Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného prof. JUDr. Bc. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. října 2023 sp. zn. 43 Nt 1194/2023 a jinému zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru (dále jen "policejní orgán") pokračovat v porušování uvedených práv a přikázal obnovit stav před jejich porušením.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je v Rakouské republice vedeno trestní řízení pro zločin těžkého podvodu podle § 146 a § 147 odst. 3 rakouského trestního zákoníku a přečin zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 téhož zákoníku. Inkriminovaný skutek je v nařízení prohlídky Ústředního státního zastupitelství pro pronásledování hospodářské kriminality a korupce č. j. 6 St5/20z (se souhlasem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň) nejprve popsán obecně tak, že stěžovatel společně s dalšími osobami měli iniciovat ICO (počáteční nabídku) kryptoměny LoopX a měli umožnit její nákup široké veřejnosti, načež dne 11. 2. 2018 pachatelé zavřeli všechny své účty na sociálních sítích a webové stránky a stali se nekontaktními. Takto měli vylákat částku 5 751 504 EUR. Ke konkrétnímu jednání stěžovatele je uvedeno, že "šetřením na blockchainu" bylo zjištěno, že v zájmovém období se stal příjemcem jednorázové platby ve výši 372,4 ETH (ethereum), "tedy zhruba 318 000 EUR", přičemž "jeho skutečná role při podvodném prodeji tokenu LoopX (LPX) je předmětem dalšího šetření". Je důvodně podezřelý, že nabyl majetek, o němž mu bylo známo, že pochází z trestné činnosti.
3. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") z podnětu policejního orgánu navrhla k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu Ústředního státního zastupitelství pro pronásledování hospodářské kriminality a korupce (dále jen "evropský vyšetřovací příkaz") vydání příkazu k provedení domovní prohlídky a v souvislosti s otázkou trestnosti stíhaného jednání podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), uvedla, že stěžovateli přičítané jednání lze právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. a) a c) trestního zákoníku.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným příkazem podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci nařídil provedení domovní prohlídky, a to konkretizovaného bytu ve vlastnictví stěžovatele. Obvodní soud konstatoval, že tento úkon je neodkladným a neopakovatelným. Dále uvedl, že z hlediska proporcionality je vzhledem k závažnosti prověřované trestné činnosti daný zásah opodstatněný, s ohledem na osobu stěžovatele (podezřelého) nelze postupovat podle § 78 trestního řádu a vyzvat jej k vydání věcí, neboť nelze předpokládat, že by tak učinil dobrovolně, a existuje důvodné podezření, že se v bytě nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které mohou vést k prokázání vazeb mezi jednotlivými osobami a jejich podílu na trestné činnosti.
5. Policejní orgán provedl prohlídku i doručení napadeného příkazu dne 17. 10. 2023.
6. Stěžovatel považuje ústavní stížnost v plném rozsahu za přípustnou, neboť domovní prohlídka byla provedena k žádosti rakouských orgánů činných v trestním řízení na základě evropského vyšetřovacího příkazu a v České republice bylo řízení skončeno předáním zajištěných důkazů rakouské straně. Samotná domovní prohlídka má původ v napadeném příkazu obvodního soudu, v důsledku čehož předchozí uplatnění žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a městského státního zastupitelství podle § 157a trestního řádu a podnět k výkonu dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), nepředstavují podmínku pro věcné projednání ústavní stížnosti.
7. K porušení práva na nedotknutelnost obydlí došlo podle stěžovatele tím, že prohlídka vůbec neměla být nařízena, neboť neexistovalo důvodné podezření o jeho účasti na protiprávním jednání a o tom, že by se u něj mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení. Orgány činné v trestním řízení se nezabývaly trestností údajného jednání podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci a nařízení domovní prohlídky je neproporcionální vůči sledovanému účelu. Základní práva a svobody jednotlivce musí být šetřena i při plnění mezinárodního závazku orgány veřejné moci [srov. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344)].
8. Stěžovatel namítá, že podezření o jeho podílu na trestné činnosti související s kryptoměnou LoopX vychází pouze ze zjištění, že údajně obdržel jednorázově kryptoměnu ethereum, která měla pocházet z trestné činnosti. Stěžovatel poukazuje, že předmětem jeho podnikatelské činnosti je intradenní obchodování a směna kryptoměn. Vytýká, že rakouskými orgány tvrzená právní kvalifikace nemá oporu v jejich podkladech, proto neobstojí závěry o proporcionalitě zásahu se závažností údajné trestné činnosti. Z dostupných záznamů nevyplývá jakákoliv relevantní negativní informace o stěžovateli, v minulosti byl prověřován, nikoli však obviněn, necestoval do zájmových zahraničních lokalit, ani nebyl zjištěn jeho vztah k zájmovým osobám. Rovněž v informacích rakouských orgánů chybí dostatečně konkrétní odůvodnění domněnky, že se v bytě nacházejí věci uváděné v příkazu obvodního soudu.
9. Posléze stěžovatel dovozuje, že si obvodní soud nevyjasnil, zda skutek, kterého se evropský vyšetřovací příkaz týká, je trestný i podle práva České republiky. Obvodní soud tudíž nedostál požadavku podle § 47 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Úvaha spočívající v subsumpci skutkových zjištění sdělených cizozemským orgánem pod příslušné ustanovení českého trestního zákoníku chybí, a to jak v podnětu, tak i v napadeném příkazu, který tím nedostál požadavkům formulovaným v nálezu sp. zn. II. ÚS 2597/18 .
10. Další okruh výhrad obsažených v ústavní stížnosti se týká neproporcionality domovní prohlídky. Obvodní soud nerespektoval nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271), neboť opomenul řádně posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu. Nezabýval se ani podmínkami stanovenými v § 362 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, které rovněž zahrnují zásadu proporcionality. Obvodní soud nevysvětlil, z jakých důvodů by stěžovatel označené věci nevydal dobrovolně, v důsledku čehož nepřichází do úvahy alternativní postup, např. žádost o vydání věci. Orgány činné v trestním řízení nedostatečně zhodnotily alternativní možnosti dosažení účelu evropského vyšetřovacího příkazu, včetně možnosti požádat rakouské orgány o stanovisko, což vzhledem k rozporu mezi skutkovými tvrzeními o stěžovateli a závěry z nich vyvozenými v podkladech rakouské strany učinit měly.
11. Závěrem stěžovatel brojí proti porušení práva vlastnit majetek, které podle něj nastalo zabavením věcí vymezených v protokolu o provedení domovní prohlídky, zejména elektroniky a kryptoměn.
12. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost v části směřující proti příkazu obvodního soudu byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem [předmětná prohlídka se týkala prostor, jejichž uživatelem je stěžovatel; srov. usnesení ze dne 1. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2502/14 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Proti napadenému příkazu obvodního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
13. Ústavní stížnost v části proti jinému zásahu orgánu veřejné moci není přípustná. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.
14. Trestní řád v § 157a upravuje žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu (srov. usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 22/21 ). Účinné nápravy lze podle Ústavního soudu docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství, který je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623) nebo ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19 ]. Toto ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.
15. Bylo proto na stěžovateli uvedené procesní prostředky vyčerpat, což - jak výslovně uvedl - neučinil. Na požadavku vyčerpat "všechny procesní prostředky" podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nic nemění ani "původ" domovní prohlídky v příkazu obvodního soudu. Nejde přitom o specifikum stěžovatelovy věci odlišující ji od jiných Ústavním soudem posuzovaných případů. Patří se připomenout čl. 12 odst. 2 větu prvou Listiny, podle které domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce.
16. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele Ústavní soud připomíná závěry své judikatury, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, ev. zákonnému, procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 ). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 4126/18 ).
17. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení, a to i trestního řízení vedeného orgány jiného členského státu Evropské unie. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13 ).
18. Ústavní konformitou provádění domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků (dále jen "domovní prohlídka") se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Provedení domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], jež ústí k případnému vydání soudního příkazu k domovní prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Ústavní soud ve své judikatuře formuluje závěr, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení (nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ). Na vydávané příkazy k domovním prohlídkám (prohlídkám jiných prostor a pozemků) tedy není kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 ). Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 , usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13 ].
19. K požadavku odůvodněnosti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že v něm musí být uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně, a určen též rozsah prováděné prohlídky. Dále zde musí být uveden účel prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele strpět předmětnou prohlídku (§ 85a odst. 1 trestního řádu), včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§ 85a odst. 2 trestního řádu) [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)].
20. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že domovní prohlídka proběhla na základě řádně odůvodněného soudního příkazu (v souladu s čl. 12 odst. 2 Listiny). Napadený příkaz obvodního soudu obsahuje nezbytné zákony stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje označení nemovité věci, rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit rakouskými orgány prověřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že v dotčených prostorách se nacházejí věci v příkazu specifikované, které by mohly být podstatné pro trestní řízení vedené rakouskými orgány.
21. Obvodní soud dovodil splnění podmínky oboustranné trestnosti podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci s odůvodněním, že rakouskými orgány popsané jednání může být v České republice kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. a) a c) trestního zákoníku. Neobstojí tedy námitka, že se obvodní soud souvisejícími aspekty nezabýval. Tím se nyní posuzovaná věc relevantně odlišuje od stěžovatelem odkazovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 2597/18 . Popis skutku je sice poměrně obecný a úvahy o trestněprávní kvalifikaci vcelku stručné, v době nařízení prohlídky se nicméně trestní řízení nacházelo v počáteční fázi, ve které orgány činné v trestním řízení teprve získávají bližší poznatky o trestné činnosti. Na popis skutku a jeho navazující právní kvalifikaci proto nelze klást stejné nároky jako u obžaloby, či dokonce odsuzujícího rozsudku. Podstatné je, že je z příkazu patrné, jakým mechanismem, v jakém období a k jaké trestné činnosti mělo docházet.
22. Obvodní soud nepřehlédl, že stěžovatel provozuje blockchainové intradenní obchodování, nicméně tato okolnost podle jeho zjištění nikterak nevysvětluje "příliv aktiv" (kryptoměny ethereum) pocházejících z trestné činnosti, tj. podvodného prodeje tokenu LoopX. Ani stěžovatel ke skutkové a právní rovině inkriminované transakce v ústavní stížnosti neuvedl nic konkrétního, pouze odkázal na svoji podnikatelskou činnost. V širších souvislostech lze připomenout, že Evropský soud pro lidská práva upozorňuje, že na jedné straně je neslučitelné s právem mlčet založit odsouzení výlučně nebo hlavně na mlčení obviněného nebo na jeho rozhodnutí nevypovídat, avšak současně toto právo (mlčet, odmítnout vypovídat) nemůže bránit tomu, aby se mlčení obviněného vzalo v úvahu při hodnocení přesvědčivosti usvědčujících důkazů v situacích, které vyžadují vysvětlení z jeho strany (srov. rozsudky ze dne 8.
2. 1996 ve věci John Murray v. Spojené království, stížnost č. 18731/91, ze dne 6. 6. 2000 ve věci Averill v. Spojené království, stížnost č. 36408/97, a ze dne 20. 3. 2001 ve věci Telfner v. Rakousko, stížnost č. 33501/96).
23. Je-li domovní prohlídka nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný [srov. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07
(N 147/50 SbNU 297)]. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku toho, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon [např. nález ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 3073/10
(N 41/60 SbNU 483)] a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu (např. nález sp. zn. I. ÚS 515/12 ). Uvedený kontext bude nejčastěji představovat právě povaha hledaných věcí. Zatímco starší judikatura Ústavního soudu se týkala specifických hmotných věcí, jakými jsou např. neokolkované cigarety [nález ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96
(N 62/8 SbNU 119)] nebo zbraně a psychotropní látky, navíc po zadržení podezřelého [nález ze dne 14. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 183/03
(N 175/38 SbNU 399)], v novější judikatuře Ústavní soud přijal skutečnost, že s rozvojem informačních technologií se velká část aspektů lidského života (včetně kriminality) naplňuje prostřednictvím virtuálních dat. Čím dál častěji jsou tak hledané věci pouhými nosiči "subtilní" povahy, přičemž manipulace s nimi a především s daty na nich zaznamenaných je snadná a začasté nevratná či dokonce nezjistitelná. Mají-li být předmětem prohlídky právě takové věci, není zásadně nutné podrobněji odůvodňovat účelnost jejich zajištění neodkladným a neopakovatelným úkonem [obdobně např. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07 , ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09 , ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12 ].
24. V napadeném příkazu obvodní soud odůvodnil, proč bylo nutno prohlídku provést jako neodkladný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu za splnění podmínek uvedených v § 160 odst. 4 trestního řádu. Nelze tudíž přisvědčit námitce, podle které napadený příkaz uvádí, že prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon jen formálně, a nevymezuje přesvědčivý a konkrétní důvod, proč by ve skutečnosti o neodkladný a neopakovatelný úkon mělo jít. Ústavní soud zjistil, že obvodní soud související odůvodnění situoval do relativně obecné roviny, nicméně i z něj lze seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí přemístění či zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází. Obvodní soud zejména poukazoval na digitální důkazy, uložené na nosičích elektronických dat, kupř. zprávy WhatsApp, SMS, e-maily a data v elektronických peněženkách. Tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1578/07 , sp. zn. IV. ÚS 349/09 , sp. zn. I. ÚS 3906/12 a sp. zn. IV. ÚS 3414/12 , dále též mutatis mutandis nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ). Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že příkaz obvodního soudu není ani v uvedeném směru neústavní.
25. Smyslem řádného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky je rovněž zajištění možnosti řádného výkonu obhajoby a aplikace principu proporcionality zásahů do práv jednotlivce (srov. § 2 odst. 4 trestního řádu). Ani k porušení uvedené zásady nedošlo. Úvaze o aplikovatelnosti nálezu sp. zn. IV. ÚS 2227/12 nelze přisvědčit, neboť jeho nosné důvody se týkají zejména nařízení a provedení domovní prohlídky u třetí osoby, jež není podezřelá ani obviněná ze spáchání trestného činu.
26. Z argumentace obvodního soudu k "reálnému nebezpečí zmaření, zničení či ztráty důkazů" vyplývá, proč nebylo možné očekávat, že by je stěžovatel vydal dobrovolně. Stěžovatelovu polemiku o své připravenosti poskytnout součinnost nepochybně nepodporuje ani skutečnost, že policejní orgán postupoval s poukazem na § 85a odst. 2 trestního řádu a k překonání odporu při předmětném úkonu vyrazil vstupní dveře bytu.
27. Exces (rozpor s judikaturou Ústavního soudu, na kterou poukazuje stěžovatel) nepředstavuje ani skutečnost, že při domovní prohlídce došlo k zabavení elektroniky a kryptoměn. Ústavněprávnímu přezkumu postupu policejního orgánu v průběhu provádění domovní prohlídky brání nepřípustnost související části ústavní stížnosti.
28. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako rušivý zásah do osobní sféry, v posuzované věci Ústavní soud po přezkumu napadeného příkazu obvodního soudu dospěl k závěru, že jím nedošlo k neústavnímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatele.
29. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu