Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Špeciána, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2024 č. j. 77 A 46/2024-96, a s ní spojeným návrhem na zrušení části § 53 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb", a části § 53 odst. 4 téhož zákona, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta", za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Karlovarského kraje, 2) Karly Maříkové, 3) Ing. Pavla Motešického, 4) Petra Nimrichtera a 5) Věry Maříkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení. S ní spojil návrh na zrušení části zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, a to konkrétně jeho § 53 odst. 3 ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb" a § 53 odst. 4 ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování" (u § 53 odst. 4 se patrně jedná o mylnou citaci, jelikož toto ustanovení pojednává o hrubém ovlivnění výsledku volby "kandidáta", nikoli výsledku hlasování; tento omyl se opakuje v odůvodnění i petitu návrhu).
2. Stěžovatel se návrhem podaným ke Krajskému soudu v Plzni domáhal vyslovení neplatnosti volby kandidátů (vedlejších účastníků) za volební stranu SPD a Trikolora do zastupitelstva Karlovarského kraje ve volbách, které se konaly ve dnech 20. a 21. 9. 2024. Odůvodnil jej tím, že volební kampaň koalice SPD a Trikolora byla neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu. Krajský soud návrh zamítl. Poukázal na to, že stěžovatel tvrdí jen nekonkrétní porušení volebních pravidel. Zejména však dle krajského soudu vůbec neprokázal ani netvrdil hrubé ovlivnění výsledku voleb (v tzv. třetím kroku algoritmu přezkumu).
3. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. V ní tvrdí, že kampaň volební strany SPD a Trikolora vyvolala silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. Tento způsob vedení volební kampaně je neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a nezodpovědný vůči občanům. Stěžovatel si nepřeje, aby bylo možné používat při volební kampani podobné argumenty. Takové volby nepovažuje za demokratické.
4. Stěžovatel se dále věnoval tzv. algoritmu soudního přezkumu voleb. Jeho východisko, že výsledek voleb musí určovat voliči, nikoli soudy, považuje obecně za správný, nesouhlasí s ním však bezvýhradně. Požadavek, aby stěžovatel prokázal, jak nezákonná kampaň ovlivnila vůli voličů, je nesmyslný, neboť takový důkaz je nemožný. Soudy by podle stěžovatele (resp. podle jeho právní zástupkyně, jak výslovně uvádí) měly zasáhnout minimálně v případech porušení ustanovení upravujících volební proces a dále v případech, kdy došlo k hrubému narušení některého ústavního principu. Je velkou vadou, že volební zákony neobsahují možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci podobného závadného chování volebních subjektů (nebo i jiných závažných vad vedení volební kampaně) ještě ve fázi vedení volební kampaně.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud neshledal důvod cokoli měnit na závěrech obsažených v již dříve vydaných usneseních v typově shodných věcech (např. usnesení ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2876/24
a
sp. zn. III. ÚS 2806/24
). Ústavní soud proto dále jen stručně shrnuje důvody svého rozhodnutí.
7. Ústavní soud vychází z toho, že jeho zásah do volebních procedur je možný jen za výjimečných okolností. Ani porušení volebních předpisů nevede samo o sobě k neústavnosti voleb. Rozhodující je vliv tvrzené volební vady nebo volebního deliktu na výsledek konkrétních voleb. Krajský soud však správně upozornil na to, že stěžovatelka žádné, natož hrubé ovlivnění voleb netvrdila, ani neprokázala. Zásah Ústavního soudu obecně není zcela vyloučený, jak stěžovatelka tvrdí. Pouze není na místě v tomto případě. Lze shrnout, že konkrétní způsob vedení kampaně nevede k neústavnosti voleb, pokud mezi ním a výsledky voleb není prokázána příčinná souvislost, resp. hrubé ovlivnění. Napadené usnesení se tomuto zásadnímu aspektu věci věnovalo a není mu z pohledu ústavněprávního co vytknout.
8. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení výše uvedených částí zákona, který byl s ústavní stížností spojen, představuje návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu