Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů P. Z. a S. Z., a nezletilé A. Z., zastoupené zákonnými zástupci P. Z. a S. Z, všech zastoupených JUDr. Davidem Jarošem, advokátem, sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4 - Braník, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2025 č. j. 11 To 234/2025-460 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. července 2025 č. j. 4 T 53/2024-439, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 246 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Semilech, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelé požadují zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že soudy porušily základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Řidič automobilu (obviněný) a motocyklista (první stěžovatel) měli dopravní nehodu, při které první stěžovatel utrpěl vážná zranění. Orgány činné v trestním řízení stíhaly řidiče automobilu, stěžovatelé v řízení vystupovali jako poškození. Okresní soud v Semilech obviněného řidiče zprostil obžaloby, neboť skutek nebyl trestným činem [§ 226 písm. b) trestního řádu]. Současně odkázal všechny stěžovatele s jejich adhezními nároky na civilní řízení (§ 229 odst. 3 trestního řádu). Podle zjištění okresního soudu první stěžovatel jel v obci příliš rychle, skoro dvojnásobek nejvýše povolené rychlosti. Zásadní příčinou nehody a závažné zdravotní újmy prvního stěžovatele bylo právě toto jednání. Obviněný řidič sice pochybil, ale v porovnání s protiprávním jednáním prvního stěžovatele (rychlá jízda v obci) jde o pochybení, které se jeví "takřka jako marginální".
3. Stěžovatelé se odvolali proti osvobozujícímu rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání, aniž by se jím věcně zabýval. Pokud trestní soud zprostí obviněného (obžalovaného) z obžaloby, poškození se již dále nemohou odvolat. Pakliže tak učiní, jde o odvolání podané neoprávněnou osobou (§ 253 odst. 1 trestního řádu).
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé vysvětlují, proč i přes osvobozující rozsudek mají stále odvolací právo. Podle jejich přesvědčení je namístě odvolací oprávnění rozšířit i na nynější situaci, neboť to odpovídá současnému trendu posilování postavení poškozených. Ve zbytku předkládají polemiku se skutkovými a právními závěry trestních soudů.
5. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými stěžovateli. Včas však byla podána jen zčásti. Stěžovatelé napadají mj. osvobozující rozsudek okresního soudu, a to v celém rozsahu. Trestní řád jim však neumožňuje, aby podali proti takovému rozhodnutí odvolání. Současná nálezová judikatura nicméně připouští, aby se poškození obrátili na Ústavní soud přímo. I zde se však vyžaduje, aby se tak stalo v zákonné dvouměsíční lhůtě (nález ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 443/23 , bod 7). Nynější rozsudek okresního soudu byl stěžovatelům doručen dne 18. 7. 2025. Poslední den lhůty připadl na 18. 9. 2025. Stěžovatelé podali ústavní stížnost až 4. 11. 2025, proto je v části směřující proti rozsudku okresního soudu opožděná [§ 43 odst. 1 písm. b) zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
6. Ve zbývající části byla podána včas, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je též přípustná.
7. Předpokladem odvolacího práva poškozených je, že trestní soud uznal obviněného vinným z trestného činu; v takovém případě se poškození mohou odvolat do výroku o náhradě újmy (nález ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1209/25 , bod 34). Pokud by Ústavní soud přistoupil na argumentaci stěžovatelů, fakticky by rozšířil odvolací právo poškozených i na výrok o vině. Zákon to ale vylučuje a ústavní pořádek nevyžaduje. Krajský soud nepochybil, pokud věcně neprojednal odvolání stěžovatelů.
8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh opožděný [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], a protože ve zbývající části Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona]. Návrh na zrušení zákona sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu