Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného Mgr. Filipem Kábrtem, advokátem, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2024 č. j. 12 To 67/2024-12095 a Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2024 č. j. 73 T 15/2022-12040, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených usnesení plyne následující. Stěžovatel byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu [§ 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku], kterým poškodil 114 osob a obohatil se celkově o 18 mil. Kč. Po nabytí právní moci rozsudku, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu (a mimo jiné též uložena povinnost nahradit poškozeným škodu), se řešila pro nyní posuzovanou věc relevantní otázka povinnosti náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení (§ 154 odst. 1 trestního řádu). Náhrady těchto nákladů se s úspěchem domohlo celkem 26 osob, z toho 24 osob zastupoval zmocněnec Mgr. Miroslav Němec, 2 osoby zmocněnkyně Mgr. Kateřina Lukešová.
3. Městský soud v Praze při stanovení výše nákladů vzniklých přibráním zmocněnce vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění do 31. 12. 2024. V souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížil městský soud odměnu u těch úkonů, které byly společné při zastupování více osob, tj. účast zmocněnce na jednání o dohodě o vině a trestu, hlavním líčení a veřejném zasedání. Ostatní úkony byly poskytovány pro jednotlivé poškozené samostatně, proto je městský soud nekrátil (body 7 až 9 usnesení městského soudu). Poté podrobně odůvodnil a rozepsal náhradu nákladů u jednotlivých poškozených (body 13 až 104 tamtéž). Částka přiznaná na nákladech včetně DPH činila v případě Mgr. Miroslava Němce 760 tis. Kč (na osobu průměrně 31,5 tis. Kč), v případě Mgr. Kateřiny Lukešové 31 tis. Kč. Celková částka přiznaná na nákladech byla 791 tis. Kč, přičemž celková náhrada škody těmto poškozeným byla 3,34 mil. Kč.
4. Městský soud také přezkoumal, zda byly náklady vzniklé přibráním zmocněnce účelné ve smyslu § 154 odst. 1 trestního řádu, a to zejména v případě zmocněnce Mgr. Miroslava Němce. Soud by měl určit odměnu jiným způsobem, než stanoví advokátní tarif, pouze v mimořádných případech. Městský soud vyšel z toho, že nároky poškozených sice mají podobný základ, ale nevyplývají z jediné události. Škoda byla způsobena dílčími útoky pokračujícího trestného činu (šlo o různé podvodné smlouvy, z různých dat a v různé výši).
Tato skutečnost zvyšovala úsilí, které musel zmocněnec vynaložit při zastupování poškozených. Nešlo o totožný nárok, který by byl uplatněn vyšším počtem poškozených, ale šlo o nároky odlišné. Adekvátní korektiv zastupování většího počtu poškozených tak byl § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna za účast na jednání před soudem totiž není jen kompenzací za čas strávený na samotném jednání, ale i za přípravu, která se úměrně zvyšuje s rostoucím počtem poškozených (body 10 až 12 usnesení městského soudu).
5. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu stížnost, kterou Vrchní soud v Praze zamítl. I podle vrchního soudu byly úkony účelné, neboť bez nich by nebylo možné efektivně chránit práva poškozených. Věc byla složitá a zmocněnec se musel seznámit s jednotlivými dílčími útoky odsouzeného. Účelnost je třeba posuzovat též s ohledem na výši přiznané náhrady újmy a dopady na odsouzeného. Náhrada škody byla přiznána pouze části poškozených. Celková přiznaná částka nákladů řízení proto není nepřiměřená vzhledem k okolnostem případu, ani v rozporu s požadavkem účelnosti.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje argumenty, které uvedl již v řízení před trestními soudy. Přiznaná částka je podle něj v hrubém nepoměru k reálně poskytnutým právním službám, náklady jsou zcela nepřiměřené. S ohledem na okolnosti věci jde v případě účasti zmocněnce na jednání o dohodě o vině a trestu, hlavním líčení a veřejném zasedání v podstatě o totožné nároky poškozených, které neměly být přiznány 24krát, protože ve všech těchto případech šlo vždy fakticky o úkon jeden. I ostatní úkony jsou jediným úkonem pro více poškozených najednou, jejichž náhrada neústavně významně převyšuje odměnu obhájce. Trestní soudy měly povinnost posoudit přiměřenost výše sazby za jednotlivé úkony a přiměřenost vůči celkové částce přiznané poškozeným na náhradě újmy. Trestní soudy se nevypořádaly s argumenty stěžovatele a jejich postup nerespektoval judikaturu Ústavního soudu.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
8. K přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě. Ve věcech náhrady nákladů poškozených se však nutně tato zdrženlivost neuplatní, neboť tato náhrada nepředstavuje pouze příslušenství pohledávky, již poškozený v adhezním řízení uplatňuje, ale samostatný nárok poškozených, který slouží k zajištění jejich veřejného subjektivního práva k účasti na trestním řízení (nález ze dne 1. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 357/22 , bod 17). Důvod pro zásah Ústavního soudu nastane typicky tehdy, pokud soudy extrémním způsobem vybočí z pravidel pro vedení daného řízení, například vykazuje-li rozhodování trestního soudu o nákladech řízení prvky libovůle (srov. např. nedávné nálezy ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. I. ÚS 2086/23 , bod 25; a ze dne 7. 2. 2024 sp. zn. II. ÚS 244/23 , bod 16).
9. Také pro posuzování účelnosti jednotlivých úkonů zmocněnce v trestním řízení platí, že se k jeho přezkumu Ústavní soud dlouhodobě staví nanejvýš zdrženlivě. Posuzování účelnosti jednotlivých úkonů v řízení je doménou trestních soudů (např. nález ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 1882/21 , bod 24). Případná věcná nesprávnost či nezákonnost při posuzování účelnosti úkonů právní služby obecně není důvodem pro ústavněprávní přezkum (srov. nález ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2334/23 , bod 18).
10. Trestní soudy podrobně odůvodnily, proč považovaly náklady za účelné a přiměřené (body 1 až 12 usnesení městského soudu, body 7 až 26 usnesení vrchního soudu) a detailně u všech jednotlivých úkonů rozepsaly, proč je shledaly účelnými a opodstatněnými. Dále uvedly, proč některé úkony považovaly za společné (a proč jiné ne) a proč je krátily či nekrátily (detailně body 13 až 104 usnesení městského soudu). V napadených usneseních se kromě toho i řádně vypořádaly se stěžovatelovými argumenty. Napadená usnesení tak nemají prvky libovůle a jsou v souladu s ústavními požadavky.
11. Při krácení odměny za společné úkony vyhodnotily trestní soudy jako adekvátní korektiv § 12 odst. 4 advokátního tarifu (kterým zkrátily odměnu o 20 %) a uvedly, proč odměnu nad rámec tohoto ustanovení nesnížily (bod 12 usnesení městského soudu a body 16 až 21 usnesení vrchního soudu). Tyto závěry trestních soudů jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu, dle které je zakázáno paušální (svévolné) nepoužití advokátního tarifu. Pravidlo § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 bylo legitimní normou řešící krácení odměny při společném zastoupení více osob (srov. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 158/24 , body 20, 26 a 43).
12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu