26 Cdo 124/2024-441
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté
a soudkyň Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Š. H.,
zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd
450/40, proti žalované E. H., zastoupené Mgr. Barborou Černou, advokátkou se
sídlem v Praze 8, Čimická 717/34, o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C
77/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.
9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394,
se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 C 77/2020-343, zrušil spoluvlastnictví účastníků k
bytové jednotce č. 2365/207 umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY včetně
spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech budovy
č. p. XY, nacházející se na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnického podílu o
velikosti 1425/143997 na pozemku p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č.
XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č.
XY, p. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), nařídil prodej bytové
jednotky č. 2365/207 umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY včetně
spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech budovy
č. p. XY, nacházející se na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnického podílu o
velikosti 1425/143997 na pozemku p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č.
XY p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č.
XY, p. č. XY, ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi žalobce a
žalovanou rozdělen rovným dílem (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky
III-V).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, změnil rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba se zamítá (výrok I rozsudku
odvolacího soudu), ve výroku II tak, že prodej bytové jednotky č. 2365/207
umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY v katastrálním území XY se
nenařizuje (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil nákladové výroky IV a V
rozsudku soudu prvního stupně (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění, že účastníci
nabyli 18. 4. 2006 do společného jmění manželů (dále i „SJM“) bytovou jednotku
včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech
domu a spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na pozemcích p. č. XY,
XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, tj. celkem na 16
pozemcích, jež tvoří funkční celek. Jde o jednotku vymezenou dle zákona č.
72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a
některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé
zákony (zákon o vlastnictví bytů), při dispozici s takovou jednotkou je tedy i
po 1. 1. 2014 třeba postupovat v souladu se zákonem o vlastnictví bytů.
Vlastnictví k jednotce lze v případě, že vlastník jednotky je i spoluvlastníkem
pozemku, převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku
(a to nejen stavební parcely).
4. Účastníci notářským zápisem ze dne 16. 2. 2017 mimo jiné zúžili SJM o
bytovou jednotku, jejich vůle směřovala k jednotce včetně spoluvlastnického
podílu na společných částech budovy a na všech 16 pozemcích, avšak
spoluvlastnický podíl na pozemcích p. č. XY a p. č. XY nebyl v rozporu se
skutečnou vůlí účastníků „zahrnut do dispozice“ spočívající v zúžení SJM
účastníků. Šlo tak o dispozici s jednotkou v rozporu s § 20 odst. 2 zákona o
vlastnictví bytů, tedy o právní jednání absolutně neplatné; „neplatný“ pro
vadné vymezení předmětu převodu vlastnického práva je tak podle § 567 zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „o. z.“) i notářský zápis o zúžení
SJM. Na základě neplatného právního jednání a notářského zápisu tak podle
názoru odvolacího soudu nemohlo dojít „k převodu jednotky“ do podílového
spoluvlastnictví účastníků, jednotka zůstala v zaniklém SJM účastníků.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“)
včasné dovolání, kterým napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání spatřuje v to/m, že odvolací soud se odchýlil od
rozhodovací praxe dovolacího soudu „při řešení otázky interpretace projevu vůle
převést bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech
budovy a souvisejících podílech na všech pozemcích“ (odkazuje na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4662/2015) a v „otázce interpretace vůle stran
ohledně právního jednání zachyceného v notářském zápise“ (odkazuje na rozsudky
Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2856/2022 a 32 Cdo 1893/2011). Za právní otázku
dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou považuje otázku náhrady
nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to s ohledem
na specifickou povahu „iudicium duplex“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a právo na náhradu nákladů řízení
nebude mít žádný z účastníků.
6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo
odmítnuto. Dovolací otázky považuje za nerelevantní, neboť k absolutní
neplatnosti pro rozpor se zákonem přihlíží soud i bez návrhu. Dodala, že
notářský zápis je chybný z více důvodů a ve zjevném rozporu s veřejným
pořádkem. Z notářského zápisu podle názoru žalované ani neplyne, že by vůle
stran směřovala k zúžení SJM ke všem 16 pozemkům; zastavěný pozemek byl do
zúžení zahrnut až opravou notářského zápisu po upozornění katastrálního úřadu,
nezapsání dvou nezastavěných pozemků účastníci neřešili, přestože byli na tuto
skutečnost opakovaně upozorněni.
7. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení
[§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s.
ř.“)], za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.),
proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je
přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud se při posouzení projevu vůle
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Bytová jednotka vznikla před 1. 4. 2014, k právnímu jednání, kterým
mělo být SJM k této bytové jednotce zúženo, došlo po 1. 1. 2014. Podle § 3028
odst. 1 a 2 o. z. se proto platnost a účinnost právního jednání posoudí dle
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednotka však musí být i v takovém
právním jednání vymezena podle dosavadních předpisů (§ 3063 o. z.), tedy v
souladu se zákonem o vlastnictví bytů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.
12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, publikovaný pod č. 21/2017 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
9. Podle § 21 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů s
vlastnictvím jednotky jsou spojena práva k pozemku (stavební parcele). Podle §
20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů je-li vlastník jednotky podílovým
spoluvlastníkem pozemku, lze vlastnictví k jednotce převést pouze současně s
převodem spoluvlastnického podílu na pozemku. Přechod vlastnictví k jednotce je
podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku.
10. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo
4662/2015, na který dovolatel odkazuje, Nejvyšší soud uvedl, že právní úprava
obsažená v zákoně č. 72/1994 Sb. vytváří zvláštní druh spoluvlastnictví budovy,
který spočívá ve (navzájem neoddělitelném) vlastnictví samotné jednotky (bytu
či nebytového prostoru nebo rozestavěného bytu či rozestavěného nebytového
prostoru, jako prostorově vymezené části domu) a ve spoluvlastnickém podílu na
společných částech domu s ním spojeným ve velikosti určené podle § 8 odst. 2
zákona č. 72/1994 Sb. a jehož podstatu lze charakterizovat jako kombinaci tzv.
reálného spoluvlastnictví (výlučného vlastnictví určitých prostorově vymezených
částí budovy - jednotek) a podílového spoluvlastnictví (na společných částech
domu). K tomuto vlastnictví (a spoluvlastnictví) neoddělitelně patří (jako
samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je
budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně)
souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, popřípadě jiné právo,
které má převodce jednotky k pozemku, pokud původní vlastník budovy či jednotky
nebyl jeho vlastníkem či spoluvlastníkem. V zájmu toho, aby byl tímto způsobem
vzniklý „vlastnický celek“ (vlastnické právo k jednotce, spoluvlastnické právo
ke společným částem budovy a spoluvlastnické právo k souvisejícímu pozemku)
zachován, zákon č. 72/1994 Sb. umožňuje převod (přechod) jen tohoto
„vlastnického celku“ (a samostatný převod jednotlivých „vlastnictví“ je
zakázán), neboť nositelem vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického
práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu
pozemku nemohou být odlišné subjekty.
11. Zákon o vlastnictví bytů byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, bytové spoluvlastnictví je od 1. 1. 2014 upraveno v občanském zákoníku
(§ 1158-1222 o. z.).
12. Současná právní úprava povinnost vlastníka jednotky převést spolu s
jednotkou také spoluvlastnický podíl na pozemku výslovně nestanoví, vychází z
toho, že jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na
společných částech nemovité věci (vždy včetně pozemku, na němž byl dům zřízen,
nebo věcného práva, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům)
vzájemně spojené a neoddělitelné (§ 1159 a 1160 o. z.).
13. Z povahy bytové jednotky zřízené dle zákona o vlastnictví bytů, u
které k vlastnictví bytu a spoluvlastnictví společných částí budovy
neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl
k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též
k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy,
však plyne, že i po 1. 1. 2014 musí být při právní dispozici s bytovou
jednotkou tento „vlastnický celek“ zachován, tedy že vlastník (spoluvlastník)
bytové jednotky zřízené podle zákona o vlastnictví bytů je i po 1. 1. 2014
omezen v dispozici se spoluvlastnickým podílem na pozemku, který je s
vlastnictvím bytové jednotky podle § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů
spojen.
14. K přechodu spoluvlastnického podílu k pozemku při převodu bytové
jednotky vzniklé před 1. 1. 2014 nedochází ze zákona, povinnost disponovat
pouze s bytovou jednotkou jako s celkem splní vlastník jednotky tak, že při
převodu jednotky projeví vůli převést celou bytovou jednotku, tedy včetně
spoluvlastnického podílu na pozemku, a to v zákonem předepsané formě (§ 560 o.
z.). Specifickou povahu vlastnictví k jednotce, se kterým se spoluvlastnická
práva k budově a pozemkům neoddělitelně pojí, je rovněž třeba zohlednit při
výkladu projevu vůle o převodu (případně jiném právním nakládání) s takovou
jednotkou.
15. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého
obsahu.
16. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží
se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo
musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu
vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je
projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi
stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu,
jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání
přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.).
17. V rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, Nejvyšší
soud přijal a odůvodnil závěr, že „základním hlediskem pro výklad právního
jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího
(popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících
stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo
musela-li o něm vědět. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pro výklad
adresovaného právního jednání určující skutečná vůle jednajícího, která byla
anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším
projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího
je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním).
Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta
první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě
druhé o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29
Cdo 61/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
4/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2470/2019,
nebo ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1872/2023). V rozsudku ze dne 31. 8.
2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 37/2024, Nejvyšší soud uvedl, že omyl jednajícího v projevu
jeho vůle nevyvolává následky podle § 583 a násl. o. z., byla-li nebo musela-li
být adresátovi právního jednání skutečná vůle jednajícího známa. Při výkladu
takového právního jednání je nutno podle § 556 odst. 1 věty první o. z.
upřednostnit skutečnou vůli jednajícího před jejím vnějším projevem, včetně
objektivního významu užitých slov.
18. Jedním ze základních principů výkladu smluv je dle ustálené
judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu priorita výkladu, který nezakládá
neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá,
jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie
smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a
hospodářská funkce smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp.
zn. I. ÚS 625/03, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30
Cdo 2178/2016, ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2099/2019, či ze dne 13. 5.
2020, sp. zn. 23 Cdo 2404/2019). Účelem ustanovení občanského práva týkajících
se důvodů neplatnosti smlouvy má (musí) být proporcionální ochrana veřejného
zájmu či práv třetích osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp.
zn. IV. ÚS 1783/11.
19. Odvolací soud se při úvaze o tom, zda předmětná bytová jednotka
tvoří podílové spoluvlastnictví účastníků, zabýval projevem vůle účastníků o
zúžení SJM o tuto bytovou jednotku a o jejím vypořádání. Přestože vyšel z toho,
že vůle účastníků při sepisu notářského zápisu směřovala k zúžení SJM k celé
bytové jednotce (tedy včetně spoluvlastnictví ke společným částem budovy a všem
16 pozemkům), omezil se na konstatování, že spoluvlastnické podíly na 2 z 16
pozemků „v rozporu s § 20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů nebyly zahrnuty do
dispozice“ spočívající ve zúžení SJM účastníků – nezabýval se tím, zda lze
učinit i výklad projevu vůle, který by zjištěné vůli (a tím i zákonným
požadavkům) odpovídal, a zda mu lze dát přednost před výkladem, který k
platnosti právního jednání zachyceného v notářském zápisu nevede.
20. Z dosud zjištěných skutečností přitom neplyne, že by výklad
preferující platnost právního jednání spočívajícího v zúžení SJM byl v tomto
konkrétním specifickém případě vyloučen. S vlastnictvím bytové jednotky je
spoluvlastnictví ke společným částem budovy a k pozemkům neoddělitelně spojeno,
účastníci označili jako majetek, kterého se zúžení SJM týká, byt – jednotku č.
2365/207 (tedy nikoli jen byt č. 207), a to v souladu s požadavky kladenými
zákonem na vkladové listiny [§ 8 písm. e) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru
nemovitostí (katastrální zákon)], výslovně označili ještě spoluvlastnický podíl
na společných částech budovy a spoluvlastnický podíl na 14 z 16 pozemků;
uvedení pouze 14 z 16 pozemků je tak v rozporu nejen s jejich shodnou vůlí, ale
také s výslovným uvedením (rovněž) řádně označené bytové jednotky.
21. Nelze ani opomenout, že je třeba rozlišovat právní jednání, jehož
obsahem je zúžení SJM, a právní jednání, kterým dochází k vypořádání SJM, neboť
zánik SJM a jeho vypořádání působí postupně (sukcesivně – srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, publikovaný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2015). Do právních poměrů
třetích osob je pak způsobilé zasáhnout nikoli zúžení, ale až vypořádání SJM (§
736 věta druhá o. z.).
22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo
4773/2018, uvedl, že jestliže se účastníci dohodnou jen o tom, že se jejich
společné jmění k určitým nemovitostem ruší, resp. že se společné jmění
zahrnující nemovitosti ruší „až na věci tvořící obvyklé vybavení společné
domácnosti“, nevyžaduje se k účinnosti této smlouvy, která musí mít obligatorně
formu notářského zápisu, vklad práva do katastru nemovitostí; ten vyžaduje až
následná dohoda o tom, jak bude bezpodílové spoluvlastnictví nemovitostí
vypořádáno; tato následná dohoda nevyžaduje formu notářského zápisu.
23. Účinky zúžení SJM tak nastanou okamžikem, kdy manželé formou veřejné
listiny vůli SJM zúžit platně shodně projeví, a to i tehdy, týká-li se zúžení
nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí.
24. Právní posouzení odvolacím soudem, který se nezabýval tím, zda lze
učinit i výklad projevu vůle, který by zjištěné vůli odpovídal, a zda mu lze
dát přednost před výkladem, který k platnosti právního jednání nevede, je
neúplné, a tedy nesprávné.
25. Nelze také přehlédnout, že účinky případného vypořádání SJM k
nemovité věci nastanou až vkladem do katastru nemovitostí. Dokud není proveden
vklad práv k celé bytové jednotce v souladu s provedeným vypořádáním (tedy i
vklad všech práv ke všem pozemkům, která jsou s jednotkou spojena), není SJM k
bytové jednotce účinně vypořádáno, a to bez ohledu na skutečnost, že vklad byl
[v rozporu s § 17 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona] pro spoluvlastnictví k
některým z pozemků spojených s jednotkou povolen.
26. Pokud není platně zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM účinně vypořádáno
do 3 let od jeho zúžení, zrušení nebo zániku ani dohodou ani nebyl ve stejné
lhůtě podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, nastává fikce vypořádání dle
§ 741 o. z. V poměrech řešené věci to znamená, že došlo-li k platnému projevu
vůle o zúžení SJM, avšak nikoli k jeho účinnému vypořádání, stali se účastníci
podílovými spoluvlastníky bytové jednotky uplynutím tří let od zúžení SJM (tedy
od sepisu veřejné listiny, ve které bylo právní jednání spočívající v zúžení
SJM učiněno).
27. Předmětem řízení a rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví k bytové
jednotce musí být celá bytová jednotka (tedy včetně veškerých práv k veškerým
pozemkům, která jsou s bytovou jednotkou podle § 21 odst. 1 zákona o
vlastnictví bytů spojena). V řízení je proto vždy třeba postavit najisto, co
měl v úmyslu učinit předmětem řízení žalobce, který se domáhá vypořádání
spoluvlastnictví k bytové jednotce a zároveň výslovně označuje jen práva k
některým pozemkům, jejichž spoluvlastnictví je s jednotkou spojeno. Nelze
přitom vycházet jen z žalobního petitu, který formuloval.
28. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu
podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 243e odst. 2 věty první
o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
29. V průběhu dalšího řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně
znovu přezkoumá a bude se zabývat výkladem právního jednání týkajícího se
předmětné bytové jednotky v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního a
Nejvyššího soudu.
30. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán
(§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226
o. s. ř.).
31. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že nákladové výroky rozsudku
odvolacího soudu, proti kterým dovolání rovněž směřovalo, nepřezkoumával [§ 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř.)], tyto výroky však byly jako závislé rovněž zrušeny.
32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne
odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu