Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Matějem Košťálem, LL.M., advokátem se sídlem Velké náměstí 149, Hradec Králové, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nt 2731/2023-3 ze dne 21. září 2023, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové podal dne 21. 9. 2023 návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce části rodinného dvojdomku a dalších nemovitostí, jejichž vlastníkem a uživatelem je stěžovatel. V návrhu státní zástupce podrobně popsal, že policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, kdy neznámý pachatel ve skladovém areálu poškozené obchodní společnosti založil požár a po vypnutí elektronického zabezpečovacího zařízení následně odcizil z trezoru finanční hotovost ve výši 500 000 Kč a poukázky na pohonné hmoty. Dále popsal souvislost s vloupáním do zásilkovny a další podobné trestné činy v České republice i Polské republice a propojení stěžovatele na další osoby spojené s popsanou trestnou činností. Okresní soud v Hradci Králové návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce napadeným příkazem k domovní prohlídce vyhověl, neboť návrh shledal podle § 83 odst. 1 trestního řádu důvodným.
3. Stěžovatel namítá, že napadený příkaz k prohlídce nesplňuje požadavek na řádné odůvodnění zásahu do jeho práv, a že neobsahuje žádnou originální úvahu soudce okresního soudu, který si vystačil s převzetím tvrzení státního zástupce. Rozhodnutí neobsahuje žádné autentické úvahy soudce o tom, zdali a proč je nezbytné prohlídku provést. Při absenci těchto základních úvah se tak může stěžovatel toliko pouze domnívat a spekulovat, co soudce k vydání příkazu k prohlídce vedlo. Takovéto rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje žádné úvahy nebo závěry, které by mohly být přezkoumány, respektive z něj žádným způsobem nevyplývá, jaké úvahy vedly soudce k tomu, že provedení prohlídky nařídil.
4. Dále stěžovatel namítá, že v napadeném příkazu je nesprávně označeno číslo popisné X1 namísto č. p. X2. Z protokolu o provedení prohlídky přitom plyne, že prohlídka byla provedena v nemovitosti "na adrese X". Označená nemovitost č. p. X1 navíc není ve vlastnictví stěžovatele, ale třetí osoby na celé věci nezúčastněné. Správné označení nemovitosti, kde má k domovní prohlídce dojít, je základní náležitostí příkazu k domovní prohlídce, a to už jen z toho důvodu, že policejní orgán smí domovní prohlídku provést výhradně v té nemovitosti, která je v příkazu k prohlídce označena a která má souvislost s trestním řízením. Příkaz k prohlídce i následně provedená domovní prohlídka v místě bydliště stěžovatele proto podle stěžovatele představují nezákonný zásah do jeho práv. Stěžovatel dodává, že napadený příkaz k domovní prohlídce nesplňuje požadavky stanovené v § 83 odst. 1 a 2 trestního řádu, když v něm není dostatečně uveden a popsán účel a důvod domovní prohlídky a není ani dostatečně vymezeno, jaké věci důležité pro trestní řízení mají být prohlídkou nalezeny.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Byť je nutno souhlasit s tím, že text odůvodnění návrhu na vydání příkazu je s textem samotného příkazu v podstatě shodný, nepředstavuje tato skutečnost zásah do ústavních práv stěžovatele (srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1909/18
ze dne 20. 11. 2019; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz). Podobnost textu návrhu na vydání příkazu a napadeného příkazu dokládá, že soudce se s návrhem státního zástupce plně ztotožnil a tomuto návrhu přisvědčil. Odůvodnění napadeného příkazu neodporuje ústavním požadavkům. Přisvědčit není možno stěžovateli ani potud, že by se příkaz k domovní prohlídce vyznačoval ústavněprávně významnou "neurčitostí". Čísla pozemků, na kterých byla domovní prohlídka nařízena, byla zjevně správně označena, přičemž stěžovatel ani nerozporuje, že by nemovitosti byly nesprávně označeny údaji identifikujícími nemovitost podle zápisu v katastru nemovitostí. Záměna čísla popisného u stavby na jedné z nemovitostí, na kterých probíhala nařízená prohlídka, pak očividně představuje pouhou písařskou chybu (k obdobné písařské chybě viz usnesení
sp. zn. III. ÚS 3422/13
ze dne 5. 2. 2015).
7. Nelze souhlasit se stěžovatelovou námitkou, že by v napadeném rozhodnutí nebyl uveden důvod domovní prohlídky a nebylo dostatečně vymezeno, jaké věci důležité pro trestní řízení mají být prohlídkou nalezeny. Okresní soud totiž popsal, že shledal důvodné podezření, že se v označených nemovitostech mohou nacházet věci pocházející z trestné činnosti, jako např. mobilní telefony, tablety, hodinky, řetízky, poukazy, kola, oblečení, a dále věci použité ke spáchání trestné činnosti. V odůvodnění dále uvedl, že z návrhu státního zástupce a připojeného spisového materiálu plyne podezření, že v uvedených nemovitostech by se mohly nacházet důkazy, a to jak listinné, elektronické či materiální související s popsanou trestnou činností, které by mohly podstatným způsobem přispět k objasnění věci. Úkon označil podle § 160 odst. 4 trestního řádu za neodkladný a neopakovatelný, kdy uvedl, že s ohledem na sofistikovaný způsob činnosti nesnese odkladu do doby, než bude opatřen dostatek podkladů pro zahájení trestného stíhání konkrétního pachatele. Dodal, že pokud by úkon proveden nebyl, hrozí obava, že by mohlo dojít k zničení takových důkazů poté, co by došlo k formálnímu obvinění.
8. Ústavní soud shledal, že okresní soud své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil. Naopak nezjistil, že by napadené rozhodnutí neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv zaručených ústavním pořádkem.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu