Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VALC LEGAL, a.s., sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, zastoupené JUDr. PhDr. Jakubem Valcem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2025 č. j. KSBR 26 INS 30085/2013, 3 VSOL 414/2025-B-161 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2025 č. j. KSBR 26 INS 30085/2013-B-150, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Indra-Šebesta v.o.s., sídlem Čechyňská 361/16, Brno, insolvenční správkyně dlužníka Čestmíra Boudného, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že insolvenční soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka je věřitelem dlužníka, který vystupuje v insolvenčním řízení jako úpadce. Krajský soud v Brně dal při své dohlédací činnosti usnesením ze dne 1. 3. 2024 č. j. KSBR 26 INS 30085/2013-B-139 insolvenční správkyni pokyn, aby vydala zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení ve výši 6 211 637,03 Kč až po právní moci meritorního rozhodnutí v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. 72 ICm 2138/2021 (KSBR 26 INS 30085/2013) a vyčerpání mimořádných opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí.
3. Krajský soud poté dne 15. 7. 2025 napadeným usnesením svůj předchozí pokyn zrušil. Pohledávka zajištěného věřitele byla zjištěna na přezkumném jednání. Pravomocné usnesení, jímž insolvenční soud udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, zakládá právo zajištěného věřitele, aby mu byl výtěžek zpeněžení vyplacen. Pokud by v uvedeném incidenčním sporu případně došlo k zániku pohledávky, bude zajištěný věřitel povinen vrátit vyplacený výtěžek zpeněžení do majetkové podstaty. Na závěr usnesení krajský soud uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka odvolání a Vrchní soud v Olomouci jej napadeným usnesením odmítl. Šlo o usnesení, které insolvenční soud vydává při své dohlédací činnosti, stejnou povahu mělo i zrušené usnesení. Proti takovým usnesením se nelze odvolat a odvolání proto bylo nepřípustné.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že odvolání bylo přípustné, neboť se týká jejích hmotných práv. Nešlo o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení insolvenčního řízení. Insolvenční soud nemůže omezit insolvenční správkyni předběžnými opatřeními a může tak činit pouze v rámci dohlédací činnosti. Insolvenční správkyně chtěla vydat výtěžek zpeněžení, aniž by respektovala zahájený incidenční spor. Zjištění pohledávky nebrání tomu, aby tato pohledávka zanikla jiným způsobem, než je uspokojení. Vyplacením zjištěné pohledávky zanikne možnost domáhat se v incidenčním sporu neplatnosti právních jednání, na základě kterých byla zjištěna. Nezajištění věřitelé by tím byli při rozvrhu hmotněprávně zkráceni a nemohli by se domáhat ochrany, pohledávka vůči zajištěnému věřiteli by nadto byla těžko dobytná. Stěžovatelka rovněž navrhla odklad vykonatelnosti napadených usnesení, neboť hrozí, že jí jimi vznikne újma.
6. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Vrchní soud své usnesení založil na tom, že stěžovatelka vůbec nebyla oprávněna odvolání proti usnesení krajského soudu podat (krajský soud o nepřípustnosti odvolání ve svém usnesení stěžovatelku poučil). Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu je proto opožděná, neboť usnesení bylo stěžovatelce doručeno 15. 7. 2025 a stěžovatelka podala ústavní stížnost až 22. 10. 2025.
7. Ústavní soud se může zabývat jen ústavností závěru vrchního soudu, že stěžovatelčino odvolání proti usnesení krajského soudu bylo nepřípustné. Ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu je tedy přípustná.
8. V posuzované věci stěžovatelka brojí proti postupu insolvenčních soudů při dohlédací činnosti podle § 11 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Tato činnost je poměrně široká, neboť insolvenční soud rozhoduje o záležitostech týkajících se insolvenčního řízení a činí opatření k naplnění jeho účelu. Právě povaha této činnosti odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vydaným během ní a je důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu.
9. Vrchní soud odmítnutím stěžovatelčina odvolání postupoval v souladu s ústavními požadavky. Srozumitelně vysvětlil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno při dohlédací činnosti insolvenčního soudu, nemá hmotněprávní povahu, a že proti němu není odvolání přípustné. Usnesení vydaná při dohlédací činnost insolvenčního soudu mají zásadně (typově) povahu usnesení, jimiž se operativně upravuje vedení řízení, a to i v případech, kdy může být jejich povaha z pohledu § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu sporná. Dohlédací činnost insolvenčního soudu zpravidla vyúsťuje ve vydání rozhodnutí, proti němuž nelze brojit opravnými prostředky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 sp. zn. 29 NSČR 134/2022, zejména bod 28). Takovou povahu mělo i napadené usnesení krajského soudu, neboť jím krajský soud vydal insolvenční správkyni pokyn (ve smyslu § 11 insolvenčního zákona), jakým způsobem má v insolvenčním řízení procesně postupovat (body 9 až 11 usnesení vrchního soudu). Na těchto závěrech není nic neústavního. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že insolvenční soudy stěžovatelce naznačily, jakým způsobem může eventuálně hájit svá práva (bod 9 usnesení vrchního soudu a odůvodnění usnesení krajského soudu).
10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh opožděný, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu