Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Zuzanou Nepovím Sedlákovou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2024 č. j. 12 Co 202/2024-284 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. března 2024 č. j. 15 Nc 5016/2023-213, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a T. T. T. T. a nezl. M. T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti, předložených rozhodnutí a vyžádaného spisu plyne, že u Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo vedeno řízení o úpravu poměrů nezletilého vedlejšího účastníka. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do péče matky (výrok I), stanovil stěžovateli povinnost hradit výživné (výrok II), upravil styk tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým stýkat za přítomnosti matky každou středu od 14 do 17 hod. a každý sudý týden v roce v sobotu i v neděli od 11 do 17 hod. (výrok III), určil způsob předávání nezletilého (výrok IV), uložil stěžovateli povinnost podrobovat se po dobu 12 měsíců pravidelně jednou týdně toxikologickému vyšetření na přítomnost kokainu a povinnost předkládat výsledky vyšetření matce (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI).
Obvodní soud měl z výpovědi matky za prokázané, že se v době vztahu stěžovatel vůči matce dopouštěl násilí (i v přítomnosti nezletilého) a požíval drogy. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce soud zjistil, že stěžovatel jednak v době jednoho měsíce před odběrem vzorku z vlasů (tj. 16. 1. 2024) požil tramadol (opiodní analgetikum) a rovněž kokain současně s alkoholem, jednak se podle oplachu z vlasů pohyboval v prostředí, kde se manipulovalo s kokainem. Obvodní soud dospěl k závěru, že byť je mezi stěžovatelem a nezletilým vytvořen kladný vztah, stěžovatel je pro nezletilého rizikový.
3. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu ve výroku II, III a IV potvrdil (výrok I napaden nebyl), ve výroku V ho změnil tak, že se stěžovateli neukládá povinnost podrobovat se pravidelnému vyšetření a předkládat jeho výsledky matce (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud doplnil dokazování a zjistil, že proti stěžovateli byla podána obžaloba pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit tím, že v období od roku 2020 do roku 2023 pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek týral matku nezletilého.
Ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení městský soud zjistil, že stěžovatel netrpí žádnou závažnou duševní poruchou, není závislý na alkoholu ani jiných návykových látkách a nevykazuje zvýšenou agresivitu. Shodně s obvodním soudem dospěl městský soud k závěru, že stěžovatel užívá drogy a pohybuje se v prostředí, kde se s nimi manipuluje, i proto je na místě styk rozšiřovat postupně a prozatím jej provádět za přítomnosti matky. Stěžovatelovo chování je rizikové. Není třeba upravovat styk o prázdninách, neboť nezletilý ještě ani nenavštěvuje školu.
Pravomoc uložit stěžovateli povinnost podrobovat se toxikologickému vyšetření nevyplývá z žádného právního předpisu, a proto se stěžovateli tato povinnost neukládá.
4. Stěžovatel ústavní stížností napadl oba rozsudky obecných soudů v celém rozsahu. Právní závěry soudů jsou podle stěžovatele v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Soudy zjistily, že mezi stěžovatelem a nezletilým je kladný vztah a že se stěžovatel vůči nezletilému nedopustil závadného jednání, přesto byl styk stanoven velmi omezeně, tj. bez svátků, prázdnin a přespávání nezletilého a v přítomnosti matky. Navíc soudy nedostatečně specifikovaly důvody, pro které je styk stanoven takto omezeně.
Stěžovatel užil kokain pouze výjimečně a jednorázově. Provedený znalecký posudek nevyšetřoval množství drogy, jen její přítomnost v těle. Stěžovatel dále drogy nepožíval, sám se podrobil dvěma testům na přítomnost drog v březnu a červnu 2024, ani jeden z nich neprokazuje další aktivní užití kokainu. Ze znaleckého posudku vyhotoveného v trestním řízení plyne, že stěžovatel netrpí duševním onemocněním, není osobnost primárně agresivní a není závislý na alkoholu či jiných návykových látkách. V odvolacím řízení navrhl provést dokazování oběma testy na přítomnost drog i znaleckým posudkem.
Městský soud doplnil dokazování pouze o znalecký posudek, k němuž však při svých úvahách nepřihlédl, k důkaznímu návrhu oběma testy na přítomnost drog se vůbec nevyjádřil.
5. Ústavní stížnost byla podána včas. Rovněž ji podal oprávněný stěžovatel, vyjma výroku I rozsudku městského soudu v části týkající se povinnosti podrobovat se pravidelně vyšetření na přítomnost drog a předávat výsledky vyšetření matce. Městský soud změnil výrok V rozsudku obvodního soudu tak, že se tato povinnost stěžovateli neukládá, výrok v této části není způsobilý zasáhnout do stěžovatelových základních práv a svobod, a proto je ústavní stížnost v této části podána zjevně neoprávněným navrhovatelem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma výroku V rozsudku obvodního soudu, který městský soud změnil. Ústavní soud totiž nemůže přezkoumávat a rušit výroky, které odvolací soud změnil [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 téhož zákona) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, ovšem kromě výroku I rozsudku obvodního soudu, proti kterému nebylo podáno odvolání. V této části je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
6. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. Přezkumná pravomoc Ústavního soudu se soustředí na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, bod 15). Ve stěžovatelově případě se obecné soudy žádného takového excesu nedopustily.
7. Právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově. Je-li tedy dítě rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z rodičů, mělo by tomuto dítěti být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl požadavek rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Odchylky od tohoto pravidla musí být odůvodněny ochranou jiného, dostatečně silného legitimního zájmu a musí být podepřeny o konkrétní, prokázané skutečnosti [viz např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13
(N 176/74 SbNU 529), bod 30 a 31].
8. Byť nejsou napadená rozhodnutí dokonale odůvodněna, zejména co se týče propojení skutkových zjištění s právními závěry, pročež se rozhodnutí nachází na hranici přezkoumatelnosti, důvody pro omezení styku stěžovatele s nezletilým z nich plynou, a tato rozhodnutí z hlediska ústavněprávního obstojí. Nedostatečné či jinak problematické odůvodnění soudního rozhodnutí se stává neústavním teprve tehdy, pokud z rozhodnutí vůbec nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což znemožňuje kontrolu rozhodnutí [viz nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)].
9. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že styk s nezletilým byl upraven velmi omezeně z důvodu prokázaného agresivního chování stěžovatele i v přítomnosti nezletilého (vedoucího dokonce až k podání obžaloby) a konzumace drog. Tyto zjištěné skutečnosti jsou dostatečně závažným důvodem pro omezení styku a jeho realizaci za přítomnosti matky, byť je vztah mezi stěžovatelem a nezletilým kladný. Pro tyto závěry obecných soudů není rozhodné, zda je stěžovatel obecně agresivní nebo dlouhodobě drogově závislý, neboť jeho prokázané chování svědčí o možném negativním vlivu na nezletilého.
10. Důležité je (jak uvádí i městský soud v bodě 55 rozsudku), že se má stěžovatel s nezletilým stýkat v přítomnosti matky pouze prozatím a styk je na místě postupně rozšiřovat. Stěžovateli nic nebrání, aby v budoucnu podal návrh na úpravu styku, změní-li se podstatně poměry účastníků řízení.
11. Ačkoli stěžovatel ústavní stížností napadl také výroky týkající se stanovení výživného, nevznáší proti nim žádnou argumentaci.
12. Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh podaný zjevně neoprávněným navrhovatelem, dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dílem jako návrh nepřípustný a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. c), d), e) odst. 2 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu