Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. V., t. č. neznámého pobytu, zastoupeného Mgr. et. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 227/2018 ze dne 18. 7. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 24/2016, stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 24/2016 ze dne 29. 3. 2016 uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a trestu vyhoštění na dobu čtyř let. Stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 194/2016 ze dne 24. 5. 2016 zamítl.
Po vykonání trestu odnětí svobody byl stěžovatel držen ve vyhošťovací vazbě. Poté, co byla složena záruka ve výši 100 000 Kč, bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 9. 2016 rozhodnuto o propuštění stěžovatele na svobodu. Následně stěžovatel uprchl, resp. stal se nedohledatelným.
Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 1602/2016-30 ze dne 5. 4. 2017 bylo usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 194/2016 ze dne 24. 5. 2016, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušena.
Složitel kauce posléze požádal o její vrácení. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením sp. zn. 16 T 24/2016 ze dne 7. 6. 2018 rozhodl o zrušení peněžité záruky a o jejím vrácení složiteli. Ústavní stížností napadeným usnesením bylo k odvolání státního zástupce rozhodnuto, že záruka připadá státu.
V mezidobí pokračovalo trestní řízení proti stěžovateli jako uprchlému. Městský soud v Praze věc vrátil soudu prvního stupně, který rozsudkem sp. zn. 16 T 24/2016 ze dne 20. 12. 2017 stěžovatele opět uznal vinným ze spáchání stejného přečinu, za což jej odsoudil k trestu vyhoštění na dobu čtyř let.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že zrušovacím rozsudkem Nejvyššího soudu došlo i k ze zrušení rozhodnutí o vyhošťovací vazbě a o přijetí finanční záruky. Finanční záruka tak údajně měla být stěžovateli vrácena, o což stěžovatel také požádal. Stěžovatel je toho názoru, že si stát za této situace nemůže jeho peníze ponechat. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud musí předně konstatovat, že v rozporu s § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nejsou v ústavní stížnosti pravdivě vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti. Stěžovatel totiž opakovaně uvádí, že prostřednictvím svého právního zástupce požádal o vrácení peněžité záruky. Stejně tak tvrdí, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl, že se kauce vrací stěžovateli a že peněžitou záruku poskytl on sám. Nic z toho ovšem z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 24/2016 neplyne.
V protokolu o vazebním zasedání (č. l. 290) k dotazu samosoudce stěžovatel uvádí, že souhlasí "aby švagr složil záruku ve výši 100 000 Kč". Na tomto zasedání vystupuje švagr stěžovatele V. K. jako složitel. Na č. l. 288 a 289 je založen protokol o poučení složitele kauce, kterým dle tohoto protokolu je švagr stěžovatele V. K. Na č. l. 297 je založena žádost Obvodního soudu pro Prahu 6, adresovaná advokátovi Mgr. et. Bc. Filipu Schmidtovi, o doručení usnesení o připuštění peněžité záruky složiteli V.
K. Na č. l. 382 je založen dopis advokáta Mgr. et. Bc. Filipa Schmidta, v němž žádá "o navrácení finanční záruky, která byla ve prospěch obžalovaného ... složena panem V. K.". V žádosti se dále uvádí, že "záruku je možno vrátit na můj účet ..., případně číslo účtu složitele". Na č. l. 408 je založena žádost advokáta Mgr. et. Bc. Filipa Schmidta o vrácení peněžité záruky na účet advokátní kanceláře s tím, že "následně bude předána složiteli". Dle uvedené žádosti "složitel, pan V. K." udělil advokátovi plnou moc k řešení této otázky.
Usnesením sp. zn. 16 T 24/2016 ze dne 7. 6. 2018 Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl, že "částka 100 000 Kč bude vrácena složiteli na účet advokátní kanceláře", neboli že "bude vrácena osobě, která tuto peněžitou záruku složila".
Jinými slovy, je zcela zřejmé, že složitelem peněžité záruky nebyl stěžovatel, že o vrácení záruky žádala primárně jiná osoba a že obvodní soud nerozhodl o tom, že se záruka vrací stěžovateli, nýbrž složiteli, tedy švagrovi stěžovatele. Právě on byl složitelem a právě jeho práva mohla být připadnutím jím složené záruky zasažena. Ústavní soud obdobnou situaci řešil v nálezu sp. zn. III. ÚS 2787/15 ze dne 14. 6. 2016, v němž konstatoval, že rozhodnutím o připadnutí záruky státu došlo k zásahu do ústavně zaručených práv tehdejší složitelky, nikoli k zásahu do práv tehdejšího obviněného, jehož ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Nyní posuzovanou ústavní stížnost čeká stejný osud.
Je pravda, že v citovaném nálezu byla situace odlišná v tom, že porušení základních práv spočívalo v absenci řádného poučení stěžovatelky. Zároveň v něm však bylo konstatováno, že složení peněžité záruky jinou osobou se liší od pouhého poskytnutí peněz obviněnému ke složení takové záruky, kdy vzniká právní vztah mezi obviněným a složitelem. V případě složení kauce jinou osobou vzniká vztah mezi ní a veřejnou mocí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nikterak nevysvětluje, proč by měly být cizí finanční prostředky vráceny zrovna jemu a proč rozhodnutí soudu zasáhlo do jeho práv tím, že cizí finanční prostředky na základě tohoto rozhodnutí připadly státu. Stěžovateli žádný právní nárok na finanční prostředky, které jiná osoba složila jako peněžitou záruku, bez dalšího nevzniká a při absenci jakékoli argumentace v tomto směru vedené nemůže Ústavní soud dojít k závěru o zásahu do základních práv stěžovatele (natožpak k závěru o jejich porušení). Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Nadto Ústavní soud poznamenává: Advokát Mgr. et. Bc. Filip Schmidt zastupoval na základě plné moci složitele kauce V. K., který jej pověřil řešením této otázky před soudy. V této plné moci je výslovně uvedeno, že zmocnitel V. K. zmocňuje advokáta Mgr. et. Bc. Filipa Schmidta, aby zmocnitele "zastupoval jako osobu, která poskytla peněžitou záruku ... v řízení pod sp. zn. 16 T 24/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6". Před Obvodním soudem pro Prahu 6 tak advokát Mgr. et. Bc. Filip Schmidt požadoval vrácení složené záruky V. K. s tím, že tvrdil, že právě V. K. je složitelem.
Je zarážející, že tentýž advokát posléze zastupuje dlouhodobě nedohledatelného M. V. v řízení o ústavní stížnosti, v níž tvrdí, že peníze složil M. V., že jde o jeho peníze a že právě jemu mají být vráceny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2018
Jan Filip v. r. předseda senátu