Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2023 č. j. 21 Cdo 2334/2023-35, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2023 č. j. 3 Co 30/2022-24 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2022 č. j. 16 C 62/2021-18, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Slavia pojišťovna a. s., sídlem Táborská 940/31, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů. Stěžovatel rovněž uvedl, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
2. Ústavní soud mnohokrát stěžovatele v řízeních o jeho dříve podaných ústavních stížnostech poučil o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost. Ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti nesplňuje [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
3. Stěžovatel mimo jiné nesplnil požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
4. Stěžovatel sice podal ústavní stížnost "s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad k [jeho] včasné i důvodné žádosti ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem", avšak není zřejmé, zda se stěžovatel v této věci na Českou advokátní komoru skutečně obrátil, kdy a s jakým výsledkem. Tato, či takřka totožná věta se objevuje v podáních stěžovatele opakovaně, ale bez jakéhokoli vyústění.
5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení. A to především, byl-li stěžovatel náležitě poučen v řadě předchozích případů. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o podmínkách řízení - jemu neznámých - pro projednání věci před Ústavním soudem. Stěžovateli jsou však podmínky řízení o ústavní stížnosti dostatečně známy a nové poučování by bylo ryze formalistické a bezpředmětné. I tato ústavní stížnost proto trpí stejnými vadami jako předchozí návrhy stěžovatele.
6. K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatel uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatel by ostatně měl zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o jeho ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jeho tvrzeným právům.
7. Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2023
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka