Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené Mgr. Janou Čižmárovou, advokátkou, sídlem Haštalská 27, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2024 č. j. 26 Co 200/2024-325 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. května 2024 č. j. 0 P 187/2022-263 za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a A. P. a nezl. R. L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a svým postupem porušily i čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne, že první vedlejší účastník řízení a otec nezletilé, podal k Okresnímu soudu Praha-západ návrh na snížení výživného a návrh na úpravu styku. Stěžovatelka naopak navrhla zvýšení výživného. Okresní soud napadeným rozsudkem upravil styk otce s nezletilou (výrok I), zamítl návrh otce i stěžovatelky na změnu výše výživného (výrok II, resp. III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že soudy naposledy rozhodovaly o výživném v roce 2022, od té doby se poměry účastníků řízení nezměnily. Otec se přestěhoval z Velké Británie zpět do Česka a nastoupil do nového zaměstnání. Tím se sice snížily jeho příjmy, ale zároveň i výdaje. Soud proto nepovažoval za důvodné měnit výši výživného z původních 8 000 Kč.
3. Krajský soud změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že výživné snížil na 5 000 Kč měsíčně, rozsudek jinak ve výroku I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud doplnil dokazování k majetkovým poměrům účastníků řízení. Dospěl k závěru, že poměry nezletilé se nezměnily. Již při předchozím rozhodování o výši výživného v roce 2022 soudy zohlednily zvýšené výdaje spojené s budoucí školní docházkou nezletilé, jinak její potřeby zůstávají takřka stejné. Změn nedoznaly ani majetkové poměry matky. Naopak se snížila životní úroveň otce. Oproti skutkovému stavu zjištěnému okresním soudem krajský soud zohlednil otcovy vyšší náklady na bydlení zapříčiněné nově uzavřenou nájemní smlouvou, do té doby bydlel otec u svých rodičů za nižší náklady. Otcův návrat do Česka, byť s následkem snížení životní úrovně, nelze hodnotit jako postup, kterým se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání ve Velké Británii.
4. Ústavní stížností stěžovatelka napadla všechny výroky rozsudku krajského soudu a výrok III rozsudku okresního soudu. Předně obecným soudům vyčítá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Životní úroveň otce se nesnížila. Ačkoli se snížily po přestěhování jeho příjmy, snížily se i jeho výdaje. Potenciální příjem otce vyplývající z inzerátu jeho zaměstnavatele je vyšší, než ze kterého vycházel krajský soud, neboť inzerát uvádí mzdu ve výši 35 000 až 60 000 Kč měsíčně. Krajský soud nesprávně nezohlednil, že se zvýšily potřeby nezletilé. Dále stěžovatelka s odkazem na nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07
považuje za neústavní závěr krajského soudu, že důkaz výslechem účastníka má jen podpůrný charakter. Otec při svém výslechu uvedl, že měl ve Velké Británii měsíční příjem ve výši 80 000 Kč. Následné tvrzení otce, že tato částka nebyla jeho příjmem, ale ziskem zaměstnavatele, je pouze účelové.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 téhož zákona) a též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se rozhodování obecných soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, bod 15). Ve stěžovatelčině případě se obecné soudy žádného takového excesu nedopustily. Stěžovatelčina argumentace je pouhou polemikou se skutkovými závěry obecných soudů, případně s aplikací podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatelka odmítá akceptovat skutkové a právní závěry, sama o sobě nezakládá porušení jejích ústavně zaručených práv.
7. Závěry obou obecných soudů týkající se výše výživného vychází z provedeného dokazování a srozumitelně odůvodněných právních závěrů. Zásah Ústavního soudu je obecně namístě, pouze pokud jsou skutková zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy, případně pokud je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)]. Úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost obecných soudů a přehodnocovat provedené dokazování [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41)], jak stěžovatelka ve vztahu k výši výživného požaduje.
8. Krajský soud v rozsudku vysvětlil, že se otci po návratu do Česka snížila celková životní úroveň. Oproti okresnímu soudu vzal krajský soud v potaz vyšší náklady na bydlení, neboť otec nově již nebydlí u svých rodičů, ale v pronajatém bytě. Rovněž nelze jeho potenciální příjem odvozovat pouze z maximální výše mzdy uvedené v inzerátu jeho současného zaměstnavatele. Otec v počátcích nového zaměstnání dosahuje prozatím nejnižší inzerované mzdy (body 37 a 38 rozsudku krajského soudu). Zvýšenými potřebami nezletilé spojenými s její školní docházkou a mimoškolními aktivitami se krajský soud též zabýval a uvedl, že soudy zvýšené potřeby zohlednily již při posledním rozhodování o výši výživného a od té doby se potřeby již dále nezvýšily (bod 35 tamtéž).
9. Nepřípustným zásahem do stěžovatelčiných práv nejsou ani závěry krajského soudu ohledně rozporu v účastnickém výslechu otce. Ten původně při výslechu uvedl, že jeho měsíční příjem ve Velké Británii činil 80 000 Kč měsíčně. Krajský soud nevzal toto otcovo tvrzení za prokázané jen proto, že by paušálně bez dalšího považoval účastnický výslech za méně relevantní (jak tvrdí stěžovatelka), ale proto, že otec následně opakovaně své tvrzení vysvětlil tak, že příjmu ve výši 80 000 Kč dosáhl za práci na zakázce v trvání dvou měsíců, čemuž odpovídají i další důkazy prokazující výši jeho měsíčního příjmu (viz bod 39 a násl. rozsudku krajského soudu). Takový postup krajského soudu je v souladu s nálezem ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07
(N 20/48 SbNU 213), podle něhož účastnický výslech není nadán nižší kvalitou oproti jiným důkazním prostředkům a jeho věrohodnost musí být hodnocena jako u každého jiného důkazu.
10. Závěrem Ústavní soud připomíná, že stěžovatelce nic nebrání, aby v budoucnu znovu podala návrh na zvýšení výživného, změní-li se podstatně poměry účastníků řízení (např. pokud se zvýší otcovy příjmy či potřeby nezletilé).
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu