Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary, právně zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Vránou, se sídlem Linklaters, v.o.s., Na Příkopě 19, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 13 Co 457/2004, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. Nc 2838/2004, jež byla zaevidována pod sp. zn. IV. ÚS 3/05 , jakož i o zákazu Okresnímu soudu v Domažlicích porušovat základní práva a svobody stěžovatelky a příkazu Okresnímu soudu v Domažlicích vydat stěžovatelce potvrzení ze spisu sp. zn. D 571/97, Nd 163/97, D 572/97 a Nd 9/98, takto: Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
sp. zn. IV. ÚS 3/05 ). Dne 11. 2. 2005 pak byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu, prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala ve vztahu k Okresnímu soudu v Domažlicích vyslovení zákazu zasahování do stěžovatelčiných základních práv a svobod. Současně stěžovatelka požadovala vyslovení příkazu Okresnímu soudu v Domažlicích vydat potvrzení ze spisu sp. zn. D 571/97, Nd 163/97, D 572/97 a Nd 9/98 (evidováno pod sp. zn. I. ÚS 77/05 ). Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č.j.
, byly obě ústavní stížnosti sloučeny ke společnému projednání pod sp. zn. IV. ÚS 3/05
.
Výše uvedenými usneseními a postupem obecných soudů mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 1 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podané ústavní stížnosti obsahují veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II.
Z ústavní stížnosti, sp. zn. IV. ÚS 3/05 , se podává, že stěžovatelka požádala Okresní soud v Domažlicích v souladu s ustanovením § 27 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“), o vydání úředních potvrzení ze spisů týkajících se dědických řízení, sp. zn. D 571/97 a D 572/97, vedených před tímto soudem. Okresní soud o předmětné žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 2838/2004-13, tak, že ji odmítl.
Krajský soud v Plzni následně podané odvolání odmítl z důvodu nepřípustnosti, neboť dospěl k závěru, že podáním žádosti o vydání úředního potvrzení nedošlo k zahájení soudního řízení ve smyslu občanského soudního řádu. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že argumentace obsažená v rozhodnutí krajského soudu je ústavně konformní. Podání a vyřízení žádosti o vydání úředního záznamu spadá do volné úvahy předsedy senátu (resp. samosoudce) a nelze je podřadit pod ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Skutečnost, že okresní soud nesprávně použil pro sdělení závěru samosoudkyně formu usnesení, sama o sobě nezaručuje žadateli nárok na opravný prostředek ve věci žádosti o vydání úředního potvrzení. V ústavní stížnosti, jež byla před spojením věci vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 77/05 , se stěžovatelka ve stížnostním návrhu domáhala vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví tím, že odmítá vydat jí požadovaná potvrzení.
Současně s tím stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích vydat jí potvrzení ze spisu č.j. D 571/97, Nd 163/97 a D 572/97, Nd 9/98. K uvedenému stížnostnímu návrhu je třeba konstatovat, že obsahově stejnou žádostí se Ústavní soud ve shodné věci u stejné stěžovatelky již zabýval v ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. IV. ÚS 678/05 , přičemž nemá důvod se od tam obsažené argumentace jakkoli odchylovat. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2007
Miloslav Výborný předseda senátu