Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Moniky Novotné, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. října 2024 č. j. 55 A 37/2024-114, a s ní spojeným návrhem na zrušení části § 53 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb", a části § 53 odst. 4 téhož zákona, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta", za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Plzeňského kraje, a volebních stran 2) ANO 2011, 3) Česká pirátská strana, 4) ČISTÝ A BEZPEČNÝ KRAJ, 5) Demokratická strana zelených - ZA PRÁVA ZVÍŘAT, 6) Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), 7) LEPŠÍ ŽIVOT PRO LIDI - min.
mzda 70.000 Kč, min. důchod 50.000 Kč, návrat cen energií na ceny z roku 2019, v obchodech zboží nejvyšší kvality za ceny dostupné pro každého, zrušení daně z nemovitostí, STOP válce, 8) ODS a TOP 09 - SPOLEČNĚ DO KRAJE, 9) PRO NÁŠ KRAJ - PRO PLZEŇ a KDU-ČSL s podporou Svobodných, agrárníků, starostů a sportovců, 10) PŘÍSAHA občanské hnutí, 11) Sociální demokracie, 12) SPD a Trikolora, 13) STAČILO! Koalice Komunistické strany Čech a Moravy, Spojených demokratů - Sdružení nezávislých a České strany národně sociální, a 14) STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení. Následně doplnila ústavní stížnost o návrh na zrušení části zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, a to konkrétně jeho § 53 odst. 3 ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb", a § 53 odst. 4 ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování" (u § 53 odst. 4 se patrně jedná o mylnou citaci, jelikož toto ustanovení hovoří o hrubém ovlivnění výsledku volby "kandidáta", nikoli výsledku hlasování; tento omyl se opakuje v odůvodnění i petitu návrhu).
2. Z ústavní stížnosti a přiložených písemností plyne, že stěžovatelka se návrhem podaným ke Krajskému soudu v Plzni domáhala vyslovení neplatnosti voleb kandidátů za volební stranu SPD a Trikolora do zastupitelstva Plzeňského kraje ve volbách, které se konaly ve dnech 20. a 21. 9. 2024. Odůvodnila jej tím, že volební kampaň koalice SPD a Trikolora byla neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu. Tento návrh posoudil krajský soud jako návrh na neplatnost voleb, který následně zamítl. Stěžovatelka totiž dle krajského soudu zejména neprokázala ani netvrdila hrubé ovlivnění výsledku voleb, což je předpoklad pro zásah volebního soudu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že kampaň volební strany SPD a Trikolora vyvolala silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. Tento způsob vedení volební kampaně je neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a nezodpovědný vůči občanům. Stěžovatelka si nepřeje, aby bylo možné při volební kampani používat podobné argumenty. Takové volby nepovažuje za demokratické.
4. Stěžovatelka se dále věnovala tzv. algoritmu soudního přezkumu voleb. Jeho východisko, že výsledek voleb musí určovat voliči, nikoli soudy, považuje obecně za správný, nesouhlasí s ním však bezvýhradně. Požadavek, aby prokázala, jak nezákonná kampaň ovlivnila vůli voličů, je nesmyslný, neboť takový důkaz je nemožný. Soudy by podle stěžovatelky (resp. podle její právní zástupkyně, jak výslovně uvádí) měly zasáhnout minimálně v případech porušení ustanovení upravujících volební proces a dále v případech, kdy došlo k hrubému narušení některého ústavního principu.
Je velkou vadou, že volební zákony neobsahují možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci podobného závadného chování volebních subjektů (nebo i jiných závažných vad vedení volební kampaně) ještě ve fázi vedení volební kampaně. Stěžovatelka následně zaslala doplnění ústavní stížnosti, ve kterém mj. rozšiřuje svůj návrh o zrušení výše uvedených ustanovení zákona o volbách do krajských zastupitelstev.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud neshledal důvod cokoli měnit na závěrech obsažených v již dříve vydaných usneseních v typově shodných věcech (např. usnesení ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2876/24
a
sp. zn. III. ÚS 2806/24
). Ústavní soud proto dále jen stručně shrnuje důvody svého rozhodnutí.
7. Ústavní soud vychází z toho, že jeho zásah do volebních procedur je možný jen za výjimečných okolností. Ani porušení volebních předpisů nevede samo o sobě k neústavnosti voleb. Rozhodující je vliv tvrzené volební vady nebo volebního deliktu na výsledek konkrétních voleb. Krajský soud však správně upozornil na to, že stěžovatelka žádné, natož hrubé ovlivnění voleb netvrdila, ani neprokázala. Zásah Ústavního soudu obecně není zcela vyloučený, jak stěžovatelka tvrdí. Pouze není na místě v tomto případě. Lze shrnout, že konkrétní způsob vedení kampaně nevede k neústavnosti voleb, pokud mezi ním a výsledky voleb není prokázána příčinná souvislost, resp. hrubé ovlivnění. Napadené usnesení se tomuto zásadnímu aspektu věci věnovalo a není mu z pohledu ústavněprávního co vytknout.
8. Ústavní soud shrnuje, že neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení výše uvedených částí zákona, který byl s ústavní stížností spojen, představuje návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu