v předcházejícím řízení, není vyloučeno, aby se ústavní stížností bránil dotčení vlastních práv i ten, o jehož právech bylo pravomocně rozhodnuto, ač nebyl účastníkem takového řízení [nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 30/95 (N 3/5 SbNU 17)]. To ovšem není případ stěžovatelky. Městský soud totiž o žádných stěžovatelčiných právech a povinnostech nerozhodoval a rozhodovat nebude.
7. Je zřejmé, že stěžovatelčina argumentace obsažená v jejím návrhu, jímž se snažila podpořit platnost usnesení valné hromady, se fakticky míjí se smyslem žaloby na určení jeho neplatnosti. Stěžovatelka, pokud se svým návrhem fakticky nedomáhá vyslovení neplatnosti usnesení, nemá a nemůže mít postavení účastnice řízení, popř. vedlejší účastnice řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017 č. j. 7 Cmo 247/2016-161)
8. Mínila-li stěžovatelka podpořit zájem obchodní společnosti Presto 2 GP s.r.o., v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti Presto 2 GP s.r.o., kterým byl odvolán z funkce její jednatel, pak je třeba poukázat na to, že fyzická či právnická osoba se ústavní stížností může domáhat jen ochrany svých základních práv a svobod. Jak plyne z § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu i ustálené judikatury, ústavní stížnost nelze podat za účelem ochrany práv třetí osoby [viz již usnesení ze dne 25. 9. 1996 sp. zn. I. ÚS 178/96 (U 24/6 SbNU 581) nebo ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99 (U 34/14 SbNU 329)]. Ústavní stížností lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně na právním postavení dotčené osoby (nyní stěžovatelky).
9. Soudkyně zpravodajka z těchto důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítla jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť práva a povinnosti stěžovatelky nejsou nikterak dotčena.
10. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka