Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 322/06
Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem, Advokátní kancelář v Praze, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.2.2006, č.j. 1 Co 17/2006-39, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2005, č.j. 34 C 97, 98 a 99/2005-21, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy. Ústavní soud, po zhodnocení skutkové a právní stránky věci, shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Čtvrtý senát Ústavního soudu konstatuje, že stěžovatelka podala obdobnou ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 321/06
, která byla usnesením ze dne 5.9.2006 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Vzhledem ke shodnosti předmětu ústavní stížnosti i účastníků ve věci, považuje Ústavní soud za postačující na závěry a jejich odůvodnění učiněné v případu sp. zn. IV. ÚS 321/06
odkázat, a to aniž by bylo třeba výslovně je zde opakovat. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 13. září 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu