Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele 1) H. S. a 2) FISH INVEST, a. s., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, IČ 27426602, zastoupených JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2010 č. j. 14 Cmo 167/2010-75 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2010 č. j. 3 Cm 88/2010-19, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatelé se svým podáním ze dne 5. 10. 2010 domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soudy zakázaly prvnímu žalovanému, nyní stěžovateli 1), nakládat s akciemi ve výroku označenými, druhému žalovanému, nyní stěžovateli 2), nakládat se svým podnikem nebo s jeho součástmi. Uvedli, že dle jejich přesvědčení došlo postupem soudů k zásahu do práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když se v době vyhlášení rozhodnutí nezabývaly tím, zda byl žalobce k podání návrhu o nařízení předběžného opatření aktivně legitimován a když se nevypořádaly s jejich tvrzeními a námitkami, vztahujícími se zejména k tomu, že žalobce uváděnou pohledávku ze smluv o půjčce, zajištěnou směnkami na zaplacení 8.000.000,- Kč, postoupil třetí osobě.
V podání ze dne 24. 1. 2011 dále sdělili, že dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, doručenému jejich právnímu zástupci dne 6. 8. 2010, Nejvyšší soud České republiky usnesením č. j. 29 Cdo 4070/2010-116 ze dne 26. 10. 2010 pro jeho nepřípustnost odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jímž bylo nařízeno předběžné opatření a tímto zakázáno žalovaným, nyní stěžovatelům, nakládat s označenými věcmi a s podnikem druhého žalovaného, a opodstatněně předmětné rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého vyčerpávajícího usnesení, s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, na znění § 74 odst. 1, § 75 a § 102 odst. 1 občanského soudního řádu, pak shodně s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, a proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat.
Nutno dodat, že omezení vlastnických práv stěžovatelů předběžným opatřením mělo svůj zákonný podklad, nebylo k němu přistoupeno svévolně, když se žalobci návrhem ze dne 19. 3. 2010 domáhali po žalovaných zaplatit směnečný peníz ve výši 8.000.000,- Kč, a to na základě předložených směnek, vystavených prvním žalovaným, které pak druhý žalovaný za výstavce avaloval. Takové omezení vlastnických práv je přiměřenou předběžnou sankcí pro případ snahy žalovaných vyhnout se plnění, k němuž by je zavázal soud rozhodnutím ve věci samé.
Proto i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01 ) tedy nutno konstatovat, že v předmětné věci nedošlo k nedůvodnému a nepřiměřenému zásahu do práva stěžovatelů, zakotveného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pokud stěžovatelé tvrdí, že žalobce směnky, na základě nichž bylo předběžné opatření nařízeno, již nemá ve svém držení, pak je třeba uvést, že bude věcí soudu se s případnou změnou a existencí aktivní legitimace na straně žalobce vypořádat v probíhajícím řízení ve věci samé (§ 92 občanského soudního řádu).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2011
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu