24 Cdo 208/2023-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v exekuční věci
oprávněného Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building,
Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, proti povinným 1/ J. H., narozenému XY, a 2/ J.
H., narozenému XY, obou bytem v XY, pro vymožení peněžitého plnění, o žalobě
pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C
28/2021, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.
4. 2022, č. j. 4 Co 3/2022-15, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. 16 C 28/2021-6, Krajský soud v Hradci
Králové odmítl žalobu pro zmatečnost podanou oběma povinnými dne 31. 5. 2021,
která směřovala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j.
3 Co 140/2020-255.
K odvolání povinných Vrchní soud v Praze rozhodnutím označeným v záhlaví
usnesení soudu prvního stupně potvrdil v bodu I. výroku a v bodu II. výroku jej
změnil tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání, při jehož
podání nebyli zastoupeni advokátem.
Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že
dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným
podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení
podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i
opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé
a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či
usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K
obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9.
2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k dovolatelům např. v
usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022,
sp. zn. 26 Cdo 3181/2022.
Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání
zvolili zástupcem advokáta či notáře a aby podali řádné dovolání
prostřednictvím tohoto zástupce. Nejvyšší soud ovšem opakovaně konstatuje, že
dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení
kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost nutně musí být známa z
předchozích vedených řízení (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30
Cdo 4138/2019, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3181/2022). Procesní
postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13,
nebo usnesení ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22).
Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst.
2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, dovolací řízení zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh dovolatelů
na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba
pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti
rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně
dalších zákonů], v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž
pověřený soudní exekutor.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu