Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) Ing.
V. M., 2) P. M. a 3) Ing.
V. M., zastoupených Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem tř. Svobody 31, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2007 sp. zn. 5 Tdo 743/2007, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. prosince 2006 sp. zn. 55 To 541/2006 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. srpna 2006 sp. zn. 4 T 41/2005, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé brojili formálně bezvadnou ústavní stížností proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů vydaným v jejich trestní věci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčeni ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle argumentace stěžovatelů nesprávným právním posouzením obecnými soudy přijatého skutkového základu, nadto nedostatečně ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu vyjádřeného, resp. v prvopočátku již nesprávným hodnocením provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Z těchto, v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Namítané porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud neshledal. Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. V trestní věci stěžovatelů, kdy šlo o dokazování upínající se k prokázání okolností vzájemných útoků mezi sousedy (6 osobami) kvalifikovanými následně porůznu ve vztahu k jednotlivým odsouzeným jako trestné činy rvačky ve smyslu § 225 odst. 1 tr.
zák. a výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák., obecné soudy při hodnocení důkazů nevybočily z argumentačního pole vymezeného provedenými důkazy, přičemž jim v tom důsledku nelze vytýkat svévoli, tj. absenci dostatečného racionálně logického odůvodnění. Vyjádřeno jinými slovy, jimi učiněné hodnocení důkazů takto není extrémním excesem při realizaci důkazního procesu spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. kupř.
nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94 ,
III. ÚS 166/95 ,
II. ÚS 182/02 ,
II. ÚS 539/02 ,
,
a další).
Nejvyšší soud, zabývající se podaným dovoláním stěžovatelů pod aspektem dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění svého usnesení, jímž jejich mimořádný opravný prostředek pro zjevnou neopodstatněnost odmítl, dostatečně potom vyložil důvody náležitého právního posouzení skutkového stavu, jakož se i vypořádal s výhradami stěžovatelů směřujícími do formulace skutkové věty výroku rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pročež na obsah odůvodnění jeho usnesení, coby výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) postačí pro stručnost odkázat.
V důsledku tohoto náhledu na obsah námitek stěžovatelů Ústavní soud ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2008
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu