Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti P. Š. a R. Š., právně zastoupených advokátem JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, Hauerova 3, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 26 Cm 141/2006 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2008 sp. zn. 8 Cmo 449/2008, 8 Cmo 465/2008, a to v té části, v níž jím bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 26 Cm 141/2006 a té části, v níž jím bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí. Ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice, jak to vyplývá z čl. 4 Ústavy ČR. Ústavní soud představuje v této souvislosti institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti přezkoumává zásadně pouze zásahy orgánu veřejné moci, které bezprostředně a citelně zasahují do základních práv stěžovatele a zároveň nejsou zhojitelné v řízení před ostatními orgány veřejné moci.
Co se týče stěžovateli tvrzených průtahů, tak jak již z výše uvedeného plyne, možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou omezeny až na situace, kdy náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04 ,
III. ÚS 142/06 ,
II. ÚS 32/06 ,
III. ÚS 246/06 ).
Domáhají-li se tedy stěžovatelé projednání svého návrhu v intencích ustanovení 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, nezbývá než podotknout, že i v tomto případě je z výše uvedených důvodu nezbyté, setrvat na tom, aby se stěžovatelé alespoň pokusili přimět obecný soud k činnosti prostřednictvím návrhu na určení lhůty dle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. Pokud by obecně stěžovatelé nebyli nuceni využívat tohoto právního institutu stávalo by se toto ustanovení obsoletním a účastníci řízení by si podávali přímo ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, prakticky by tak docházelo k porušení zásady subsidiarity a obcházení zákona.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než setrvat na restriktivním výkladu ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a předmětnou ústavní stížnost v této chvíli v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro nepřípustnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2010
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj