Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2022 č. j. 30 Cdo 2541/2022-124, a o návrhu téhož navrhovatele, aby mu byla umožněna eutanázie, takto:
Odůvodnění
Dne 7. 12. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno výše uvedené podání. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou tak dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že tyto požadavky splněny nejsou, neboť kromě jiných vad navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se navrhovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 3759/15
,
II. ÚS 292/16
II. ÚS 293/16,
I. ÚS 879/16
,
II. ÚS 1616/16
,
I. ÚS 1778/16
,
II. ÚS 1779/16
,
,
III. ÚS 3709/17
či
III. ÚS 3721/17
). Navrhovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech navrhovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Jde-li o návrh, aby byla navrhovateli umožněna eutanázie, Ústavní soud připomíná, že je jako každý orgán veřejné moci limitován čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle kterých lze státní moc vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ani Ústavní soud nesmí překročit rámec předpisů, které vymezují jeho pravomoc. Pravomoci Ústavního soudu jsou dány jednak čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy (vymezujícím jednotlivé druhy řízení), jednak jeho dílčími oprávněními vázanými k jednotlivým typům řízení a specifikovanými v zákoně o Ústavním soudu. Vyslovení, že se navrhovateli umožňuje eutanázie, mezi pravomoci Ústavního soudu ovšem nepatří. Tento návrh tedy Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2022
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka