Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele I. M., zastoupeného Mgr. Vladimírem Smělým, advokátem, sídlem Cejl 494/25, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2022 č. j. 5 To 164/2022-117 a příkazu k zatčení vydanému Okresním soudem v Blansku dne 1. února 2022 č. j. 1 T 107/2020-81, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Blansku, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) a příkazu k zatčení vydaného Okresním soudem v Blansku (dále jen „okresní soud“) z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Trestním příkazem okresního soudu ze dne 27. 10. 2020 č. j. 1 T 107/2020-65 byl stěžovatel shledán vinným trestným činem podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), za což byl odsouzen mimo jiné k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb, každé ve výši 400 Kč, tj. celkem 12 000 Kč. Jelikož stěžovatel ani přes výzvu okresního soudu peněžitý trest neuhradil a částku se nepodařilo vymoci, rozhodl okresní soud usnesením ze dne 10. 12. 2021 č. j. 1 T 107/2020-76 o přeměně peněžitého trestu ve stanovený náhradní trest odnětí svobody ve výměře 60 dnů, pro jehož výkon zařadil stěžovatele do věznice s ostrahou.
3. Usnesení o přeměně trestu se nepodařilo stěžovateli doručit, a proto okresní soud vydal dne 1. 2. 2022 napadený příkaz k jeho zatčení podle § 69 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Stěžovatel byl zatčen příslušníky Policie České republiky dne 27. 3. 2022 ve 20:30 hodin, načež byl dne 28. 3. 2022 v 10:00 hodin předveden k vazebnímu zasedání, v jehož průběhu mu bylo doručeno usnesení o přeměně trestu; doručení usnesení stěžovatel stvrdil svým podpisem do protokolu a prohlásil, že si ponechává lhůtu k podání stížnosti, o níž se poradí s právníkem.
4. Dne 19. 5. 2022 podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce stížnost proti usnesení o přeměně trestu s odůvodněním, že doručení tohoto rozhodnutí při vazebním zasedání konaném dne 28. 3. 2022 považuje za neúčinné, neboť byl příkaz k jeho zatčení vydán v rozporu s trestním řádem a orgány činné v trestním řízení jej nepoučily podle § 69 odst. 4 trestního řádu. Za okamžik řádného doručení usnesení bylo podle stěžovatele nutno považovat až okamžik, kdy se s rozhodnutím seznámil jeho obhájce při nahlížení do spisu dne 19. 5. 2022. Stěžovatel navrhl krajskému soudu, aby usnesení o přeměně trestu zrušil a umožnil mu hradit peněžitý trest ve splátkách.
5. Krajský soud napadeným usnesením stížnost zamítl pro její opožděnost. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle obsahu spisu stěžovatel převzal usnesení o přeměně trestu při vazebním zasedání dne 28. 3. 2022, a posledním dnem pro podání stížnosti proto byl den 31. 3. 2022. Námitku absence poučení shledal krajský soud nedůvodnou, neboť z protokolu o vazebním zasedání je patrné, že stěžovatel zamýšlel poradit se ohledně práva stížnosti s právníkem. Závěrem upozornil, že podle § 344 odst. 2 trestního řádu má stěžovatel stále možnost odvrátit výkon trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části (byť se od 23. 5. 2022 ve výkonu trestu nachází), pokud peněžitý trest neprodleně zaplatí.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá deficity napadeného příkazu k zatčení, jenž podle § 69 odst. 1 trestního řádu může směřovat pouze vůči obviněnému, nikoliv však proti odsouzenému, a jehož vydání musí předcházet odůvodněná úvaha soudu, zda v daném případě nestačí použít mírnější prostředky k zajištění účasti obviněného v trestním řízení; k tomu uvádí, že ani jedna z těchto podmínek v jeho věci naplněna nebyla.
7. Argumentuje rovněž, že nebyl při svém zatčení poučen o právu zvolit si obhájce podle § 69 odst. 4 trestního řádu, a proto nelze považovat doručení usnesení o přeměně trestu při vazebním zasedání za právně účinné. Za okamžik řádného doručení rozhodnutí považuje stěžovatel až 19. 5. 2022, kdy se s jeho obsahem seznámil prostřednictvím svého obhájce. Uzavírá, že krajský soud měl jeho stížnost projednat a taktéž měl ex officio zrušit napadený trestní příkaz, neboť jím byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že v části, v níž ústavní stížnost směřuje proti příkazu k zatčení, je opožděná. S příkazem se stěžovatel seznámil dne 27. 3. 2022, kdy byl zatčen policejním orgánem, nejpozději pak dne 28. 3. 2022, kdy mu okresní soud během vazebního zasedání obsah příkazu přečetl. Ústavní stížnost však podal až dne 20. 11. 2022, tj. bezmála osm měsíců po seznámení se s příkazem, a tedy po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
9. V části směřující proti usnesení krajského soudu jsou procesní předpoklady řízení splněny. Ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
10. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud – jako soudní orgán ochrany ústavnosti – povinen vždy nejprve zkoumat, zda napadenými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů, a zda jsou tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ.
11. V dané věci je stěžejní posouzení právní otázky, zda stěžovatel podal prostřednictvím svého obhájce stížnost proti usnesení o přeměně trestu včas, jak tvrdí v ústavní stížnosti, a nikoliv opožděně, jak uzavřel krajský soud v napadeném usnesení.
12. Podle § 143 odst. 1 trestního řádu činí lhůta pro podání stížnosti proti usnesení tři dny od jeho oznámení ve smyslu § 137 trestního řádu. Při rozhodování o tak závažných otázkách, jako je mimo jiné přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody, vyžaduje Ústavní soud, aby byl počátek běhu lhůty pro podání stížnosti v trestních věcech určen okamžikem, kdy byl obviněnému, resp. odsouzenému, doručen opis předmětného usnesení; obviněnému je tak umožněno vymezit se proti důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně obsaženým až v písemném vyhotovení jeho usnesení [viz nález ze dne 8. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 47/22 , bod 14, a tam odkazovaný nález ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19
(N 210/97 SbNU 258); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
13. V protokolu o vazebním zasedání konaném dne 28. 3. 2022 je výslovně zaznamenáno, že stěžovateli bylo v jeho průběhu „krátkou cestou“ doručeno usnesení okresního soudu o přeměně trestu, což stěžovatel svým podpisem potvrzuje. Tuto skutečnost stěžovatel v ústavní stížnosti nezpochybňuje ani netvrdí, že by neměl možnost seznámit se s důvody rozhodnutí okresního soudu a vymezit se vůči nim. Pouze namítá neúčinnost doručení z důvodu, že příkaz k jeho zatčení nebyl vydán v souladu se zákonem a že jej orgány činné v trestním řízení nepoučily o právu zvolit si obhájce.
Z hlediska určení počátku běhu třídenní lhůty pro podání stížnosti nejsou však tyto tvrzené skutečnosti v posuzované věci rozhodné, neboť nejsou způsobilé účinky oznámení usnesení okresního soudu zvrátit. Z okolností případu vyplývá, že stěžovatel měl již dne 28. 3. 2022 reálnou možnost seznámit se s důvody, na nichž okresní soud rozhodnutí o přeměně trestu založil, a reagovat na argumenty okresního soudu ve své stížnosti. Pro úplnost je vhodné taktéž uvést, že Ústavní soud není oprávněn na podkladě nynější ústavní stížnosti přezkoumávat příkaz k zatčení ani průběh vazebního zasedání.
14. Závěr, že ve smyslu § 143 odst. 1 trestního řádu bylo stěžovateli usnesení o přeměně trestu oznámeno dne 28. 3. 2022, proto z pohledu Ústavního soudu obstojí. Krajskému soudu tudíž nelze vytýkat, že stěžovatelovu stížnost podanou až dne 19. 5. 2022 napadeným usnesením zamítl, aniž přezkoumával věcnou správnost rozhodnutí okresního soudu.
15. Z uvedených důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to zčásti pro její opožděnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a zčásti pro její zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu