Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M. L. a 2) D. R., obou zastoupených JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem, AK se sídlem Eduarda Beneše 21, 792 01 Bruntál, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008 č. j. 22 Cdo 2228/2006-217 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelky v tom, že Nejvyšší soud nepostupoval v řízení o nahrazení souhlasu podílových spoluvlastníků se změnou vytápění společného domu v souladu s procesními předpisy. Stěžovatelky v tomto kontextu zdůrazňují, že soudy jsou při ochraně práv účastníků řízení povinny náležitě zjistit skutkový stav a v odůvodnění rozhodnutí jasně vyložit své právní závěry. Za ústavněprávní pochybení stěžovatelky považují skutečnost, že se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal s jejich námitkami. Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a netvoří proto jakousi třetí (či v tomto případě čtvrtou) rozhodovací instanci. Do činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané ústavní stížnosti téměř chybí ústavněprávní argumentace; ústavní stížnost se skládá především z rekapitulace řízení a citace několika ustanovení právních předpisů, aniž by tyto byly jakkoliv argumentačně vztaženy k projednávané věci. Z hlediska posouzení ústavnosti napadeného rozhodnutí je relevantní pouze námitka, podle níž se Nejvyšší soud nevypořádal s dovolacími námitkami.
Napadenému rozhodnutí dovolacího soudu nemůže Ústavní soud z hlediska ústavnosti ničeho vytknout. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku se všemi dovolacími námitkami řádně - byť nikoliv příliš obsáhle - vypořádal; rovněž jeho právní závěry jsou ústavně konformní a souladné s jeho ustálenou judikaturou, proti které v řadě svých rozhodnutí nevyslovil Ústavní soud žádné výhrady. Napadené usnesení i postup, jež k jeho vydání vedl, tak dle Ústavního soudu zcela splňuje požadavky kladené na spravedlivý proces. Pouhý nesouhlas stěžovatelek s výsledkem řízení přirozeně protiústavnost napadeného rozhodnutí nezakládá. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 20. ledna 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu