Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o návrhu na vyloučení soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování věci ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2021 č. j. 8 Tdo 449/2021-2068, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2020 č. j. 13 To 171/2020-1985 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. května 2020 č. j. 1 T 140/2018-1786, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Soudce Pavel Šámal je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2874/21
.
1. Dne 24. 6. 2021 přijal v této věci Nejvyšší soud usnesení č. j. 8 Tdo 449/2021-2068, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze. Nejvyšší soud uvedeným usnesením rozhodl v řízení, v němž jako předsedkyně senátu 8 Tdo zasedala a rozhodovala soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milada Šámalová, manželka soudce Ústavního soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D.
2. Vzhledem k tomu, že by - jak soudce Pavel Šámal uvádí ve svém přípisu ze dne 23. 11. 2021 - s ohledem na tuto skutečnost objektivně mohly vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti, předložil spis k rozhodnutí o svém vyloučení z projednání a rozhodování v uvedené věci.
3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina").
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. S ohledem na poměr soudce Pavla Šámala k uvedené soudkyni Nejvyššího soudu, která se podílela na přijetí ústavní stížností napadeného rozhodnutí o stěžovatelem podaném dovolání v dané věci, proto III. senát Ústavního soudu, určený podle § 10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2021 pro rozhodnutí o vyloučení soudce IV. senátu, dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování věci sp. zn. IV. ÚS 2874/21
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. listopadu 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu
5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly princip ultimae rationis. Stěžovatel neměl primární zájem na kontaktu s poškozenou, ale se svou dcerou. Toho se však mohl domoci pouze skrze telefon poškozené. Poškozená se sama rozhodla, že nebude respektovat dohodu o možném telefonickém kontaktu s nezletilou, aniž by tento svůj záměr řešila prostřednictvím opatrovnického řízení. Tam měla být řešena intenzita kontaktu stěžovatele a jeho dcery, a nikoliv v trestním řízení. To ostatně podle stěžovatele naznačil i krajský soud v prvním zrušujícím rozhodnutí. Ve výsledku tak soudy přehlíží materiální důvody, proč k danému jednání došlo. Dané jednání (právě pro svůj záměr) nemohlo vyvolat v poškozené obavu o život či zdraví.
6. Dále stěžovatel namítá, že v dané věci došlo k nesprávnému provedení důkazního řízení. Konkrétně nebyl naplněn závazný pokyn odvolacího soudu provést důkaz celým opatrovnickým spisem. Následně však nalézací soud přesto zamítl návrh na provedení důkazu uvedeným spisem. Odvolací soud poté (pod vedením jiné předsedkyně senátu) nevysvětlitelně rezignoval na svůj původní závazný pokyn. Podle stěžovatele jde o tzv. opomenutý důkaz.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznesl dva okruhy námitek, aniž by však konkrétně reflektoval, že s oběma se již podrobně vypořádal Nejvyšší soud v napadeném usnesení. V jeho závěrech Ústavní soud neshledal žádné ústavněprávní nedostatky. Závěr o nutnosti uplatnění trestněprávní represe je dostatečně podložen skutkovými závěry obecných soudů, které se důvody a pohnutkami stěžovatelova jednání dostatečně podrobně zabývaly a precizně je popsaly. Stěžovatelovo vlastní smyšlené hodnocení skutkového stavu nemůže na správnosti závěru soudů nic měnit.
Soudy prokázaly, že stěžovatel svévolně a bez jakéhokoliv právního (i etického) důvodu přistoupil k šikanujícímu obtěžování poškozené, jejích blízkých osob a v důsledku i bezbranné nezletilé, do jejíž fyzické i psychické integrity opakovaně zasahoval způsobem, pohybujícím se již ve svém souhrnu na hranici jednání dovoleného § 198 trestního zákoníku. Otázka, zda stěžovatel sám věřil jím vyfabulovaným důvodům vlastního jednání, je pro posouzení jeho trestní odpovědnosti nerozhodná. Jak intenzita stěžovatelova chování, tak jím způsobené důsledky na životě poškozené i nezletilé dcery dostatečně ospravedlňují užití prostředků trestní represe.
10. Odmítnout je rovněž nutné i druhý okruh námitek, podle nichž okresní soud nesplnil pokyn odvolacího soudu provést důkaz celým spisem z opatrovnického řízení, vyslovený v prvním (zrušujícím) rozhodnutí krajského soudu. Jak uvedl v napadeném usnesení Nejvyšší soud, doslovné vyhovění tomuto pokynu by představovalo postup rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu. Okresní soud dostál svým povinnostem tehdy, provedl-li důkaz všemi relevantními listinami z daného spisu. S tímto závěrem se Ústavní soud ztotožňuje. Ostatně stěžovatel ani v ústavní stížnosti neuvedl žádnou konkrétní část spisu, kterou by soud měl provést jako relevantní pro rozhodnutí o podané obžalobě.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. O ústavní stížnosti bylo rozhodnuto ve složení IV. senátu podle § 9 odst. 4 ve spojení s § 10 odst. 3 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2021 (Org. 01/21), neboť stálý člen IV. senátu Pavel Šámal byl z projednávání a rozhodování nynější věci vyloučen usnesením III. senátu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021 č. j. IV. ÚS 2874/21-13
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. prosince 2021
Jan Filip v. r.
předseda senátu