Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele JUDr. P. Z., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem Kamlerova 795, 251 01 Říčany, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. prosince 2011 sp. zn. 0 Nt 1956/2011 vydanému Okresním soudem Praha-východ a proti jinému zásahu veřejné moci, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl postup orgánů činných v trestním řízení, přičemž brojil jednak proti svému zadržení a úkonům s ním spjatým, jednak proti příkazu k domovní prohlídce označenému v záhlaví. Tvrdil, že předmětnými úkony byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2, 3, čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel ve svém návrhu podrobně zrekapituloval relevantní judikaturu Ústavního soudu a rozvedl výhrady, na základě nichž se neztotožňuje s náhledem orgánů činných v trestním řízení, pokud se týče naplnění podmínek předpokládaných zákonem zejména v § 76 odst. 1 ve spojení s § 67 trestního řádu a § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu.
Učinil tak i v konfrontaci s jednotlivými konkrétními aspekty realizace domovní prohlídky, resp. zpětným srovnáním obsahu odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a obsahu její následné vlastní realizace. V důsledku svých stížnostních námitek domáhal se posléze stěžovatel, aby Ústavní soud nálezem 1) konstatoval, že v záhlaví označeným příkazem k domovní prohlídce byla porušena jeho základní práva na ochranu soukromého a rodinného života, na nedotknutelnost obydlí a na důvěrnost soukromých písemností zakotvená v čl.
10 odst. 2, čl. 12 a čl. 13 Listiny, 2) citovaný příkaz zrušil, 3) konstatoval, že předchozím souhlasem státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze k zadržení stěžovatele, vydaným dne 19. prosince 2011, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 8 odst. 3 věta prvá Listiny, 4) tento souhlas "zrušil", a konečně 5) konstatoval, že zadržením stěžovatele dne 21. prosince 2011 ve 12.30 hod. a provedením úkonů k získání daktyloskopických stop, vzorků DNA a fotodokumentace pro policejní účely a jejich zařazení do trestního spisu a do evidence kriminalistického ústavu bylo porušeno jeho základní právo podle čl.
8 odst. 3 Listiny. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých), a to rovněž ve fázi před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání [§ 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu], může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al.
2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno (srov. kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05 ,
II. ÚS 362/06 ,
II. ÚS 789/06 ,
II. ÚS 474/07 ). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07
Ústavní soud na tuto judikaturu navázal. Provedl současně její zpřesnění s tím, že pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí a postulátu seznatelnosti kvalifikace domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu uvedl: "Pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu) ... Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká."
Stěžovatelem napadený příkaz k domovní prohlídce je z pohledu uvedených kautel v nezbytném rozsahu přezkoumatelným způsobem odůvodněn, a to včetně toho, proč soud dospěl k závěru o kvalifikaci předmětného úkonu jako neodkladného. Logicky vedené úvahy soudu se pohybují v rámci argumentačního pole vymezeného konstelací, v níž se trestní řízení nalézá a jež je v odůvodnění příkazu blíže popsána (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR); na jeho obsah postačí takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě tudíž v důsledku uvedeného závěru evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 126/04 ,
III. ÚS 303/04 ,
II. ÚS 539/02 ,
IV. ÚS 221/04 a další). Shodný závěr připíná se co do otázky naplnění zákonných podmínek ke kritice stěžovatele vedené k jeho zadržení policejním orgánem. Vyjádřil-li své přesvědčení, že zde nebyly dány důvody vazby, nutno (přiměřeně) připomenout, že dle judikatury Ústavního soudu k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby, a tím i k ústavněprávně udržitelnému jejímu odůvodnění, může postačovat, v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje ... i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96 ,
II. ÚS 124/97 ,
IV. ÚS 137/2000 ,
III. ÚS 566/03 ). Ve vztahu k výhradám petitem návrhu nepokrytým a nemajícím tedy k němu z pohledu kontextuálního posouzení bezprostřední relevantní vztah nutno říci, že se jimi nebylo lze z tohoto důvodu zabývat (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 243/05 ,
,
,
). Námitky, jež jsou spjaty s vlastní realizací domovní prohlídky, proto Ústavní soud předmětem svých úvah neučinil. Pro uvedené byl návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. února 2012
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu