Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem Lidická 960/81, Brno, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3112/23 , a ústavní stížnosti stěžovatelky J.
K., zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, sídlem Údolní 222/5, Brno, vedené pod sp. zn. III. ÚS 3351/23 , obou proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2023, sp. zn. 9 To 330/2023, a usnesení Generálního ředitelství cel, odboru pátrání Brno, ze dne 23. května 2023, č. j. GŘC-941-415/ČJ-2021-835110, za účasti Krajského soudu v Brně a Generálního ředitelství cel, odboru pátrání Brno, jako účastníků řízení, o návrhu na spojení, takto: Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami sp. zn. IV.
ÚS 3112/23 a sp. zn. III. ÚS 3351/23 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod spisovou značkou IV. ÚS 3112/23 .
1. Ústavní soud obdržel dne 23. 11. 2023 ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a dne 18. 12. 2023 obdržel ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhala zrušení týchž rozhodnutí. Předmětem napadených rozhodnutí je zajištění věcí v trestním řízení, neboť je podezření, že zajištěné věci jsou nástrojem trestné činnosti.
2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelé jsou bývalí manželé a zjištěné věci jsou v jejich spoluvlastnictví.
3. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
4. Jelikož se napadená rozhodnutí týkají týchž účastníků a řeší se v nich úzce související právní otázky, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení podle výše uvedených ustanovení tyto věci spojil ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 č. Org. 01/24 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech soudce Josef Fiala, kterému byla k vyřízení přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 24. dubna 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu
10. Na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu jsou z pohledu ústavního rámce kladeny následující požadavky: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (srov. obdobně usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07 ). Kromě toho i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Nutno zdůraznit, že je možné i následně kdykoli žádat o zrušení zajištění. Zároveň zákon stanoví, že není-li zajištění pro účely trestního řízení již nutné, orgán činný v trestním řízení je zruší nebo omezí i bez podnětu.
11. Zajištění (a platí to přiměřeně i při zajišťování náhradní hodnoty) lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný zjištěnými skutečnostmi, postačí. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty, ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen. Přitom výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže svým rozhodnutím předjímat.
12. Legitimita zajištění v průběhu řízení se může oslabit v souvislosti s plynutím času. V tomto směru je vhodné upozornit zejména na nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291) [či podobný nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 (N 62/52 SbNU 609)], ve kterém Ústavní soud vyslovil, že každé "zasahování do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti", totiž "musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli", kdy "tento vztah má nepochybně i svou časovou dimenzi - zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho", přičemž "k tíži obviněných, a tím spíše k tíži subjektů dotčených trestním řízením, nemohou jít neodůvodněné průtahy při prokazování trestné činnosti (...) nelze přisvědčit tvrzení policejního orgánu, resp. státního zastupitelství o tom, že k průtahům došlo např. v důsledku organizačních těžkostí při vytváření podmínek pro vyšetřování, nedostatečným kapacitním zabezpečením apod. Neúměrné prodlužování vyšetřování by takto dotčenou osobu postihovalo nad rámec oprávnění daných ústavním pořádkem. Neúměrné a nedůvodné protahování přípravného řízení by tedy mohlo založit neproporcionalitu předmětného zásahu".
13. Nutno uvážit, že zatímco u kratšího zajištění plně platí, že je institutem zatímní povahy, s přibývajícími léty se tato jeho dočasnost stále více relativizuje a je třeba na věc pohlédnout s větší "přísností". U zajištění v řádu měsíců či několika málo let (např. usnesení ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3674/13 a ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. II. ÚS 776/14 , která se týkala případů zajištění trvajících cca 2 roky) se Ústavní soud zaměřuje toliko na posouzení, zda napadené rozhodnutí má zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole, to vše posuzováno s přihlédnutím k možnostem dotčeného subjektu dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. U mnohaletého zajištění se však situace podstatně mění.
14. V posuzovaném případu zajištění nemovitých věcí trvá relativně kratší dobu, neboť usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, ze dne 23. 5. 2023 sp. zn. NPC-1336/TČ-2023-2200E5 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele (a dalších deseti spoluobviněných) pro zločin výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2023 č. j. 1 KZV 33/2023-442, kterým byla zamítnuta jeho instanční stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu jako nedůvodná, Ústavní soud usnesením ze dne 26. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2088/23 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
15. Oproti tomu u věcí, v nichž byly vydány nálezy sp. zn. II. ÚS 642/07 a sp. zn. III. ÚS 1396/07 , šlo o případy, kdy po více než šestileté době nebylo skončeno ani přípravné řízení a nebylo zřejmé, kdy skončeno bude, když věc byla vrácena policejnímu orgánu; ve věci, ze které vycházel stěžovateli citovaný nález sp. zn. II. ÚS 3662/14 , byla při téměř devítileté době trvání zajištění věc vrácena před soud prvého stupně. Současnou délku trvání zajištění tak nelze připodobnit k situacím, u kterých Ústavní soud v minulosti shledal důvod ke svému zásahu.
16. Ústavní soud se vzhledem k uvedenému zaměřil zejména na posouzení, zda rozhodnutí o zajištění mají zákonný podklad, zda byla vydána příslušným orgánem, a jestli nejsou projevem svévole, to vše posuzováno s přihlédnutím k možnostem stěžovatele dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. Důvody k vyhovění ústavním stížnostem přitom neshledal.
17. Předmětná rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, když zajištění probíhá v režimu § 79a odst. 1 trestního řádu. Rozhodováno je přitom orgány k tomu trestním řádem určenými. Stejně tak Ústavní soud ve věci neshledal existenci svévole.
18. Ústavní soud v usnesení ze dne 18. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 3865/19 či usnesení ze dne 19. 6. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2575/23 dovodil, že zajištění nemovité věci jako nástroje trestné činnosti není vyloučeno (byť je v praxi častější zajištění nemovité věci coby tzv. náhradní hodnoty). V této souvislosti je podstatné, že určená nemovitá věc musí být významná pro naplnění zákonných znaků trestného činu nebo musí mít reálný vliv na jeho úspěšné spáchání.
19. Ústavní soud nepovažuje za neakceptovatelný názor orgánů činných v trestním řízení, že nástrojem trestné činnosti může být stavba (součást nemovité věci) využívaná podle jejich odůvodněného podezření pro nelegální činnost spojenou s dlouhodobým a koordinovaným dovozem preparátů určených na výrobu látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, dovozem a výrobou látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a jejich distribucí dalším velkoodběratelům a koncovým uživatelům. Policejní orgán a krajský soud stěžovateli přičítaly, že místnost v označené stavbě využíval jako "pracovnu", z níž měla probíhat značná část prověřované trestné činnosti, a další prostory představovaly sklad, v němž podle dosavadních zjištění byly uchovávány předměty související s předmětnou trestnou činností. Excesivní nejsou ani závěry orgánů činných v trestním řízení, podle kterých musela mít stěžovatelka "povědomost" o "nestandardní" povaze aktivit stěžovatele, jichž se - "jak na MESOX fóru uváděl" - dopouští 15 let. V této souvislosti krajský soud poznamenal, že "nelze vyloučit i přezajištění jako náhradní hodnoty". Úvaha o případném uplatnění odlišného důvodu pro zajištění nemovitých věcí odůvodnění jeho usnesení nečiní nekonzistentním ani nepřezkoumatelným. Ústavněprávní roviny nedosahují ani námitky stěžovatelů ohledně funkčního spojení pozemku, jehož součástí je stavba, s dalšími pozemky.
20. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje rovněž na usnesení ze dne 12. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 965/22 , kde rovněž dal najevo, že instituty související se zajištěním výnosů z trestné činnosti (resp. náhradních hodnot) nelze aplikovat zcela dogmaticky. Takový výklad by předmětný institut v podstatě "vyprázdnil", neboť by bylo možné jej použít pouze na věci ve vlastnictví (držbě) obviněného (obžalovaného), což zjevně nebylo úmyslem zákonodárce.
21. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit míra intenzity zásahu daného zajištění do práv stěžovatelů, když přes obtíže jim způsobované ji nelze považovat za mimořádnou. Bezprostředně aplikovatelné na předmětnou věc nejsou nosné důvody nálezu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1624/19 (N 209/97 SbNU 249), který se týká uloženého trestu propadnutí věci.
22. Ústavní soud posoudil ústavní stížnosti z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrhy zjevně neopodstatněné, a ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu