Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Zumiez a. s., sídlem Mlýnská 22/4, Praha 6 - Bubeneč, zastoupené JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2019 sp. zn. 8 To 312/2019 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 11. června 2019 č. j. NCOZ-6077-4/TČ-2019-417204-F, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, opravným usnesením, takto: Písemné vyhotovení usnesení Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2019 sp. zn. IV. ÚS 3312/19
se opravuje tak, že bylo rozhodnuto dne 10. prosince 2019, nikoliv dne 10. listopadu 2019.
V písemném vyhotovení shora označeného usnesení došlo ke zjevné nesprávnosti v datu vyhotovení.
Ústavní soud proto vydal toto opravné usnesení za použití § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 107, § 164 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu nelze úspěšně domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem, a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat.
Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a spravedlivý proces, jehož porušení stěžovatelka namítá.
8. Při přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na takováto rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03
; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku obviněného za protiústavní zásah do jeho vlastnických práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 369/03
, ze dne 28. 7. 2004
sp. zn. I. ÚS 554/03
nebo ze dne 21. 5. 2019
sp. zn. I. ÚS 700/19
).
9. V dané věci pak Ústavní soud žádné ze zmíněných relevantních pochybení neshledal. Výraznou stručnost odůvodnění usnesení policejního orgánu napravil městský soud, který jednoznačně pojmenoval všechny okolnosti, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že by z usnesení městského soudu nevyplývalo, které její jednání je považováno za nelegální. Jednoznačně z něj totiž lze dovodit, že stěžovatelce je "vytýkán" její podíl na majetkových transakcích s kriminálním cílem. Stěžovatelčina vina nebyla zatím prokázána, neboť trestní věc je teprve v úvodním stadiu. To však nebrání užití zajišťovacích prostředků podle trestního řádu. Se všemi relevantními námitkami se přitom vypořádal městský soud, který sám poukázal na to, že jeho rozhodnutí je dočasné a v dané věci bude třeba podezřelé okolnosti podložit dalšími důkazy. V popsané situaci nelze tedy rozhodnutí soudu z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince* 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu
_______________________
*ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2019