Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele Szalaie Istvána, právně zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Rydvalem, Křižíkova 196/18, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Praha, č. j. OKFK - 2/TČ-2009-251202 ze dne 14. 5. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V projednávaném případě si stěžovatel podal proti ústavní stížností napadenému usnesení stížnost, o níž bylo rozhodnuto usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze dne 13. 2. 2013 č. j. 7 VZV 4/2012-188. Následně stěžovatel návrhem ze dne 2. 7. 2013 požádal o přezkum postupu dozorujícího Vrchního státního zastupitelství v Praze nejblíže vyšším státním zastupitelstvím. Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo stěžovateli vyrozumění ze dne 29. 8. 2013 č. j. 5 NZT 12/2012-32, kde se mimo jiné věnuje povaze stěžovatelova návrhu a konstatuje, že "dohled tedy nelze vnímat jako druhý stupeň výkonu dozoru v intencích trestního řízení dle trestního řádu, ale pouze jako výkon specifických kontrolních a řídících funkcí v rámci soustavy státních zastupitelství. Již z povahy dohledu jako prostředku zakotveného mimo oblast právní úpravy trestního řízení je zřejmé, že účelem dohledu obecně nemůže být zasahování do autonomní dozorové působnosti příslušného státního zástupce a revidování jím učiněných skutkových a právních závěrů v rámci probíhajícího trestního řízení.". Již z uvedeného vyplývá, že podanou žádostí nemohl stěžovatel dosáhnout změny či zrušení ústavní stížností napadeného usnesení, neboť se jedná o procesní prostředek zjevně neefektivní, směřující mimo oblast trestního řízení, kterým nemohlo být formálně právně zvráceno usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání, případně usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze. Chtěl-li stěžovatel efektivně hájit svá práva před Ústavním soudem, měl tak učinit ve výše uvedené zákonné lhůtě, počítané od okamžiku, kdy mu bylo doručeno výše zmíněné usnesení vrchního státního zastupitelství.
Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost za opožděnou, to mu však nebrání poukázat na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.
Ze shora uvedených důvodů plyne, že Ústavnímu soudu v předmětné věci nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj