Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Evženií Zelenkovou, advokátkou, AK se sídlem Poštovní 240, 269 01 Rakovník, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2005, čj. 3 To 673/2004-819, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svého práva ústavně zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ve výroku I., kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. a), b) e) tr. zákona a trestným činem poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterých se měl dopustit dne 24.
8. 2003 v přesně nezjištěné době v obcích Vlastiboř, Zálší a Mažice v okr. Tábor způsobem popsaným ve skutkové větě pod body 1 - 3, dále navrhuje zrušení výroku, kterým byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců, výroku o propadnutí věcí podle ustanovení § 55 odst. 1 tr. zákona a rovněž výroku, kterým mu byla uložena povinnost podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti Český Telecom, a.s., částku 15 710,- Kč.
Stěžovatel upozorňuje na některé nesrovnalosti mezi odbornými vyjádřeními a protokoly o ohledání místa činu, z čehož dovozuje, že skutkový stav nebylo možno přesně zjistit. Nesouhlasí rovněž s názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích, že domovní prohlídka v jeho bytě byla provedena v souladu se zákonem, zastává názor opačný a tvrdí, že odvolací soud rozhodl na základě důkazů, které byly procesně vadné. Z těchto důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek v dotčených výrocích zrušil.
Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 1 T 55/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2004, čj. 1 T 55/2004-713, uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve fázi pokusu, trestným činem poškozování cizí věci a trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, kterých se měl dopustit 23 dílčími útoky ve skutkové větě blíže rozvedenými (výrok I.). Stěžovatel byl rovněž uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle ustanovení § 185 odst. 1 tr.
zákona výroku rozsudku (výrok II.) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, byl mu uložen trest propadnutí věcí v rozsudku specifikovaných a uložena povinnost k zaplacení náhrady škody poškozené a.s. Český Telecom ve výši 106 388,- Kč. Stěžovatel byl zproštěn obžaloby pro jednání v obci Ostružno a Kozojedy popsané pod body 1 a 2 výrokové části rozsudku, neboť nebylo prokázáno, že se tohoto jednání dopustil.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o vině pod bodem I. a v důsledku toho v celém výroku o trestu odnětí svobody a propadnutí věci a výroku o náhradě škody a nově rozhodl, jak stěžovatel sám uvedl v ústavní stížnosti. Odvolací soud rovněž zprostil stěžovatele obžaloby pro jednání popsaném v obžalobě pod body 3), 7) - 26), neboť nebylo prokázáno, že by je spáchal stěžovatel a odkázal poškozenou a. s. Český Telecom s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal odvoláním napadený rozsudek (tj. ve zprošťující části pro jednání v obcích Ostružno a Kozojedy a ve výroku o věci pod bodem II.) nedotčen.
K výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, kdy vzal za prokázané, že závrty ve vložkách zámků veřejných telefonních automatů z obcí Vlastiboř, Zálší a Mažice, zajištěných v souladu s trestním řádem, byly ztotožněny s jedním z vrtáků zajištěných při zákonně provedené domovní prohlídce v bytě stěžovatele. Ve spojení s příslušnou částí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci šlo o vrták o průměru 5 mm označený číslem 7 (č.l. 722). Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře zastává důsledně stanovisko, dle něhož skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Za pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu, která mohou mít ústavně právní relevanci Ústavní soud považuje případy důkazů neprávem opomenutých, případy důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a případy svévolného hodnocení důkazů provedených bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu.
Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel namítá použití důkazů získaných procesně vadným způsobem. Ústavní soud však takový názor nesdílí. Připomíná, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost postupu a rozhodnutí orgánů veřejné moci;, jeho úkolem je zjistit, zda došlo k zásadu do základních lidských práv a svobod. Jinými slovy vyjádřeno, ne každá nezákonnost zakládá též protiústavnost.
V projednávaném případě Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Českých Budějovicích věnoval náležitou pozornost důkaznímu řízení, kriticky hodnotil postup orgánů zejména v přípravném řízení a řadu významných důkazů z důvodu vad při jejich opatřování a zajišťování označil za procesně vadné a před soudem za nepoužitelné. Ve vymezeném (konkrétním) rozsahu tedy přisvědčil námitkám stěžovatele a v odvolacím řízení rozhodl jak shora uvedeno. Skutková zjištění opřel o důkazy, které byly dle jeho zjištění procesně bezvadné, a na základě jejich přiměřeného hodnocení (ve spojení s hodnocením soudu prvního stupně) dospěl k právním závěrům, jež jsou s těmito skutkovými zjištěními v souladu.
Takový postup a rozhodování obecného soudu nevykazuje rysy svévole, nezakládá vykročení z mezí ústavních kautel a neskýtá tak prostor pro zásah Ústavního soudu. Ústavní soud připomíná, že skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. srpna 2005
Michaela Židlická předsedkyně senátu