Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Elišky Hrbkové, zastoupené Mgr. Barborou Černou, advokátkou, sídlem Čimická 717/34, Praha 8 - Kobylisy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2025 č. j. 26 Cdo 1221/2025-523, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025 č. j. 23 Co 204/2023-463 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. února 2023 č. j. 10 C 77/2020-343, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Mgr. Štěpána Hrbka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou manželé, kteří se kvůli neshodám rozvádějí. Neshodli se ani na vypořádání svého majetku, vedlejší účastník se proto žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, kterou společně vlastnili. Tvrdil, že notářským zápisem ze dne 16. 2. 2017 sp. zn. NZ 98/2017, N 80/2017 došlo k zúžení společného jmění manželů tak, že bezpodílové vlastnictví se změnilo na podílové (podíly byly stejně velké).
3. Obvodní soud nejdříve žalobu zamítl, protože notářský zápis obsahoval nedostatky způsobující neplatnost právního jednání tam učiněného. Notářský zápis se (mimo jiné) skládal ze tří samostatných částí (každá část obsahovala samostatné právní jednání) - vyjádření notářky o splnění předpokladů pro sepsání notářského zápisu se však týkalo pouze jedné z nich, a to části jiné, než je vypořádání společného jmění manželů. Co se týče bytové jednotky, nedošlo k vypořádání společného jmění manželů a bytová jednotka je stále jeho součástí. K odvolání vedlejšího účastníka Městský soud v Praze tento rozsudek zrušil. Obvodní soud se při zkoumání notářského zápisu dopustil přepjatého formalismu, neboť jej neinterpretoval v celkovém kontextu provázanosti jednotlivých kroků stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Všechny tři části notářského zápisu tvoří jeden celek a vyjádření notářky o splnění předpokladů pro sepsání notářského zápisu se vztahuje ke všem částem notářského zápisu.
4. Obvodní soud poté napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví (výrok I), nařídil prodej bytové jednotky ve veřejné dražbě s tím, že se výtěžek prodeje rozdělí mezi stěžovatelku a vedlejšího účastníka rovným dílem (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V). Notářský zápis obsahuje formulační nedostatky a nepřesnosti, ty však nejsou natolik závažné, aby bylo právní jednání v něm obsažené neurčité nebo nesrozumitelné. Zahrnoval v sobě zúžení společného jmění manželů, v rozsahu zúžení obsahoval jeho vypořádání (týkající se dotčené bytové jednotky) a v jiném rozsahu se zabýval rozšířením společného jmění manželů. Stěžovatelce muselo být jasné, jaké právní následky notářský zápis vyvolá, přičemž o nich byla řádně poučena. Námitky stěžovatelky, že od ní notářka nezjišťovala, co má být obsahem notářského zápisu, a že ji ani nevysvětlila důsledky právního jednání, jsou účelové a nedůvodné. Prohlášení notáře obsažené v části páté notářského zápisu obsahuje ve vztahu ke všem částem notářského zápisu zákonné náležitosti. Výtěžek zpeněžení bude rozdělen mezi stěžovatelku a vedlejšího účastníka rovným dílem, což není nemravné, a to i přesto, že stěžovatelka zaplatila 57 % ceny bytu.
5. K odvolání stěžovatelky městský soud změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá, a že se nenařizuje prodej bytové jednotky. Ze smlouvy o převodu bytové jednotky z roku 2006 vyplývá, že jejím předmětem byla bytová jednotka spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a se spoluvlastnickým podílem k šestnácti vymezeným pozemkům. Notářský zápis se v tomto ohledu týká ale pouze čtrnácti pozemků, neboť dva pozemky nebyly zahrnuty do dispozice spočívající v zúžení společného jmění manželů. Notářský zápis je v tomto rozsahu proto neplatný, neboť trpí zásadní vadou spočívající ve vadném vymezení předmětu převodu vlastnického práva.
6. K dovolání vedlejšího účastníka zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 9. 2024 č. j. 26 Cdo 124/2024-441 rozsudek městského soudu. Ze zjištěných skutečností neplyne, že by byl vyloučen výklad preferující platnost zúžení společného jmění manželů. S vlastnictvím bytové jednotky je neoddělitelně spojeno spoluvlastnictví společných částí budovy a pozemků. Stěžovatelka a vedlejší účastník v notářském zápisu uvedli, že chtějí převést bytovou jednotku - uvedení jen čtrnácti ze šestnácti pozemků je tudíž v rozporu nejen s jejich shodnou vůlí, ale též s výslovným označením bytové jednotky. Nejvyšší soud dále uvedl, že je třeba postavit najisto, čeho se vedlejší účastník žalobou vlastně domáhá, protože v ní označuje jen čtrnáct ze šestnácti pozemků, jejichž spoluvlastnictví je s bytovou jednotkou spojeno. Věc proto vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
7. Městský soud poté napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil ve správném znění, a to tak, že v potvrzujících výrocích uvedl všech šestnáct pozemků, jejichž spoluvlastnictví je s bytovou jednotkou spojeno (výroky I a II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Vedlejší účastník uvedl, že chtěl vypořádat podílové spoluvlastnictví k celé bytové jednotce, což je třeba chápat jako upřesnění žalobního petitu. Notářský zápis je třeba považovat spíše za platný, než za neplatný. Notářský zápis obsahuje nepřesnosti, ty ale nejsou tak závažné, aby byl neurčitý či nesrozumitelný. Argumenty stěžovatelky jsou ostatně vyvráceny samotným obsahem notářského zápisu. Notářským zápisem došlo k platnému zúžení společného jmění manželů o bytovou jednotku. K účinnosti tohoto právního jednání se nevyžaduje vklad do katastru nemovitostí, neboť ten požaduje až následná dohoda o vypořádání společného jmění manželů. Takový vklad nikdy nenastal a k vypořádání bytové jednotky došlo podle § 741 písm. b) občanského zákoníku, námitky stěžovatelky k samotnému vypořádání nejsou relevantní.
8. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání a Nejvyšší soud jej napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Závěr o platnosti notářského zápisu a o tom, že splňuje všechny zákonné náležitosti, není v rozporu s ustálenou judikaturou.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že notářský zápis je vadný, protože v něm chybí nezbytné zákonné náležitosti. V notářském zápisu byla tři samostatná právní jednání a prohlášení notářky se vztahuje jen k jednomu z nich. Převedení bytové jednotky do podílového spoluvlastnictví a vypořádání je proto neplatné. V notářském zápisu jsou obsaženy fatální formulační nepřesnosti. I přesto civilní soudy nepřípustně nahradily chybějící povinné náležitosti notářského zápisu výkladem, a aniž by to řádně odůvodnily, dopustily se neústavního dotvoření práva, které je v rozporu se zákonem i s judikaturou.
10. Právní jednání, pro které je třeba notářského zápisu, nenechávají žádný prostor pro formulační nepřesnosti, natož pro absenci základních zákonných náležitostí a mylné právní kvalifikace. Formulací užitou notářkou nedochází ke změně oproti zákonnému režimu společného jmění manželů. Civilní soudy se zabývaly pouze otázkou platnosti jednoho právního jednání ze tří. Vedlejší účastník zneužil špatného psychického stavu stěžovatelky k podpisu notářského zápisu a notářka ji vůbec nepoučila o jeho následcích, nešlo proto o její vůli. Stěžovatelka žádá o odložení vykonatelnosti, protože ji hrozí újma.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
12. Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17)]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde. Stěžovatelka jen opakuje už uplatněnou argumentaci, s tou se civilní soudy ale přesvědčivě vypořádaly.
13. Civilní soudy srozumitelně a v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, proč není notářský zápis vadný, a proč zachycuje pravou vůli stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Notářský zápis neobsahuje vady týkající se prohlášení notářky. Jeho jednotlivá ustanovení totiž nejde vykládat izolovaně. Je třeba je vykládat v jejich vzájemných souvislostech a v kontextu vůle stěžovatelky a vedlejšího účastníka upravit své manželské majetkové poměry. Tímto pohledem notářský zápis obsahuje tři navzájem propojená a neoddělitelná právní jednání upravující majetkové poměry manželů, stanovené náležitosti byly proto splněny u každého z nich, tj. i u zúžení společného jmění manželů.
Formulační nepřesnosti notářského zápisu zároveň nedosahují takové intenzity, aby byl neplatný z důvodu neurčitosti či nesrozumitelnosti. Z obsahu notářského zápisu je zřejmé, co jednotlivé termíny či ustanovení znamenají. Stejný závěr je třeba vztáhnout i k neúplnému výčtu pozemků v notářském zápisu (čtrnácti ze šestnácti), protože všechny (i neuvedené) pozemky jsou automaticky zahrnuty v užitém pojmu bytová jednotka (srov. zejména body 20 až 26 rozsudku městského soudu a body 26 až 38 rozsudku obvodního soudu).
Na těchto závěrech civilních soudů není nic neústavního.
14. Civilní soudy také vysvětlily, proč notářský zápis vyjadřuje pravou vůli stěžovatelky. Z jeho obsahu je i pro osobu bez právního vzdělání zjevné, jaké právní účinky vyvolává. Stěžovatelka své výhrady vůči němu notářce nevyjevila, ta přitom nebyla povinna stěžovatelku poučovat o všech hypotetických důsledcích, které v budoucnosti mohou nastat. Byla-li motivací stěžovatelky snaha zachránit manželství s podmínkou, že pokud by se s ní chtěl vedlejší účastník rozvést, uzavřená dohoda by neplatila, měla stěžovatelka s těmito úvahami seznámit notářku. Civilní soudy také vyložily, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by stěžovatelka jednala v psychické poruše (srov. body 32 a 38 rozsudku obvodního soudu). Argumenty stěžovatelky ohledně vypořádání společného jmění manželů jsou v tomto ohledu nedůvodné již jen proto, že k vypořádání došlo na základě nevyvratitelné domněnky (srov. bod 24 rozsudku městského soudu).
15. V souladu s ústavními požadavky je i to, že civilní soudy zvolily výklad preferující platnost právního jednání (spočívajícího v zúžení společného jmění manželů). Civilní soudy zároveň náležitě posoudily důvody, zda nemá být v posuzované věci vzhledem ke skutkovým okolnostem takový výklad vyloučen. K tomu je nutné dodat, že pokud by civilní soudy bez vážného a argumentačně podloženého důvodu nerespektovaly princip přednosti výkladu, který nezakládá neplatnost, postupovaly by způsobem odporujícím ústavní zásadě autonomie vůle smluvních stran a zatížily by tím svá rozhodnutí neústavní vadou [srov. nález ze dne 3. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 3646/13
(N 2/84 SbNU 35), bod 44].
16. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odložení vykonatelnosti nerozhodoval, neboť ve věci rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu