Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. M., zastoupeného Mgr. Josefem Chaloupeckým, advokátem, sídlem Štefánikova 203/23, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2025 č. j. 26 Cdo 2266/2025-534 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2025 č. j. 26 Co 36/2025-489, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a V. H., jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2025 č. j. 26 Co 36/2025-489, takto: Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2025 č. j. 26 Co 36/2025-489, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
1. Stěžovatel a vedlejší účastnice jsou bývalí manželé a rodiče dvou nezletilých dcer, které nyní mají ve střídavé péči. Vedlejší účastnice se po rozpadu jejich manželství po stěžovateli domáhala vyklizení a předání nemovitých věcí v jejím vlastnictví. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 27. 9. 2024 č. j. 3 C 139/2023-442 uložil stěžovateli povinnost vyklidit a předat vedlejší účastnici ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku dotčenou bytovou jednotku (výrok I) a dotčenou jednotku - garáž (výrok II). Okresní soud dále zamítl vzájemnou žalobu podanou stěžovatelem na zřízení věcného břemene podle § 767 odst. 2 a § 769 občanského zákoníku k těmto jednotkám do doby, než se jejich dvě nezletilé dcery budou schopny samy živit (výrok III). Okresní soud dále přiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok IV).
2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání a zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí by mu i jeho nezletilým dcerám hrozila závažná újma spočívající ve ztrátě dosavadního bydlení a zpřetrhání veškerých vazeb. Nejvyšší soud o odložení vykonatelnosti samostatně nerozhodl, neboť v přiměřené lhůtě od podání dovolání napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se civilní soudy dopustily svévole, neboť aplikovaly právní normu s neurčitou právní hypotézou, a to aniž by vysvětlily své úvahy, které je při aplikaci na tuto věc vedly. Nevypořádaly se se stěžovatelovými argumenty, jejich rozhodnutí jsou vnitřně rozporná a v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu. Uvedl, že mu dne 30. 10. 2025 byla doručena výzva soudního exekutora k vyklizení dotčených jednotek. Výkonem rozhodnutí mu hrozí závažná újma v podobě ztráty bydlení, které prakticky celé zafinancoval, aby vytvořil rodinné zázemí. V dané obci v současné době neexistuje pro stěžovatele žádné jiné bydlení a hrozí mu, že přijde o mandát obecního zastupitele. Újma hrozí též jeho dcerám, které přijdou o stabilní rodinné zázemí a všechny sociální vazby, které si v této obci od narození vybudovaly. Stěžovatel se snaží v této obci najít jiné bydlení, ale z objektivních důvodů to není možné.
5. Ústavní soud dal možnost vedlejší účastnici vyjádřit se k návrhu na odložení vykonatelnosti, ta se ale v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila.
6. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek. Podle § 79 odst. 2 téhož zákona nicméně může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Odložení vykonatelnosti je svou povahou mimořádným institutem. Podmínky pro odklad vykonatelnosti se proto musí vykládat přísně. I přesto v nynější věci Ústavní soud shledal, že podmínky pro odklad vykonatelnosti jsou splněny.
8. V důsledku napadeného rozsudku krajského soudu by stěžovatel vskutku musel opustit dosavadní rodinné zázemí a mohl by přijít o mandát obecního zastupitele. Ústavní soud nechce zlehčovat důležitost veřejného zájmu na výkon pravomocných soudních rozhodnutí, přesto však zdůrazňuje, že i ve věcech návrhu na odklad vykonatelnosti musí přihlédnout k dopadům rozhodnutí do práv stěžovatele, zde zejména se zřetelem na stěžovatelem tvrzenou hrozící závažnou újmu do jeho rodinných poměrů.
9. Ústavní soud předesílá, že o nynější ústavní stížnosti rozhodne přednostně v řádu několika týdnů. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí proto nebude s ohledem na předpokládanou dobu rozhodnutí v rozporu s důležitým veřejným zájmem na výkon pravomocných soudních rozhodnutí. Ústavní soud též neshledal, že by odklad vykonatelnosti vzhledem ke skutkovým okolnostem věci mohl pro nějakou třetí osobu znamenat újmu, kterou by bylo nutné poměřovat s újmou, která by jinak vznikla stěžovateli.
10. Protože Ústavní soud nemůže v nynější věci rozhodnout bezodkladně, vyhověl návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Ústavní soud dodává, že odložení vykonatelnosti je svou povahou rozhodnutím předběžné povahy a Ústavní soud jím nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu