Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2025 č. j. 105 Co 11/2025-668 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. dubna 2025 č. j. 8 C 363/2019-594, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a Filipa Komorouse a Anny Čmugrové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala společně a Annou Čmugrovou několik takřka identických podání označených jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Tato podání byla spojena s návrhem na odklad vykonatelnosti. Anna Čmugrová své podání zaslala prostým emailem, které ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ve lhůtě 3 dnů náležitě nedoplnila. K podáním Anny Čmugrové Ústavní soud proto nepřihlížel.
2. Stěžovatelka není zastoupena advokátem. Obecně platí, že Ústavní soud stěžovatele poučí, aby odstranil vady podání. Teprve nepodaří-li se ani přes výzvu odstranit nedostatek podání, může být ústavní stížnost odmítnuta. Stěžovatelce se však náležitého poučení dostalo opakovaně - srov. k tomu např. řízení pod sp. zn. II. ÚS 1633/25
,
sp. zn. IV. ÚS 1634/25
,
sp. zn. II. ÚS 1786/25
,
sp. zn. II. ÚS 1854/25
,
sp. zn. I. ÚS 2594/25
,
sp. zn. IV. ÚS 2709/25
,
sp. zn. II. ÚS 2723/25
či
sp. zn. II. ÚS 2752/25
. Není přitom nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Takové poučení by bylo zbytečné a čistě formalistické. Byť stěžovatelka avizuje, že požádá Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta, v nynější situaci je podstatné, že nezastoupena není.
3. Ústavní soud přitom nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz výše). Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti přitom není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn. tento postup stěžovatelka volí opakovaně). Je totiž nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti.
Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Úřední činností Ústavního soudu bylo navíc dne 26. 11. 2025 zjištěno, že stěžovatelka Českou advokátní komoru o určení advokáta do toho dne ani nepožádala. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice č. 6732/20 rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
4. Soudkyně zpravodajka proto přiměřeně použila § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a návrh jako vadný odmítla. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. prosince 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka