Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 308/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M.B., proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. 3. 1997, sp. zn. 16 C 116/96, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 9 Co 322/97, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. III. US 99/98, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se svým podáním, které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 9 Co 322/97, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. 3. 1997, sp. zn. 16 C 116/96, a ústavní stížnost, jak uvádí, podává i proti usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. III. ÚS 99/98
.
Ze spisu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 99/98 , bylo zjištěno, že Ústavní soud již usnesením ze dne 28. 5. 1998 ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti shora označeným rozhodnutím obecných soudci, odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, brání projednání ústavní stížnosti stěžovatele, Ústavnímu soudu došlé dne 13. 7. 1998, směřující proti stejným rozhodnutím obecných soudů, překážka věci rozhodnuté.
V poměru k napadenému rozhodnutí ústavního soudu je třeba uvést, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.). Zrušení rozhodnutí Ústavního soudu nelze dosáhnout ani za přiměřeného použití občanského soudního řádu, když řízení před ústavním soudem je řízením jednostupňovým. Za tohoto stavu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 1998 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj