Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lom Horní Pole, s. r. o., Horní Pole 56, Strmilov, právně zastoupené advokátem JUDr. Miloslavem Voborníkem, Židovská 31, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011 sp. zn. 2 As 64/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ustáleně zdůrazňuje ve svých rozhodnutích, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, není soudem nadřízeným obecným soudům a nemůže na sebe přebírat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných jednoduchým právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená vybočení z mezí daných rámcem ústavně garantovaných základních lidských práv (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu(.
Stěžovatelka se předmětnou ústavní stížností snaží ve svém výsledku docílit zpochybnění právního názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, vysloveném v rozsudku ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 2 As 75/2009, dle něhož závazné stanovisko dle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ani ustanovení § 65 s. ř. s. Dle náhledu Ústavního soudu jsou závěry Nejvyššího správního soudu zaujaté v napadeném rozsudku zcela přiléhavé, neboť vydáním závazného stanoviska nedošlo v předmětném případě k ovlivnění právní sféry stěžovatelky.
V případě, že v budoucnu taková situace nastane, nic jí nebrání v tom, aby se právní cestou domáhala svých práv. Pokud stěžovatelka namítá, že v rámci vedeného správního řízení investovala finanční prostředky, nezbývá než konstatovat, že tato skutečnost jí sama o sobě ještě nezaručuje zaujetí takového závazného stanoviska, které by ze svého subjektivního pohledu mohla považovat za příznivé. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu