Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Ř., zastoupené JUDr. Ing. Janem Groborzem, LL.M., advokátem, sídlem Italská 2581/67, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 1. srpna 2025 č. j. 3 KZV 69/2024-188 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 11. června 2025 č. j. KRPT-243769-481/TČ-2023-070081, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Věc
sp. zn. IV. ÚS 2893/25
se postupuje k projednání a rozhodnutí pléna.
1. Orgány činné v trestním řízení zahájily proti stěžovatelce trestní stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu). Stěžovatelka podala proti usnesení policejního orgánu stížnost (§ 160 odst. 7 téhož zákona), ovšem neúspěšně. Jelikož trestní řád neposkytuje žádný jiný procesní prostředek ochrany jejích práv, obrátila se na Ústavní soud. V ústavní stížnosti ovšem upozorňuje na nejednotnou rozhodovací praxi Ústavního soudu. Není jasné, zda obvinění stěžovatelé musí rovněž vyčerpat podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zastupitelství, tzv. podnět k výkonu dohledu (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Tento podnět sice podala (právě s ohledem na nejednotnou judikaturu) a k datu podání ústavní stížnosti o něm nebylo rozhodnuto, nedomnívá se však, že by jeho podání bylo nezbytné k projednatelnosti ústavní stížnosti.
2. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14 o atrahování působnosti platí, že si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
3. Při posouzení splnění procesních podmínek řízení o ústavní stížnosti čtvrtý senát zjistil, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je skutečně nejednotná. Ústavní soud se v minulosti (kvazimeritorně) zabýval i těmi ústavními stížnostmi, u nichž obvinění stěžovatelé nevyčerpali podnět k výkonu dohledu. Jindy zase trval na jeho vyčerpání. Pokud obvinění stěžovatelé podnět k výkonu dohledu nepodali, Ústavní soud jejich stížnosti odmítal jako nepřípustné.
4. I když nejsou splněny podmínky pro sjednocení rozhodovací činnosti podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (rozpor neexistuje mezi nálezy, ale jen mezi usneseními), podle čtvrtého senátu existují jiné důvody, pro které by tuto věc mělo projednat a rozhodnout plénum. Zda stěžovatelé musí vyčerpat též podnět k výkonu dohledu, úzce souvisí s právem na přístup k Ústavnímu soudu. Odpověď na tuto otázku bude mít dopad na celou škálu situací a na neurčitý počet řízení před Ústavním soudem. Čtvrtý senát, příslušný k projednání a rozhodnutí věci pod sp. zn. IV. ÚS 2893/25
, se proto jednomyslně rozhodl, že věc postupuje plénu k projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu