USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v exekuční věci oprávněné Slavia pojišťovna a. s. se sídlem v Praze 4, Táborská
č. 940/31, IČO 60197501, proti povinnému J. H., pro 2 270 Kč s příslušenstvím,
o žalobě na obnovu řízení podané povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 5. října 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 62/2021, o dovolání povinného proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2023, č. j. 3 Co 30/2022-24, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C
62/2021-18, zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení, podané povinným proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165.
Učinil tak proto, že povinný spolu s podáním žaloby na obnovu řízení nezaplatil
soudní poplatek a neučinil tak ani poté, co byl k zaplacení soudního poplatku
vyzván usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2022, č. j. 16 C
62/2021-11. K žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů a k námitce podjatosti rozhodující soudkyně, jimiž
povinný na výzvu k zaplacení soudního poplatku reagoval, soud nepřihlédl, neboť
je vyhodnotil jako obstrukční jednání povinného.
Vrchní soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 3
Co 30/2022-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (podáním ze dne 9. 6. 2023
doručeným soudu prvního stupně dne 13. 6. 2023) včas dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž vyzval
povinného k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k odstranění nedostatku
povinného zastoupení. K tomuto postupu vedla soud prvního stupně okolnost, že
povinný podává proti všem rozhodnutím odvolacího soudu mimo jiné i dovolání, a
pokud je soudem prvního stupně rozhodováno v dovolacím řízení, i na veškerá
rozhodnutí vydaná v rámci dovolacího řízení reaguje povinný po rozhodnutí
odvolacího soudu vždy dovoláním, žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu
řízení. V případě rozhodnutí soudem prvního stupně by tak mohlo dojít k dalšímu
řetězení opravných prostředků. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatel dlouhodobě zneužívá svého práva na
soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob,
přičemž po zahájení řízení podává velké množství procesních podání, jakož i
opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé
a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze
dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS
3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k
dovolateli např. usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne
1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo
3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, a ze dne 29. 8. 2023,
sp. zn. 24 Cdo 2619/2023. Dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil
zástupcem advokáta či notáře a aby podal řádné dovolání prostřednictvím tohoto
zástupce. Nejvyšší soud ovšem připomíná obstrukční povahu počínání dovolatele a
konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím
řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa
z předchozích řízení (srov. opět výše označená usnesení Nejvyššího soudu),
neboť v minulosti podal několik desítek dovolání. Proto dovolatele ke zvolení
si právního zástupce již dále nevyzýval. Procesní postup dovolacího soudu je
aprobován i Ústavním soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013,
sp. zn. II. ÚS 2291/13). Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012
Sb. rozh.
obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele
nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že
pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř., ve spojení s ustanoveními § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel spolu s dovoláním opětovně vznesl
námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze,
který rozhodoval o jeho odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti
zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené
usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez
dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání
věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a
jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč.,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017).
Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba
na obnovu řízení je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti
rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně
dalších zákonů].
Dovolatel v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení
vykonatelnosti napadeného usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno,
Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání,
již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III.
ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu